Mohou si Ukrajina a Izrael nárokovat právo na sebeobranu?

Jak Ukrajina, tak Izrael ve svých pokračujících konfliktech prohlašují sebeobranu podle Charty Organizace spojených národů. To je neudržitelné, vysvětluje na webu RT Deutsch Wolfgang Bittner:

„Ukrajina i Izrael se v rámci svých současných vojenských akcí odvolávají na článek 51 Charty OSN.

Článek 51 zní:

‚Tato Charta v žádném případě nepředjímá přirozené právo na individuální nebo kolektivní sebeobranu v případě ozbrojeného útoku proti členovi Organizace spojených národů, dokud Rada bezpečnosti nepřijme taková opatření, která jsou nezbytná k udržení mezinárodního míru a bezpečnosti. Opatření, která může člen přijmout při výkonu svého práva na sebeobranu, neprodleně oznámí Radě bezpečnosti; což žádným způsobem neovlivní její pravomoc a povinnost podle této Charty přijmout kdykoli taková opatření, která považuje za nezbytná k zachování nebo obnově mezinárodního míru a bezpečnosti.”

Sebeobrana a pomoc v nouzi podle článku 51 Charty OSN

Článek tedy přiznává právo na sebeobranu v případě ozbrojeného útoku formou sebeobrany a pomoci v nouzi. Rusko se odvolávalo v roce 2022 o mimořádnou pomoc (kolektivní sebeobranu) po velké ofenzivě Ukrajiny proti Doněcku a Luhansku, v době, kdy napadlo Ukrajinu, která byla vyzbrojována k vojenskému zásahu proti těmto dvěma lidovým republikám a proti Krymu, který po referendu patřil Ruské federaci. Rada bezpečnosti OSN o tom byla informována, jak vyžaduje článek 51 Charty.

Kromě toho se Rusko při svém zásahu mohlo odvolat na svou odpovědnost za ochranu (RtoP) pro rusky mluvící obyvatelstvo na východní Ukrajině a na Krymu, což je obecně uznávaný požadavek podle mezinárodního práva, aby se zabránilo vážnému porušování lidských práv. Poté, co ukrajinská armáda, dobrovolnické spolky a fašistické jednotky léta ostřelovaly a bombardovaly lidi v Doněcku a Luhansku a zabily kolem 13 000 lidí, místo přehnaných polemik a podněcování se mělo prozkoumat, zda pro Rusko připadalo v úvahu mezinárodní právo RtoP i článek 51 Charty OSN.

Kyjev a Izrael

Ukrajina a Izrael se také ve svých válkách dovolávají sebeobrany podle článku 51 Charty OSN. Je však třeba vzít v úvahu, že v obou případech je naplněn trestný čin genocidy. Paragraf 6 Mezinárodního trestního zákoníku říká:

„Kdo v úmyslu zničit zcela nebo zčásti národnostní, rasovou, náboženskou nebo etnickou skupinu jako takovou usmrtí člena skupiny, způsobí jí těžkou fyzickou nebo duševní újmu, zejména typu uvedeného v § 226 trestního zákona „Uvedení skupiny do takových životních podmínek, které by mohly vést k jejímu úplnému nebo částečnému fyzickému zničení…, se trestá odnětím svobody na doživotí.“

Po převratu na Majdanu v roce 2014 se kyjevská vláda pokusila vyřešit vnitřní konflikt vojenskými prostředky, ačkoli Doněcká a Luhanská oblast požadovala pouze větší autonomii v rámci Ukrajiny. Kyjev s USA za zády podpálil ruské vstupní dveře, což vedlo k ničivé zástupné válce, která nyní trvá třetím rokem.

A izraelská vláda pod vedením premiéra Benjamina Netanjahua vede vražednou vyhlazovací válku proti palestinským územím, která okupuje. Teroristický útok Hamásu ze 7. října 2023 nedává Izraeli právo jednat zcela nepřiměřeně proti palestinskému obyvatelstvu, což si již vyžádalo desítky tisíc mrtvých a zraněných.

Vezmeme-li tyto okolnosti a fakta v úvahu, jak Ukrajina, tak Izrael nemohou podle mezinárodního práva uplatňovat ve svých válkách sebeobranu v souladu s článkem 51 Charty Organizace spojených národů. Politiky a novináře, kteří mají jiný názor, je nutno vyzvat, aby se o tom náležitě informovali. Mezinárodní společenství musí okamžitě zastavit války na Ukrajině a v Gaze.

https://rtde.live/meinung/197096-koennen-sich-ukraine-und-israel/

sdílet na