Kolumbijské revoluční ozbrojené síly – lidová armáda ukončuje příměří

Už více než půl století v Kolumbii pokračuje partyzánský boj, který začal v roce 1948. Partyzánská armáda, kterou dnes každý zná jako Revoluční ozbrojené síly Kolumbie – Lidová armáda (zkratka FARC nebo FARC-EP) se zrodila ze spontánně vznikajících rolnických sebeobranných jednotek, které bojovaly proti vyvlastnění své země silnými a ozbrojenými latifundisty. 

Obrovský impuls pro rozvoj partyzánské války v Kolumbii byl dán vítězstvím povstalecké armády na Kubě
1. ledna 1959. V kolumbijských lesích vznikly nezávislé rolnické republiky – Marketalia – která se později stala partyzánskou pevností a symbolem boje za nezávislost, Riochikito a dalších.

V nich vznikly vlastní orgány samosprávy, zemědělská práce se provádí kolektivně. 
Z partyzánských rebelů, kteří prokázali největší schopnosti v bitvách, se stali první povstalečtí vůdci. 
Nejslavnější byl Manuel Marulanda Vélez. Od roku 1964 do roku 2008 vedl rolnický boj v Kolumbii. 

Po kubánské revoluci začalo k rolníkům pronikat mnoho skupin studentů, kteří snili o přeměně Cordiller
na „druhou Sierru Maestru“ Latinské Ameriky. Armáda lidu brzy úplně přechází na marxistickou platformu. 
A uprostřed bitev o Marketálii 20. července 1964 byl na partyzánském setkání přijat Agrární program FARC,
který prohlašoval právo rolníků na půdu.

Hlavním problémem partyzánského hnutí bylo (a zůstává) téměř úplné zničení komunistických skupin
v kolumbijských městech, jejichž hlavním pilířem by byl kolumbijský proletariát. 
Zatímco FARC úspěšně řídila a kontrolovala venkovské oblasti, ve městech vládla oligarchie. 

Po roce 2008 byl vůdcem povstaleckého hnutí Alfonso Cano, také velmi slavný bojovník v Kolumbii. 
Ale on a mnoho dalších vůdců guerillových jednotek byli zabiti CIA ještě před příměřím, které bylo podepsáno v roce 2017. Příměří však netrvalo dlouho. Ultrapravicový teror ho zcela zastavil.

Levicový novinář Oleg Yasinsky, který je v Kolumbii, píše: že část FARC (FARC-AP) oznámila obnovení ozbrojeného boje. V situaci, kdy levicoví a sociální aktivisté umírají téměř denně rukou militantních pravicových polovojenských organizací, a místní loutkový režim proměnil Kolumbii na americkou kolonii,
na základnu pro sabotáže a možnou vojenskou invazi do sousední Venezuely, tak v této situaci
se toto rozhodnutí zdá logické. 

Spojené státy a Evropská unie zařadily FARC (FARC-EP) na seznam teroristických organizací. 
Kuba a Venezuela považují toto hnutí za partizánské a pomáhají mu co nejvíce.

V další zprávě z Kolumbie jsou uvedeny následující podrobnosti: že část FARC (FARC-EP) oznamuje návrat
k ozbrojenému boji. Stalo se to, čeho od podepsání míru, chtěla dosáhnout ultrapravicová vláda. 

  • Z formálního hlediska se Kolumbie vrací k válce. 
  • Z neformálního – vláda dostává dlouho očekávané požehnání pro fyzické zničení jakéhokoli disidentství nebo opozice.

Velitelé povstalců „nové vlny“ Ivan Marquez, Chesus Santrich a El Paisa, oznámili svůj návrat k „ozbrojenému boji“ a odsoudili „zradu“. Budou se koordinovat s ELN (Ejercito de Liberacion Nacional) Národní osvoboze-
necká armáda, druhá největší levicová guerrilová skupina v Kolumbii, která se objevila také v 60. letech
20. století, ale zbraně po dobu příměří nesložila.

Byla založena Camillo Torresem a není marxistickou organizací, na rozdíl od FARC a těmi, kteří nesložili zbraně. Marquez byl také hlavním vyjednavačem v dialogu s vládou.

Ukončení příměří v současné době zásadně nezmění současnou situaci. Rolnictvo jako třída postupně odchází z historické scény, utváří chudobné vesnice kolem všech hlavních latinskoamerických měst a mění se v paušální proletariát. Avšak společný boj stále ještě dost silného rolnictva s dělníky měst v podmínkách gradujícího revolučního vzestupu může zajistit vítězství. 

A. Bobrov
https://beskomm.livejournal.com/156233.html
https://cont.ws/@Colonel-Cassad/1432579

PS. 
Přirozeně, vzhledem k agresivnímu postoji Kolumbie vůči Venezuele a využití kolumbijského území k pokusu
o svržení Madurova právoplatného režimu má reaktivace FARC více než interní důvod. 

Pro Kubu a Venezuelu je výhodné, aby Kolumbie zažila stres nejen v boji proti ELN, ale také utratila prostředky na boj proti FARC, ačkoli za současných podmínek nebude mít FARC příležitosti, které existovaly před příměřím a zastavením nepřátelství. 

Nelze proto vyloučit, že prostřednictvím zvláštních služeb bude FARC dostávat podporu od Venezuely a Kuby, takže hrozba ze strany FARC bude hmatatelná. 

0 0 hlasy
Ohodnotit příspěvek

sdíletj na