Kdo myslí na rok dopředu – zasadí pšenici, kdo myslí na deset let dopředu – zasadí stromy, kdo myslí na věčnost – vychovává děti.

Naši Předci věděli, že tomu aby vyrostl zdravý a silný člověk, je třeba věnovat pozornost od dětství.
Děti byly považovány za Boží požehnání, byly základem slovanské rodiny a jejího štěstí.
Splnit hlavní zákon v tomto životě pro Slovany znamená prodloužení svého Rodu.
To je Rodová víra, Rodová láska, Rodové božství…  A tak Rod více roste.

Proč potřebujeme znát své předky?….. tajemství sedmi pokolení rodu.

Víte, kdo byli vaši předkové? Jaká byla jejich jména, jaký osud? Kolik generací si zapamatujete?

Síla Rodu

Praxe ukazuje, že 90% lidí si stěží pamatuje jména svých praprarodičů a bohužel nemají
co říci o jejich životě.  Ale v ideálním případě by člověk měl znát své předky do sedmé generace!

Ztratili jsme pochopení, proč je to zapotřebí,
a proto se úplně přestali zajímat o své kořeny.
Ale od toho se přitom odvíjí náš život.

Není divu, že vzpomínka na Rod je zadána doslovně v RodoKmenu.
Kmen stromu symbolizuje nás, listy jsou naše děti a kořeny jsou předci.

Teď si představte, že jste vyrostli ve velké
a zdravé potomstvo a váš strom vypadá silně
a zdravě. Ale o předcích nevíte téměř nic a nikdy jste o ně neměli zájem.

Jaké jsou kořeny takového stromu? … Slabé, malé, bez života.
V případě hurikánu, nebudou schopny udržet strom v zemi, chránit ho před špatným počasím.

To je přesně to, co se děje v životě.

Pokud člověk nemá zájem o minulost a ani nepochopí, proč potřebuje znát své předky, pak ztratí pomoc
a podporu Rodu, sílu, která někdy zachraňuje život.
Ale jen to vědět – to nestačí.
Pokud má člověk špatný vztah se svými rodiči a prarodiči, tok rodové energie je blokován.

Zloba, hněv, nenávist nejen brání generování síly rodu, ale také tuto sílu transformuje na negativní
a destruktivní…… Jistě jste slyšeli o rodových kletbách.
Proto je tak důležité zlepšit vztahy s příbuznými, pokud jsou ještě naživu, nebo jim odpustit, pokud zemřeli.
Ale není to jediný důvod, proč potřebujeme znát své předky a udržovat s nimi dobré vztahy (a když zemřeli, přemýšlet o nich, myslet na ně dobře,….. budujeme tím rodový kanál, kterým nám doplňují energii).

Sedm pokolení člověka symbolizuje jeho sedm energetických center – čaker.
Každé pokolení formuje v našem životě určité aspekty:

  • První generace (já).
  • Druhá generace (rodiče – 2 osoby) – tvoří tělo, zdraví, přenos rodinných scénářů.
  • Třetí generace (prarodiče – 4 lidé) jsou zodpovědní za inteligenci, schopnosti, talenty.
  • Čtvrtá generace (prababičky a pradědečkové – 8 lidí) jsou ochránci harmonie, radosti v životě
    a hmotného blaha.
  • Pátá generace (rodiče pradědů – 16 lidí) jsou zodpovědní za bezpečnost v životě.
  • Šestá generace (dědové pradědů – 32 lidí) – poskytuje spojení s tradicemi.
    32 lidí ze šestého pokolení symbolizuje 32 zubů, kde každý zub je spojen s každým předkem. Pokud máte problémové zuby, stojí za to naladit vztahy s předky, poprosit je.
  • Sedmá generace (pradědové pradědů – 64 lidí) je zodpovědná za zemi, město, dům,
    ve kterém žijeme.

Pokud 64 lidí rozebereme na čísla, získáme to, co se děje:
6 + 4 = 10-˃ 1 + 0 = 1 …… Znovu první pokolení…… Tak se uzavírá kruh rodu sedmi generací.

****

Muž je ve své duchovní podstatě světlo, které v sobě nese znalosti a informace.
Jeho posláním je přinést v sobě nové zrno a zasít ho:
– zasadit strom, zplodit syna, postavit dům.

Je duchem (poznáním, informací), přichází na svět, aby ovládl tělo (hmotu, energii) – což  je žena.
Proto je hlavním úkolem pro oba splynout v lásce a důvěře.
Žena musí ovládnout znalosti, tj. muže, a on jí, to jest pochopit materii.
To je možné jen v lásce.
Muž, jako nositel živých informací, je pro ženu nezbytný, stejně jako ona pro něj.
Koneckonců, jen pro ni, jedinečnou, dělá většinu toho co dělá ve svém životě.

Stát se rodiči – je velmi odpovědná věc, je to umění.
Podívejme se na dospělého člověka.
Jeho činy, pocity, motivace se z 90 procent skládají z radostných i z ne moc radostných obrazů, pocházející
z dětství. Malé dítě (chlapec nebo dívka uvnitř nás) nikam nezmizelo.
To naše tělo vyrostlo, mysl vyrostla…. ale naše emoce zůstaly malým dítětem.
U někoho ve věku pěti let, u jiného deseti, …
To ono je uražené, šťastné, plačící, šťastně přijímá dárky.
To ono také ukazuje negativní emoce. ……. Pokud rodiče nevloží pozitivní pocity do svého dítěte, může se ukázat jako velmi chladnokrevné a lhostejné vůči lidem.

Duše se vyvíjí na lidské úrovni, dokud sama v sobě nevyrovná všechny protiklady. To, že bez hlubokého uvědomění může nazvat „dobrem“ a „zlem“, to co vnímáme jako „dobro“ a „zlo“, v nás vyvolává odpovídající emoce.
Mladá (nezralá) duše se učí žít v těchto energiích.
Nejprve pozná Bělobu (svět lásky, radosti a štěstí), pak Černobu (svět nenávisti, bolesti a utrpení).
Časem se naučí je rozlišovat a vidět zákonitosti jejich projevu a po ještě nějakém čase se nad nimi povznést.
A tehdy duše roste od dítěte k dospělému.

Už dospělá, zralá duše se pro ostatní lidi stává průvodcem, učitelem.
Přechází víc času a už ve vyšších rovinách bytí, světech Pravi, duše vyrůstá do dospělého a moudrého otce/matky.  Pak se taková duše stane otcem/matkou pro celé národy, světy, galaxie.

Takže po zvládnutí dítěte v sobě, se otec a matka stanou skutečnými učiteli, a to jak pro sebe navzájem,
tak pro své děti. Pak už žena nemůže vinit svého manžela, nebo ho ponižovat.
Stejně tak manžel, který má v sobě harmonický základ, nikdy nepoužije svou fyzickou a psychickou sílu k tomu, aby dominoval v rodině.

Tvrdohlavá a kategorická žena ničí všechny vztahy.
Žena není pedagog, ani velitel….. Muž není ani malé dítě, ani voják.
Muž sám nemůže rozvíjet štěstí, může ho přijmout jen od ženy, od lásky, respektu, uznání jeho zásluh.

Iniciativa v rodině vždy patří otci.
Právě on řídí duchovní vývoj dětí a ženy. On je zodpovědný za důležitá období v životě členů rodiny.
Muž, který přebírá všeobecnou odpovědnost za rodinu, projevuje iniciativu v podobě své pozornosti, upřímnosti vůči své ženě a dětem, jako výsledek získává s ničím nesrovnatelný přínos:

  • něžnou a laskavou manželku, vždy připravenou jít naproti jeho přáním,
  • spokojené děti, plné úcty k rodičům.

To znamená, že jeho „týl“ je zcela chráněn a má silný základ.

V rodině, kde se muž nedrží těchto zásad, všechno končí smutkem:

  • nešťastná a nemocná žena,
  • vzpurné a sobecké děti.

Jak může muž převzít iniciativu v projevech lásky ke své rodině přijmout iniciativu projevovat lásku v jeho rodině, když je v něm obsažený kognitivní přístup, a projev pocitů není snadný úkol, obzvláště když žena snadno ovládá emocionální toky?
Zapamatujte si! Pokud nejsou žádné projevy dobrých a něžných pocitů muže vůči své ženě a dětem, pak je v průběhu času i manželka přestane generovat.

Je-li zdrojem lásky v rodině jenom jedinec – ať ten nebo ten, časem se takový zdroj vysuší, neboť je neomezený jen tehdy, když proudí z duše, a to navzájem, jak pro něho, tak pro ni.
V takové rodině jsou děti milovány jednoduše za to, že jsou, aniž by je nutily vracet lásku.
Vzájemná láska přichází sama, když nejste milovaní za něco, ale jednoduše proto, že existujete.
Děti, které nasávají příklad chování matek a otců, si samy utváří správný pohled na svět i ke své rodině.

Milovat z povinnosti je nemožné! Láska pochází z duše.
Stejně tak děti, které vidí láskyplný vztah rodičů: jak se něžně obejmou, řeknou si milá slova, starají se o sebe navzájem – učí se být stejné.
Samozřejmě, stejně něžný a teplý postoj by měli mít rodiče i vůči dětem.

Dítě je řádně vychováno a disciplinováno pouze tehdy, když bezpodmínečná láska leží v srdci výchovy.

Bez tohoto je nemožné proniknout do duše dítěte, posoudit jeho chování a pochopit, jak se vyrovnat s jeho neposlušností, co bychom měli dělat v obtížném okamžiku při výchově dítěte.
Pokud takové světlo svítí dopředu, máme průvodce, které určují stav dítěte, náladu a chování a pomáhají nám vyrovnat se se všemi obtížemi, včetně disciplíny.
Rodičovské zodpovědnosti, které nejsou založeny na bezpodmínečné lásce, jsou bolestné břemeno, těžká
a nevděčná práce, která někdy způsobuje pocit nespokojenosti a někdy vede k neúspěchu.

Co je vlastně ta bezpodmínečná láska?

Milovat dítě bezpodmínečně znamená milovat ho, nezávisle na ničem.
Bez ohledu na jeho vzhled, schopnosti, slabosti, nedostatky, plusy a mínusy.
Bez ohledu na to, co od něj očekáváme v budoucnu, a co je nejtěžší, bez ohledu na to, jak se zrovna teď chová.
To samozřejmě vůbec neznamená, že se nám vždy líbí jeho chování.
Bezpodmínečná láska znamená, že milujeme dítě, i když jeho chování v nás vyvolává averzi.

Bezpodmínečná láska nevyžaduje vzájemné pocity.
Často matky, které v rodině nedostávají potřebnou lásku od manžela, přenášejí podvědomě takovou lásku
na děti. Taková láska se stává těžkým břemenem pro dítě, protože matka okamžitě čeká na vzájemný pocit.
Ale láska dítěte není láskou manžela, kterou žena podvědomě čeká.
Dítě miluje matku, ale tato láska matce nestačí.
A ona, tomu nerozumí, začne obviňovat svého syna nebo dceru z toho, že být s ní se jim nelíbí, nemají ji rádi, nezajímají se o její život, atd.

Bezpodmínečná láska přichází k dětem tehdy, když se matka a otec harmonizují v lásce a jejich láska spojená do jedné, proudí k dětem.
Šťastnější než tyto děti nejsou žádné ve světě. Jsou jak milovány, tak duchovně svobodné.
Tuto lásku rodičům vrací. Tyto děti nikdy nebudou urážet své rodiče a budou se o ně vždy starat a budou mít pravou lásku ve svých srdcích.

Dítě může být porovnáno se zrcadlem. Odráží lásku, ale nejprve ho rodiče musí milovat.

  • Pokud děti dostanou hodně lásky, vrací ji.
  • Pokud jim není dáno nic, nemají co vrátit.

Existují případy, kdy se rodiče, kteří usilují o propagaci dobrých výsledků dítěte, projeví svou lásku k němu jen tehdy, když něčeho dosáhne nebo se chová dobře.
V raném věku, kdy dítě nechápe vše co se děje kolem, může mít tento princip dobré výsledky.
Ale když dítě dosáhne většího vědomí, bude mít pocit, že není milováno nebo oceněno za to jaký je.
Podvědomě si začíná myslet, že rodiče se starají o svou prestiž a co si o nich myslí ostatní.

Naše děti jsou odrazem nás samých.
Proto, když k nám přišla vědomá touha mít dítě, musíme najít v sobě lásku, teplo, štěstí, radost a
v neomezeném množství to všechno dát dítěti.
Často musíme dát to, co my sami (již dospělí muži a ženy) jsme v dětství nedostali.
Na tuto roli se musíme připravit, jinak automaticky a zcela nepostřehnutelně, vstoupíme do role našich rodičů.
Budeme nevyhnutelně modelovat vztahy a chování, které se vyvinuly v našem dětství.
Tedy kopírovat své rodiče.
Aby se to nestalo, musíme změnit naše vnitřní obrazy.

Když zvážíme role manžela a manželky je třeba poznamenat, že otec je mysl v rodině, matka je duše a děti jsou tou složkou, která nese životní sílu.
Každá rodina žije jako živá bytost.
Pokud je žena v rodině zklamaná, přijde smutek.
Pokud je manžel zklamaný, rodina trpí nečinností.

Žena dává rovnováhu, stabilitu, klid a spokojenost v rodině.

Je velmi dobré, když má rodina kontakt se starými rodiči, protože dědečkové a babičky posilují a tmelí život rodiny, dávají hodně dobrých rad. Příběh vyprávěný dědečkem se stává nejsladším a nejzajímavějším
a pamatuje se celý život. Tímto způsobem jdou znalosti (informace) od dědečků k vnukům, jedinečnými obrazy
a pevně se ukládají do podvědomí….. vzpomeňte na své dětství. Prarodiče jsou nejlepšími učiteli.

Naneštěstí stále více dochází k nedorozumění mezi starší generací a jejich dětmi.
Kvůli ztrátě pochopení principu „konzistence“ v rodinných vztazích máme netrpělivý postoj k sobě navzájem, nedostatečné porozumění mezi generacemi.
A nejhorší ze všeho je to, že všichni se starají především o sebe. A to ničí jednotu rodiny.
Ale pokud budeme stavět vztahy na nepřátelství, pak se život stane prostě nesnesitelným.
Myslíme si, že všechno závisí jen na rodičích, ale ve skutečnosti obě strany, rodiče i děti, jsou plně zodpovědné za vytváření vztahů.

Každý člen rodiny by se měl správně a náležitě chovat.
Každý má své vlastní práva a povinnosti. A když je člověk čestně a nezištně vykonává, dává příležitost celé rodině i sobě, aby se rodina stala šťastnou a harmonickou.

„Všechno, čeho si všimneme na druhém, je v nás. To, co máme uvnitř, uvidíme zvenku“.

http://www.prekrasana.ru/womenclub/77-chada

https://asjust.ru/interesno/zachem-nuzhno-znat-svoix-predkov-sekret-semi-pokolenij-roda.html

5 2 hlasy
Ohodnotit příspěvek

sdíletj na

5 2 hlasy
Ohodnotit příspěvek
5 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Zpětná vazba
Zobrazit všechny komentáře
Administrátor
8. 12. 2018 11:00
Ohodnotit příspěvek :
     

Dobrá vložka Janinno, zajímavě jsi odklonila témata…na pět hvězd. …vždy je o čem pokecat, psát,..
Kdo myslí na rok dopředu – zasadí pšenici, kdo myslí na deset let dopředu – zasadí stromy, kdo myslí na věčnost – vychovává děti.

Administrátor
8. 12. 2018 21:34
Odpovědět  Janinna

Ahoj Janinno. U nás tedy i svítilo slunce, ale lezavej vichr to bojkotoval. Občas jsem kouknul na Paříž, ale ten celkový pohled na demonstrující působil jak pohled na stádo ovcí, co se zatoulalo do ulic velkoměsta bez pasáka. Sešla se už jen hrtka provokatérů podobná hulligans, co vypadnou ze stadionu. Všechno nějak zpackané, každý tam jak sám za sebe. Chybí vůdce,…naprosto žádný, jen hluché, občasné výkřiky „Macrone demise“.. Měli šanci ve volbách v Le Pen, ale tu nevyužili.
U nás těm podobným pošetilcům na Václaváku, alespoň za odměnu zahraje pár ubožáků a promluví pár zoufalců,..možná, aby jim vymyli myšlenku dalšího kroku..