Krátký příběh k zamyšlení: Pes v nebi

Muž putoval se svým psem. Věděl, že už je mrtvý a směřuje k nebi.
V tom okamžiku se před ním zjevila nádherná zlacená brána a u ní stál a usmíval se fousatý stařík v bílé kápi.

„Dobrý den, copak to tady prosím je,“ povídá muž.

„Tady je nebe, pojďte dál,“ povídá stařík u brány…. „Počkat, ale bez psa! Ti sem samozřejmě nemůžou.“

V tu chvíli muž posmutněl, minul bránu a spolu se psem pokračoval cestou. Po čase došli k jiné bráně.

„Dobrý den, copak to tady prosím je?“

„Tady je nebe“, povídá muž u brány.

„A můžou sem psi?“

„Samozřejmě. Tamhle je studna, napusťte mu do misky trochu vody.“

„Víte, my jsme před chvílí šli kolem jiné brány a tam kdosi říkal, že nebe je tam u nich.“

„Jo…. tamti? …. To je peklo.“

„A nevadí vám, že se vydávají za vás?“

Muž u brány se nepatrně pousmál a odpověděl:

„Vůbec ne, oni nám odebírají ty, co jsou schopni nechat psa venku…“

https://www.seberizeni.cz/kratky-pribeh-k-zamysleni-pes-v-nebi/

Ohodnotit příspěvek (5 / 1)
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Ohodnotit příspěvek :
     

„Vůbec ne, oni nám odebírají ty, co jsou schopni nechat psa venku…“

Pokud si četl Friday od Heinleina, tak tam je věta, že v pekle je zvláštní oddělení pro ty, co nechávají zvířecí mláďata na pospas osudu.

Nečetl,..ale nemělo by být to oddělení jinde?

no, ono má to oddělení zostřený režim.