Itálie skoncuje s EU
Je třeba říci, že pro budoucnost EU to, co nyní dělá Itálie, je mnohem horší než výstup Británie.
Akce Itálie nejsou jen separatismem, je to přímá a skutečná diverzita.
Faktem je, že Itálie zavádí paralelní měnu s eurem. Bude použita pro vnitřní výpočty a nazývá se miniBOT – Buoni Ordinari del Tesoro, což v italštině znamená „běžné státní dluhopisy“.
Mini – protože jejich nominální hodnota je stále velmi malá – 100 eur.
Ve skutečnosti budou dluhopisy vydávány ministerstvem financí a budou krokem směrem k finanční suverenitě Itálie. Žádná suverenita není slučitelná se členstvím v EU a a už vůbec ne finanční.
Italské úřady říkají, že v případě tlaku na zemi ze strany Bruselu opustí EU a změní dluhopisy na plnohodnotné peníze. A o tom by nemělo být pochyb.
Navíc zatím není jasné – budou miniBOTy vládními dluhovými nástroji nebo penězi.
Musí mít volný oběh v Itálii a mohou být cenným platebním prostředkem.
Jedná se o paralelní měnu se všemi jejími atributy ve formě státní podpory.
V každém případě to porušuje pravidla EU a zasahuje euro – to potvrdil Mario Draghi, šéf Centrální banky EU,
i když on sám je Ital, ale globalista a oponent současné demarše Itálie.
Skupina kontrolující italskou vládu, vedená Matteem Salvinim, je však velmi odhodlaná.
Italové demonstrovali projevy neposlušnosti již ve vzhledu bankovky.
Zobrazuje jistého Enrica Matteiho, který zemřel za záhadných okolností, majitele společnosti ENI, který se snažil připravit o monopol na ropný a plynový průmysl britské a americké korporace.
Mattei je legendární postava, která se rovná švédskému a ruskému podnikateli Robertu Nobelovi (jeden ze zakladatelů velké ruské ropné společnosti „Partnerství produkce ropy bratří Nobelových“), který svým ropným obchodem téměř zadusil Rockefellera.
Mattei – symbol italské ekonomické suverenity a národního hrdiny Itálie.
Zpráva je srozumitelná, zejména pokud zohledníme, že diskuse o návrhu bankovek není jeden rok.
Přechytračit Italy se Anglosasům a Francouzům nepodaří. Italové jsou starými mistry finančnictví, průkopníky bankovnictví v Evropě, a proto vědí, jak dělat věci elegantně a efektivně.
Můžeme si být jisti, že za anti-globalizačním nepokojem v Itálii jsou velmi vážné síly staré evropské aristokracie, která se chce pomstít za porážku ve dvacátém století.
Můžeme s jistotou říci, že ani Vatikán nestojí stranou.
To znamená, že politický zdroj italské Fronde je velmi silný.
A pokud přidáte ideologické sympatie Trumpa a Putina, a jistě i Si Ťin-pchinga , pak i bez zohlednění pozice Anglie lze říci, že společnost sympatizantů je u Italů velmi velká.
Důvod je jednoduchý – Itálie se dusí nedostatkem monetizace ekonomiky.
Nemají dost peněz na investice, protože tiskárna je v rukou Bruselu kontrolovaného MMF (není náhodou, že Christine Lagardeová přechází z pozice předsedy MMF do křesla šéfa centrální banky EU), která je ovlivněna Německem a Francií, a Itálie je od vlivu odříznuta.
Pro Itálii má EU přísné standardy pro poměry dluhu a HDP, a proto jí nedává finanční prostředky a Itálie má tolik dluhů, že není možné přemýšlet o jakémkoli ekonomickém vývoji a zhoršuje se a zhoršuje.
A proto se Itálie vzbouřila.
Jean-Claude Juncker, který odchází, uvedl, že Itálie čelí nadměrným výdajům, které převyšují příjmy – nad rámec norem EU, a proto může být pokutována miliardy eur. Žádné zemi za to nikdy nebyla uložena pokuta, dokonce ani Francii, která se často takových excesů a deficitů dopouští.
Ale, co je povoleno Francii, však není povoleno Itálii.
Junker řekl: „Francie je Francie“.
„Nevládnu zemi na kolenou,“ řekl Matteo Salvini rozhořčeně.
„Nejsme Řecko,“ ozývá se Claudio Borghi, předseda italského rozpočtového výboru.
„Jsme čistými přispěvateli do rozpočtu EU. Nikomu nic nedlužíme. A jsme v lepší formě než Francie.“
“Nebudu se věšet kvůli nějakému hloupému pravidlu,” říká Salvini. „Dokud nezaměstnanost neklesne na 5%, máme právo investovat. Máme regiony, kde je nezaměstnanost mládeže 50%. Potřebujeme Trumpovu medicínu, pozitivní finanční šok, abychom zemi resetovali.“… Myslím, že komentáře jsou zbytečné.
Itálie potřebuje peníze a EU vyžaduje snížení vládních výdajů a zvýšení daní. Pro Itálii je to smrt.
Jako člen EU nemá Itálie právo vydávat paralelní měnu, ale nemá jinou možnost.
A pokud vláda zaplatí za své dluhy v miniBOT, a budou přijaty pro výpočty a dále uváděny do oběhu, monetizace ekonomiky se zvýší, aniž by se zvýšil objem oficiálních peněz v eurech.
Vláda tedy očekává, že proskočí mezi Scyllou a Charybdis.
Odborníci říkají, že italská měnová vynalézavost vyvolává politické konflikty.
Itálie udělá to, co si Řecko nedovolilo.
Bude to precedens pro Španělsko a Portugalsko, ty zažívají stejné potíže a stejné pokušení.
Ano, i Řekové budou potřebovat přezkum postojů vůči sobě.
Vznik miniBOT bude okamžitě devalvovat euro a Francie má v rukou italské státní dluhopisy v hodnotě přes 300 miliard eur. Euro se z této rány nemusí zotavit. A pokud se zotaví, pak za cenu předělu EU a vážné finanční krize, následované politickou krizí. Především v Německu a ve Francii, kde i tak je velmi neklidno.
Nejzajímavější je, že Itálie nemá kam ustoupit – za zády je Řím. Možnost záchrany jinými prostředky prostě nemá a odložení rozhodnutí pouze posílí jeho nevyhnutelnost.
Itálie zavádí tzv. „Obléhací peníze“ – měnu používanou v nouzových krizových situacích.
„Siege money“ je měna určená pro krátkodobý oběh. Jako přechodné období k něčemu dalšímu.
K čemu? V Evropě se říká, že vyhlídky jsou příliš hrozné na to, aby o nich přemýšleli.
Schodek letos bude činit 2,04 procenta místo 2,5 procenta HDP.
To znamená, že boj je nevyhnutelný.
Brusel tvrdí, že Řím porušuje finanční předpisy EU.
Řím je připraven poslat všechny do pekla a opustit unii úplně, pokud členství znamená smrt Itálie.
EU požaduje snížení dluhu, ale Itálie je již tak dlouho v útlumu, že recepty EU jsou sebevražedou.
Italská vláda, váhající mezi EU a opozicí, ztratila kontrolu nad událostmi a je reálný předpoklad, že se brzy zhroutí. Zatímco se italská vláda připravuje na odchod do důchodu, Itálie se připravuje na paralelní měnu.
A EU se připravuje na nové kolo vnitřních konfliktů, které jsou v zásadě již neřešitelné kompromisem.
Ty prognózy, které předpokládají rozdělení EU na nějaké „jádro“ řady zemí na severozápadě Evropy,
jsou k realizaci blíže než kdy jindy.
Proces rozpadu EU, sotva zahájený, je nebezpečný, protože není známo, kde a kdy se zastaví.
Pokud se Spojené státy, Rusko, Británie a Čína ponoří do vytvořeného vakua, slabá východoevropská periferie ztrácí mezník a je mezi několika centry moci. Írán a Turecko visí ve vzduchu, takže vyhlídky na nové územní rozdělení v Evropě se mohou stát reálnějšími než kdy jindy.