Jaroslav Bašta: Když prezident píše romány

Prvotina každého spisovatele nese spoustu autobiografických prvků, dost často se v jeho knize také dozvíme, jak by si býval představoval svůj jiný lepší život, píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Jaroslav Bašta.

Proto jsem si se zájmem přečetl politický thriller, který jako spoluautor napsal Bill Clinton, jeden z nejúspěš-
nějších amerických prezidentů posledních desetiletí. Už titulek „Pohřešuje se prezident“ napovídal, že bude pojednávat o jeho zkušenostech z výkonu funkce nejmocnějšího muže světa.
Příběh je vyprávěn v první osobě, státník má stejný věk jako v dobách svého prezidentování Bill Clinton.  

Románový životopis se od toho reálného liší ve dvou důležitých detailech – hlavní hrdina je bývalý válečný hrdina, jeho příběh je modernizovaná verze osudu senátora Johna McCaina (zajat a mučen, nikoli Vietnamci ale Iráčany) a krátce po zvolení se stal vdovcem. (Myslím si, že tento moment pochopí každý, kdo viděl Hillary
v posledních prezidentských volbách.) V záporných rolích ostatně v knize vystupují převážně ženy.
Tématem thrilleru je kyberterorismus a spiknutí proti Spojených státům, které vedle pachatelů z podsvětí financují Saúdové s vydatnou ruskou pomocí.

Mne osobně však kniha zaujala něčím jiným. Bill Clinton do ní vložil své zkušenosti, svoje vidění světa a zžíravou kritiku poměrů v politice a médiích. Některé myšlenky stojí za citaci:
„Používáme moderní technologie, abychom se navrátili k primitivním formám mezilidských vztahů.
Média vědí, co prodává – konflikty a rozpory… Co se stalo s věcným, nestranným zpravodajstvím?
To už se dnes nedá ani jasně definovat, protože hranice mezi fakty a fikcí, mezi pravdou a lží, je den ode dne nezřetelnější. Nemůžeme přežít bez svobodného tisku, odhodlaného tuto křehkou hranici chránit.
Ale současná atmosféra vyvíjí extrémní tlak na novináře, aspoň na ty, kteří píší o politice, aby dělali pravý opak – aby uplatňovali svou moc. A my na to doplácíme rostoucí frustrací, polarizací, ochromením společnosti, špatnými rozhodnutími a promarněnými šancemi.
Mimo jiné proto, že čím dál víc politiků jen splývá s (mediálním) proudem, rozdmýchává plameny hněvu a zášti, zatímco by se měli chovat jako hasiči.“

Domnívám se, že jde o naprosto přesný popis situace, který by mohl rozvířit debatu o roli médií v politice a důvodech, proč se nediskutuje o tématech, na nichž lidem záleží nejvíc. Jenže situace už došla tak daleko, že takové „kacířské“ myšlenky i bývalý americký prezident může napsat jen jako fikci v románu. Kdyby s tím přišel do politické diskuze, média by okamžitě začala psát o jeho aféře s Monikou Lewinskou tak dlouho, dokud by svá slova neodvolal.   

Clintonův román nakonec končí happyendem – spiknutí je včas odhaleno a zpravodajství hlavních médií začala být věcnější a konstruktivnější.

Bohužel, něco takového se může odehrát jen v politickém thrilleru. Po jeho přečtení se podívejte rychle na televizní noviny, ať se vrátíte do reality.

http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/politika/jaroslav-basta-kdyz-prezident-pise-romany/

0 0 hlasy
Ohodnotit příspěvek

sdíletj na