Maximální tlak: jak se USA snaží „zlomit“ Venezuelu
Od neúspěšné revoluce ve Venezuele, kdy se Guaidó prohlásil za prezidenta namísto Madura uplynulo
více než šest měsíců. Pak neměl sílu odstranit vůdce země.
Téma změny moci však bylo znovu aktualizováno v srpnu. Spojené státy zmrazily veškerá aktiva venezuelské vlády a postavily zemi na takovou úroveň „nepřátel Ameriky“, jako je Kuba, Severní Korea a Írán. Aktiva všech resortů vlády latinskoamerické země, jakož i centrální banky Venezuely a státní ropné společnosti PDVSA, jsou zablokovány. Ve Venezuele vystoupili příznivci Madura proti sankcím a Trumpovi.
Kirill Benediktov – o tom, proč právě po ukončení smlouvy INF bude Washington silně tlačit na Venezuelu a jak to bude probíhat.
Venezuelská konference bez Venezuely
V úterý v hlavním městě Peru v Limě se konala konference k vyřešení situace ve Venezuele.
Přesněji řečeno, tak se to nazývalo v oficiálních dokumentech. Summit, který měl najít cestu ven z politicky bezvýchodné situace v Bolívarské republice, se ve skutečnosti stal podle New York Times „jednostrannou demonstrací nejsilnějších amerických sankcí proti autoritářskému režimu prezidenta Nicolase Madura“.
Nejprve nebyli na konferenci přizváni zástupci administrativy Madura. Tato okolnost přinutila Madurovy hlavní spojence – Rusko, Čínu, Turecko a Kubu – odmítnout pozvání na schůzku.
V průběhu summitu navíc Trumpova administrativa zastoupená Johnem Boltonem, poradcem prezidenta
USA pro národní bezpečnost, rozhodně odmítla všechny kompromisy mezinárodních zprostředkovatelů
a některých latinskoamerických států, a zdvojnásobila takzvanou „politiku maximálního nátlaku“ zaměřenou
na svržení Madura.
Když hovoříme o zmrazení venezuelských státních aktiv ve Spojených státech, Bolton neskrýval skutečnost,
že Washington učinil tento krok, „aby zbavil Madura přístupu k celosvětovému finančnímu systému a dále jej izoloval na mezinárodní úrovni“.
Chceme vyslat zprávu třetím stranám, které chtějí obchodovat
s režimem Madura: není třeba riskovat jejich obchodní zájmy
ve Spojených státech, aby mohly profitovat ze zkorumpované
a umírající vlády.
Bolton varoval zahraniční vlády a společnosti, že by mohly čelit „pomstě“ ze strany americké vlády, pokud by pokračovaly v obchodování se socialistickým režimem Madura.
Samostatně, v ultimátní podobě se obrátil k Rusku a Číně – ke dvěma hlavním spojencům legitimní venezuelské vlády, že jejich „podpora režimu Madura je nepřijatelná“.
Rusku znovu říkáme, zejména těm, kteří kontrolují jeho finance:
„Nezvyšujte sázky u prohrané partie. Pro Čínu, která je již zoufalá, aby získala zpět své finanční ztráty, je nejrychlejším způsobem jak toho dosáhnout, podpora nové legitimní vlády (Venezuely).
Peking okamžitě reagoval na hrozby a nazval je „hrubým zasahováním do vnitřních záležitostí Venezuely
a vážným porušením základních principů mezinárodních vztahů“.
Mluvčí ministerstva zahraničí Hua Chuning uvedla, že Čína důrazně protestuje proti jednání Washingtonu
a vyzývá USA, aby umožnily venezuelskému lidu rozhodnout o své vlastní budoucnosti.
V Moskvě byly Boltonovy hrozby ignorovány, i když nové sankce proti Madurovi byly odsouzeny.
Ruské ministerstvo zahraničí je nazvalo pokračováním „ekonomického teroru“ a podotklo, že Bílý dům je poháněn „ideologií netolerance a diktatury, která je nad zájmy Venezuelanů“.
Státní duma se vyjádřila ještě ostřeji a nazvala Trumpův dekret o blokování vlastnictví venezuelských úřadů
ve Spojených státech banditismem a útokem.
Katastrofické sankce
Během posledních dvou let (obecně USA zavedly sankce proti Venezuele již dávno, ale zvláště přísnou sankční politiku Bílý dům začal uplatňovat v srpnu 2017), v důsledku neustále rostoucího tlaku na Bolívarskou republiku, se život Venezuelčanů (i bez toho ne luxusní), stal neustálým bojem o přežití.
Sankce uvalené na největší státní ropnou a plynárenskou společnost PDVSA (jejíž kancelář se od 1. března 2019 nachází v Moskvě) tedy vedly ke skutečnosti, že jediný strategický produkt, který ve Venezuele nechyběl – benzín – v řadě regionů této země se stal nedostatkovým.
“Podepisujeme za lásku a mír naší milované Venezuely. Toto je Velký světový protestní den proti říši Spojených států. Donald Trump by měl vědět, že neexistují žádné sankce nebo blokády, které by mohly zastavit velkou sílu venezuelského lidu”.
Země, která může být metaforicky srovnávána s ostrovem plovoucím v oceánu ropy, byla hrdá na to, že benzín zde nestojí téměř nic: .. oficiální cena za litr je 1 americký cent a skutečná cena je 0,000001 USD, tj. Je prakticky zdarma. Proto téměř všichni dospělí obyvatelé Caracasu mají auto a používají jej každý den.
Před týdnem však na západě země vypukla poprvé benzinová krize. Ve státě Aragua, dvě hodiny jízdy od Caracasu, stály tisíce motoristů v kilometrových frontách, aby natankovaly do svých aut.
Dále na západ, zejména v Carabobu a dokonce i v Zulii, která je považována za „hlavní ropné město Venezuely“, stáli lidé několik dní na čerpacích stanicích ve frontách.
Guvernér Tachiry hraničící s Kolumbií, kde nedostatek paliva způsobil katastrofu, napsal na svém Twitteru:
Ztráty pro zemědělský sektor jsou nespočetné, paralýza (infrastruktury) a omezení mobilizace při nouzových situacích
v oblasti zdravotnictví jsou zločiny proti lidskosti.
Sanitky, které se nedostaly k pacientům, ti, kteří zemřeli na operačních stolech v důsledku výpadku elektřiny, hladovějící děti a starší lidé – to vše jsou důsledky sankčního tlaku, o kterém Bolton hovořil.
Americký výpočet je založen na předpokladu, že Venezuelané, kteří čelí stále větším potížím kvůli sankcím, přestanou podporovat Madura a přejdou na stranu samozvaného „prezidenta“ Juana Guaidóa.
Venezuelský podvodník, na kterého se v poslední době skoro zapomnělo, nedávno znovu začal projevovat politickou aktivitu. Po Boltonově impozantním projevu v Limě svolal další shromáždění svých příznivců, na kterém prohlásil, že má „vynikající strategii na národní a mezinárodní úrovni“ zaměřenou na „ukončení utrpení našich lidí“. Samozřejmě neřekl ani slovo o tom, že toto utrpení je přímým výsledkem americké politiky.
Avšak – alespoň prozatím – Washingtonská politika rostoucího tlaku na Madura je neúspěšná.
Po summitu v Limě venezuelský ministr komunikací a informací Jorge Rodriguez uvedl, že vláda Madura se rozhodla odmítnout účast na dalším kole jednání s opozicí, která se měla konat na ostrově Barbados.
Jednání, která pomalu probíhají od května, mohla teoreticky skončit dohodami.
Nyní je taková perspektiva velmi pochybná.
Studená válka-2
Proč musely Spojené státy zvýšit tlak na Caracas v době, kdy dosažení kompromisu mezi jejich Guaidóem
a nenáviděným Madurem, mohlo vést ke skutečnému uvolnění napětí v Bolívarské republice a jejím okolí?
Odpověď by měla být hledána v oblasti hodně vzdálené od ochrany lidských práv a demokracie, a dokonce
i od problémů ropného a plynárenského odvětví.
Americké odstoupení od Smlouvy o odstranění raket středního a krátkého doletu, které proběhlo několik dní před konferencí v Limě, nejenže podnítilo nový, nekontrolovaný závod ve zbrojení, jak varoval ruský prezident Vladimir Putin, ale také předznamenalo období Studené války-2.
Jedním z důsledků toho bude nevyhnutelné zvýšení geopolitické hodnoty států nacházejících se ve vzdálenosti zasažení balistickými raketami středního a krátkého doletu z území jejich hlavních odpůrců.
Pokud USA nasadí své protiraketové obranné systémy v Rumunsku a Polsku (17. května 2019 byla v Rumunsku rozmístěna americká baterie THAAD ABM, integrována do architektury protiraketové obrany platné v celé NATO a provozována v pohotovosti – 650 km od západních hranic Ruska), pak logika studené války vyžaduje, aby Rusko reagovalo symetricky.
Na západní polokouli není mnoho zemí připravených poskytnout své území ruským raketám.
A Venezuela pod vládou Madura je možná tou nejviditelnější volbou.
Právě proto USA zvyšují tlak na Caracas. Demokracie a utrpení venezuelského lidu vzrušuje Washington
až na posledním místě, ale na prvním místě – především – je přítomnost „Nepotopitelné letadlové lodě“
s ruskými raketami INF.
Druhou takovou „Letadlovou lodí“ může být Kuba. A není náhodou, že za 12 minut svého vystoupení v Limě zmínil John Bolton ostrov Svobody až …. 9krát.
Řekl, že hrozný ekonomický tlak „bude fungovat ve Venezuele a bude fungovat na Kubě.“
Bolton tak ukončil „nový kurz“ ve vztahu k ostrovu Svobody, který započal Barack Obama.
“Nyní nastal čas jednat,“ uzavřel hrozivě Bolton.
Pokud jde o Havanu, Washington plánuje použít oddíl III zákona Helms-Burton, který poskytuje občanům USA, včetně kubánských přistěhovalců, a společnostem v USA příležitost podat žalobu u soudů o údajném majetku na kubánském území, který změnil svůj právní status od kubánské revoluce v roce 1959.
Zákon Helms-Burton, schválený Billem Clintonem, zakazuje Kubě obchodovat se Spojenými státy (a naopak).
V této situaci však Kuba žije 60 let, naučila se vypořádat s ekonomickými obtížemi.
Oddíl III zákona však umožní příznivcům Batisty a přistěhovalcům, kteří uprchli z ostrova a žijí na Floridě, legálně získat vlastnictví svých společností a majetku, který zůstal na Kubě.
Se všemi právními důsledky, které z toho vyplývají (mimochodem, čtvrtá část zákona objasňuje, že režim blokády bude pokračovat do té doby, dokud se na Kubě neobjeví vláda, která „podle názoru Spojených států“ bude vedena „demokratickými normami“).
Podle venezuelského deníku Diario Frontera tento krok Trumpova administrativa činí jako „pomstu
za podporu, kterou Kuba poskytuje obklíčenému venezuelskému prezidentovi Nicolasovi Madurovi“.
Ale ve skutečnosti to není ani tak pomsta jako přechod na nový, agresivní kurs na zadním dvorku Washingtonu, jak se ve Spojených státech běžně nazývá Karibik.
S ukončením smlouvy INF se úkol nedopustit novou Karibskou krizi, stal prioritou administrativy Trumpa.
Tlak na Venezuelu, Kubu a v budoucnu Nikaraguu se bude pouze zvyšovat.
Vzhledem k tomu, když vezmeme v úvahu podporu Madura armádou Bolívarské republiky, jakož i seriózní vojensko-technickou pomoc ze strany Ruska a Číny, je perspektiva dalšího proxy-konfliktu mezi Moskvou
a Washingtonem více pravděpodobná.
To bude velice zajímavý vývoj,..
To teda:)) mám ten překlad drobátko kostrbatý, snad se tu mihne náš lingvista, aby mi to “učesal”… teď nestíhám.
Koukám, že jsi včera také ponocoval:)) copak? nemohl jsi usnout?
INF není protiraketový obranný, hned jak se na to dostanu to opravím, jinak sem tam interpunkce, ale nemám na ní čas a morálku.
no vidíš a pak, že nejsi lingvista:))…. toho INF jsem si ani nevšimla, ani nevím jak jsem to tam vůbec mohla propašovat…. neodpustitelné:)) Vymázla jsem to + něco sem tam,… ale už musím jít taky pracovat. Tak ahojte:))
bolí mě zub a osobní sadista je šupák na chalupě až do konce srpna. Sere mě!
jejda chudáčku to ti nezávidím, asi sám nepřestane, budeš muset vyhledat neosobního.
Naštěstí mě zub ještě nikdy nebolel… musím rychle zaklepat, co není může být.
když to nepůjde tak zaskočí jeho syn nebo Jirka dojede, sice bude mít keců 6 půlek ale to se vstřebá , zatím to proplachuju asijskou prostitutkou.
co to je?
To už jsme jednou probírali, koňak Courvoisier, když to přečteš se správným akcentem, je to Kurva z asie.
jojojo… máš pravdu, nějak jsem to vypustila:)) i tehdy jsem se zeptala.. a co to je?
A pomáhá ta prostitutka? nebo?
Koňak pomáhá vždycky, i když zrovna třeba nepomáhá.
No tak počkej… proplachuješ, nebo piješ?? nebo obojí?:))
kudy teče, tudy léčí 😛
už jsem si myslela, že si v křeči usnul. Hraju si s jedním příspěvkem,.. ale je tam taková spousta dat a údajů, že s tím asi nebudu hotová nikdy??? Nechám si ho asi na zítra, už mi to ňák nemyslí.
V jaký křeči? Hele, ten Zeman s nimi vykejval se všemi, respektive s Hamáčkem, podle mě je s Babišem domluvený, že Hamáčkovi za to, že stáhne toho Šmardu dosypou pro hasiče a policajty, to stejně musejí udělat nebo druhá alternativa je, že se už chtějí oba zbavit Petříčka, na vnitro povolá Babiš jako nestraníka Pecinu a zbaví se socdem parazitů. Na kulturu vrátí Staňka nebo Šmída, na zemědělství nechá Tomana, na Zamini dá Kmoníčka, MPSV si nechá zatím sám.
chi, chi… a v čété z toho dostali hysterický záchvat:)) fakt nevím s těmi “analytiky” o co jim jde… to si fakt myslí, že jsme všichni na hlavu padlí? Je to směšný, pořád stejný ksichty, pořád stejný kecy.
Ti nevím… že by ČSSD se vzdala korýtek?
Ale ono bez nich by to možná i tak klaplo, Babišovi chybí kolik? 7 nebo 8 hlasů… Foldyna třeba by i tak vládu podpořil… Staněk určitě také… a bůhví kolik by jich nakonec se našlo.
Kmoníček by byl super, ten poskok Pocheho je fakt tragédie.
Co zub?
Už jsem si myslela, že se se mnou zase nikdo nebaví:))
zub je léčen trvale 🙂