Jak ministři obrany hospodařili s vojenskými letišti ČR, aneb jak se máte, Vondrovi…

Ivo Rušák
29. 1. 2012
Řada odborníků na politiku i na vojenství se v těchto dnech zabývá poněkud nevšedním návrhem pana Alexandra Vondry, proneseném během konference ODS 18.1.2020, na zřízení česko-americké strategické letecké základny v Ostravě-Mošnově. Pisatelé či diskutéři se povětšinou zabývají možnými (ne)přínosy základny pro zvýšení zaměstnanosti v ostravském regionu, tedy základny, která, jak vysvětlil A. Vondra: „Pomůže … těžce zkoušenému regionu a upevníme vztahy s naším spojencem.“ 

Úvodní foto: MiG-23ML 3303 je vytahován z UL. Foto: Maly tygr, www.lietadla.com

Vzhledem k tomu, že za svou bohatou politickou kariéru byl pan Vondra mj. i ministrem obrany, podívejme se tedy na jeho působení v tomto resortu a na důsledky (mj. i) jeho aktivit pro Vzdušné síly (VS) Armády české republiky (AČR), potažmo na důsledky pro protivzdušnou obrany státu (PVOS) a posléze i na možné skutečné dopady jeho „božího vnuknutí“ na region Ostravska.

Historie

Počty vojáků i techniky se po 90. roce měly snižovat jednak v důsledku našeho závazku v rámci Smlouvy o kontrole ozbrojených sil (KOS), jednak v důsledku nepotřebnosti obrovských armád po zániku jednoho ze znepřátelených vojenských bloků, jakož i v důsledku očekávaných ztrát v rámci transformace ekonomiky.

Počty vojáků/zbraní se tedy začaly nejdříve plánovitě snižovat, posléze však tento proces přerostl v poněkud chaotické transformace, redukce, redislokace atd. atp., a hlavně byl provázen radikálním snižováním rozpočtu na obranu. Za této situace bylo nemyslitelné, aby VS AČR udržely v provozu byť i jen polovinu tehdejšího počtu letadel, ale samozřejmě i rozsáhlých základen a řady záložních letišť.

Počty letišť a pokrytí území ČR stíhačkami PVOS
Na území ČR měly VS AČR kolem roku 1990 k dispozici (nedělám si nárok na úplnost) 12 stálých základen se zpevněnými VPD, z toho na 10 byly i soustavy „podzemních hangárů“, přesněji ÚL (ukryt letecký/úkryt na letadla), což byly masivní železobetonové úkryty s motoricky odsouvanými železobetonovými vraty, vše nakryté vysokou vrstvou štěrku a zeminy tak, aby úkryt, jenž pojal obvykle jedno bojové letadlo s příslušenstvím i pozemním personálem, odolal tlakové vlně taktické jaderné hlavice/bomby), redukoval vliv radiace a byl odolný nejen proti střepinám, ale i bombám menší až střední ráže. Takovéto úkryty byly po obvodu letišť ve skupinách rozptýleny obvykle pro 3 letky po 12 letounech.

Krom toho byly na území ČR 3 vrtulníkové základny a jedna základna s vrtulníkovými opravnami s travnatými plochami a zpevněnými stojánkami, 11 záložních letišť se zpevněnými VPD a samozřejmě i 2 stálé základny sovětského letectva vybavené stejně jako ty od VS AČR a jedna sovětská vrtulníková základna. Sovětské základny byly po odchodu sovětských vojsk zcela opuštěny, jen na té (značně zmenšené) vrtulníkové je dnes aeroklub.

Celé území ČR bylo kompletně pokryto dosahem raket PVOS ve všech výškách a i s potřebným přesahem do zahraničí. Letectvo PVOS pak mělo k dispozici 4 stíhací pluky, které byly dislokované v širokém oblouku od severozápadu po severovýchod ČR. Ostravsko chránila z Mošnova jedna letka 8. stíhacího leteckého pluku (slp) dislokovaného v Brně.

Obrázek č. 1 ukazuje (silné modré kruhy), jaký byl zhruba dosah příslušných stíhacích letounů PVOS v době míru ze stálých základen do 5 minut od vzletu (jelikož s ohledem na tehdejší systém udržování stálé bojové pohotovosti části jednotek byly hotovostní letouny schopné odstartovat do 5 minut, znamená to dosah do 10 minut od vyhlášení poplachu).


Obr. 1 Dosah stíhaček PVOS ČSSR/ČSFR v míru do 5 minut od vzletu, 1989/1990.

Tenké červené kruhy znázorňují dosah stíhacích letounů sovětského letectva za stejných podmínek, tenké modré kruhy se týkají stíhaček 10. letecké armády taktického letectva, které mohly v první fázi obranných bojů tu PVOS posílit, neboť v první fázi se počítalo s masivními útoky ze vzduchu (střely s plochou dráhou letu, po nich taktické útočné letouny).

Důsledky práce ministra A. Vondry a jeho následovníků

Po dlouhém úvody se ale blížíme k tomu podstatnějšímu: Pan Alexandr Vondra nechal udělat audit vojenských letišť, což bylo jistě chvályhodné, a na jeho základě se pak (netuším, zda z jeho popudu či z rozkazu jeho nástupců) tato letiště postupně rušila. Opuštěna byla záložní letiště; v případě konfliktu se počítá jen s využitím dvou z nich, která jsou ale stejně součástí dálnic D1 a D46, takže je AČR nijak neudržuje. Posléze byly pak opouštěny i stálé letecké základny. Dopravní letadla se soustředila do Kbel, vrtulníky do Přerova a taktické letectvo do Náměště a do Čáslavi.

Móda průmyslových zón

Nicméně současně se rozběhnul další proces, kdy některé základny (ať opuštěné, či nikoli!) si vyhlédly podnikatelské skupiny a začaly prosazovat jejich přeměnu na průmyslové zóny. Nejdříve byla zcela zbourána základna Žatec. Dodnes se v ní sice žádný podstatný průmysl nezkoncentroval, ale s uvážením vybavení těch základen, vlastně malých měst se vším všudy, a těch drah, ÚL apod., už jen to bourání se ukázalo jako úžasný byznys(!). Druhá na řadě byla základna Brno-Slatina s vrtulníkovými opravnami, kde pozemky pod ní historicky patřily městu, které té základně prostě dalo výpověď. Zde je však dlužno říci, že to je jediný případ, kdy takto vzniklá průmyslová zóna nejen funguje, ale je už prakticky celá zaplněná. Pak přišlo na řadu záložní letiště Holešov (ale se 2 travnatými drahami a kompletním zázemím, takže tu byl nejen aeroklub, ale provozovala se odtud i civilní letecká doprava pro Zlín a Slušovice). Ani v této průmyslové zóně krom jednoho malého podniku nikdo další „neprůmysluje“, ale prodej letiště do soukromých rukou a následný přeprodej vydělal zainteresovaným obrovské peníze.

Zrušíme Přerov- a opět průmyslová zóna
No a pak armáda pojednou zjistila, že s vrtulníkovou základnu v Přerově (původně tam ovšem byly školní pluky stíhací a stíhací bombardovací) si vlastně tak nějak neví rady, přestože místní obyvatelé ji tam chtěli zachovat, a tak se vrtulníky postupně stěhovaly do Náměště a taktické letectvo se soustředilo v Čáslavi. A ejhle, pojednou se objevila zájmová skupina, která se rozhodla, že i přerovskou základnu zcela zbourá a zbuduje místo ní průmyslovou zónu; inu, osvědčený žatecký scénář. A velení AČR s tím kupodivu souhlasilo, že prý tu základnu k ničemu nepotřebuje. Až na zásah (civilních) poslanců z tehdejšího Branného a bezpečnostního výboru PS PČR byly VS AČR donuceny uznat, že v Přerově je z vojenského hlediska nějaké letiště potřeba ponechat, tedy zachovat alespoň dráhu a některá vojenská zařízení nutná k letovému provozu. Všechny ÚL ale byly určeny k demolici a taky se s ní hned začalo(!). Inu, byznys je byznys a tenhle se už jednou dobře osvědčil…

Současné pokrytí ČR stíhačkami PVOS

A teď to nejdůležitější: Obrázek č. 2 názorně ukazuje, jaký je dnes v době míru dosah stíhaček do 5 minut od vzletu z Čáslavi (silná modrá linka) a taktických strojů L-159, které lze sekundárně použít i jako stíhací, zejména proti pomalejším a nízko letícím cílům (tenká linka). Zásadní potíž ale je, že dnes se udržuje pouze hotovost v režimu „Air Policing“, což znamená, že piloti jsou jen ve služební místnosti a v případě poplachu se teprve oblékají do výškové výstroje, jsou odvezeni na bojovou stojánku, tam technici zatím oživují letoun, pilot pak spustí motor, pojíždí na dráhu a startuje. Tento proces trvá do 15 minut, takže ten kruh na obr. 2 ukazuje, kam stíhačky zhruba doletí, avšak do 20 minut (!!!) po vyhlášení poplachu.

Obr. 2 Dnešní dosah stíhaček PVOS ČR v míru do 5 minut od vzletu, což ale znamená do 20 minut od vyhlášení poplachu.

Příkladem „rychlosti“ tohoto systému pohotovosti je např. loňský případ, kdy dovzdušného prostoru ČR vletěl civilní dopravní letoun, který nekomunikoval (asi porucha radiokomunikace). Za těch 20 minut však takový letoun přeletí celé území ČR, takže byl stroj nakonec „zachycen“ až německými stíhačkami Typhoon, které byly mezi tím na základě naší informace aktivovány. O smysluplnosti tohoto hotovostního systému nechť si učiní závěry každý sám.

I kdyby se ale držela hotovost podle stejných zásad jako za dob Varšavské smlouvy (což by se jistě v době krize držela), tak z Čáslavi je velká část území ČR v reálném čase nekrytá, i když Čáslav je víceméně v centru republiky. Obrázek 3 tedy ukazuje, jak by bylo do 5 minut po vzletu stíhaček pokryté území ČR v době krize, kdyby stíhačky byly rozděleny do dvou letek a dislokované jedna letka např. ve Vodochodech, neboť ty jsou blíže středu Čech, a druhá v Přerově, který je zcela ve středu Moravy. V Čechách by pro takové účely připadalo v úvahu mj. třeba i záložní letiště Hořovice, které je stále zčásti v provozu, neboť na něm působí místní aeroklub.

Obr. 3 Dosah stíhaček PVOS ČR v době krize do 5 minut od vzletu, a to při rozdělení na 2 stíhací letky. 

Velmi zarážející je ale tehdejší argumentace velení AČR, že základna Přerov k ničemu není potřeba a že by bylo místo ní možno reaktivovat základnu Bechyně (viz obrázek 4). Zde se pak člověku honí hlavou myšlenky, zda někdo z velení AČR či z MO skutečně nebyl náhodou zainteresovaný na té průmyslové zóně v Přerově, když byl ochotný tvrdit, že základna Přerov (pro obranu vzdušného prostoru státu) není potřeba a byl ochotný vytvořit systém, dle kterého by dvě stíhací letky hezky pokryly vzdušný prostor Čech a Morava – ta ať si vzdušný prostor chrání třeba horkovzdušnými balony, hlavně když poběží náš přerovský byznys…

Obr. 4 Dosah stíhaček PVOS ČR v době krize do 5 minut od vzletu, a to při rozdělení na 2 stíhací letky dislokované v Čáslavi a v Bechyni.

A i poté, co byla AČR a MO donucena ponechat v Přerově aspoň dráhu a základní vybavení, tak to nejcennější v době krize, tedy ty „podzemní hangáry“ (ÚL alias „úly“) byly stejně určeny k demolici. Zajímalo by mě, jak si příslušní vojenští činitelé představovali, že tam v době vojenské krize budou stíhačky případně dislokované k obraně Moravy chráněné. Nějakými neprůstřelnými stany?!?

Naši vojáci je k obraně ČR nechtěli, tak je nabídneme vojákům cizím – k obraně cizích zájmů

No, nejlépe zatím z těch opuštěných základen dopadají asi ty, které převzal společně kraj a město (Pardubice), soukromá společnost (Hradec Králové) nebo samotný kraj (Ostrava-Mošnov). Na těchto letištích nejen že byly zachovány dráhy, stojánky a díky tomu i většina původní infrastruktury, včetně těch „úlů“, ale hlavně na nich probíhá a postupně narůstá letecký provoz včetně mezinárodního. Ovšem jen do chvíle, než pan Vondra dostane „pokyn shůry“ a jedno z nejdůležitějších letišť, kterého se armáda po jeho průzkumu dříve zbavila, pojednou nabídne k využití našemu úhlavnímu příteli…

Bilance míst vzniklých/zaniklých? A Ostrava bez letecké dopravy na věčné časy a nikdy jinak…
Předpokládám, že pan Vondra dobře ví, že na takové strategické základně již nejspíš nebude možný žádný civilní provoz, takže tím Ostravu i region zcela připraví o leteckou dopravu(!!!). A tak pod lákavými hesly o vytvoření nových pracovních míst na vojenské základně ve skutečnosti přinejmenším stejně tolik pracovních míst zanikne se zánikem té civilní letecké dopravy a další spousty míst zaniknou poté, co se v Mošnově zavřou nebo se z něj odstěhují firmy, které vznikly v těsném sousedství toho letiště právě proto, že potřebují bezprostřední návaznost na leteckou dopravu. A nebo že je USAF prostě vystěhují, protože kolem strategické základny musí být taky nějaké bezpečnostní pásmo. Zajímalo by mě tedy, jestli si pan Vondra tedy udělal aspoň přibližný odhad, zda ten počet těch míst v souvislosti s tou základnou vzniklých (a začasté v uzavřeném vojenském prostoru a jen pro prověřené osoby) bude vyšší, než počet míst, která v souvislosti se vznikem té základny v bezprostředním i vzdálenějším okolí zaniknou!
https://bit.ly/3aUHzGD

0 0 hlasy
Ohodnotit příspěvek

sdíletj na