Holokaust neskončil, holokaust trvá

Nezávislý novinář Chris Hedges, člověk se zkušenostmi 20 let zpravodajství z válečných konfliktů, píše na platformě Substack ve svém článku „Izraelská genocida zradila holocaust“ o tom, že zatemňováním a falšováním poučení z holocaustu udržujeme zlo, které ho definovalo:

„Izraelský hlavní plán Lebensraum pro Gazu, vypůjčený z nacistické depopulace židovských ghett, je jasný. Zničte infrastrukturu, zdravotnická zařízení a hygienu, včetně přístupu k čisté vodě. Blokujte dodávky potravin a paliva. Rozpoutejte bezohledné průmyslové násilí s cílem zabíjet a zraňovat stovky denně. Nechť hladovění – podle odhadů OSN už hladoví více než půl milionu lidí – a epidemie infekčních nemocí spolu s každodenními masakry a vyhnáním Palestinců z jejich domovů promění Gazu v márnici. Palestinci jsou nuceni volit mezi smrtí v důsledku bomb, nemocí, hladu nebo vyhnáním ze své vlasti.

Brzy dojde k bodu, kdy bude smrt tak všudypřítomná, že deportace – pro ty, kteří chtějí žít – bude jedinou možností.

Danny Danon, bývalý izraelský velvyslanec při OSN a blízký spojenec premiéra Benjamina Netanjahua, řekl izraelskému rádiu Kan Bet, že ho kontaktovaly „země v Latinské Americe a Africe, které jsou ochotny absorbovat uprchlíky z pásma Gazy. Musíme Gazanům usnadnit odchod do jiných zemí,” řekl. “Mluvím o dobrovolné migraci Palestinců, kteří chtějí odejít.”, vysvětlil.

Řešíme problém se „zeměmi, které jsou ochotny je absorbovat, a my na tom pracujeme,“ řekl Netanjahu členům Knesetu za Likud.

Ve varšavském ghettu Němci dali tři kilogramy chleba a jeden kilogram marmelády každému, kdo se „dobrovolně“ přihlásil k deportaci. „Byly doby, kdy stovky lidí musely čekat ve frontě několik hodin, než budou ‚deportovány‘,“ píše Marek Edelman, jeden z velitelů povstání ve varšavském ghettu, v knize „Boje v ghettu“. “Počet lidí, kteří toužili získat tři kilogramy chleba, byl takový, že transporty, které odjížděly dvakrát denně s 12 000 lidmi, je všechny nemohly pojmout.”

Nacisté posílali své oběti do táborů smrti. Izraelci posílají své oběti do špinavých uprchlických táborů v zemích mimo Izrael. Izraelští vůdci také cynicky propagují navrhované etnické čistky jako dobrovolné a humanitární gesto k vyřešení katastrofy, kterou způsobili.

Toto je plán. Nikdo, zejména Bidenova administrativa, to nehodlá zastavit.

Nejznepokojivější lekcí, kterou jsem se naučil, když jsem po dvě desetiletí pokrýval ozbrojené konflikty, je, že všichni máme schopnost stát se ochotnými popravčími. Stačí málo. Hranice mezi obětí a pachatelem je tenká jako břitva. Temné touhy po rasové a etnické nadřazenosti, po pomstě a nenávisti, po vymýcení těch, které odsuzujeme jako ztělesnění zla, jsou jedy, které nejsou omezeny na rasu, národnost, etnický původ nebo náboženství. Všichni se můžeme stát nacisty. Stačí velmi málo. A pokud nebudeme stát ve věčné bdělosti vůči zlu – našemu zlu – staneme se, jako ti, kteří provádějí masové zabíjení v Gaze, monstry.

Výkřiky těch, kteří umírají pod troskami v Gaze, jsou stejné jako výkřiky chlapců a mužů popravených bosenskými Srby ve Srebrenici, výkřiky více než 1,5 milionu Kambodžanů zabitých Rudými Khmery, tisíců rodin Tutsiů upálených zaživa v kostelech a desítky tisíc Židů popravených německými Einsatzgruppen v Babím Jaru na Ukrajině. Holocaust není historický relikt. Žije, číhá ve stínech a čeká, až znovu zažehne svou zákeřnou nákazu.

Byli jsme varováni. Raul Hilberg. Primo Levi. Bruno Bettelheim. Hannah Arendtová. Alexandr Solženicyn. Pochopili temná zákoutí lidského ducha. Ale tato pravda je hořká a těžko se jí dá čelit. Dáváme přednost mýtu. Raději vidíme ve svém vlastním druhu, vlastní rase, vlastní etnicitě, svém vlastním národě, svém vlastním náboženství, vyšší ctnosti. Raději posvěcujeme svou nenávist. Někteří z těch, kteří vydali svědectví o této hrozné pravdě, včetně Leviho, Bettelheima, Jeana Améryho, autora knihy „Na hranicích mysli: Zamyšlení přeživšího o Osvětimi a jejích realitách“ a Tadeusze Borowskiho, který napsal „Tudy do plynu, dámy a pánové,“ spáchali sebevraždu. Německý dramatik a revolucionář Ernst Toller, který nedokázal vyburcovat lhostejný svět k pomoci obětem a uprchlíkům ze španělské občanské války, se v roce 1939 oběsil v pokoji hotelu Mayflower v New Yorku. Na jeho hotelovém stole byly fotky mrtvých španělských dětí.

“Většina lidí nemá žádnou představivost,” píše Toller. „Kdyby si dokázali představit utrpení druhých, nenechali by je tak trpět. Co odlišovalo německou matku od francouzské matky? Hesla, která nás ohlušila, takže jsme nemohli slyšet pravdu.”

Primo Levi brojil proti falešnému, morálně povznášejícímu vyprávění o holocaustu, který vyvrcholil vytvořením státu Izrael – vyprávění, které přijalo Muzeum holocaustu ve Washingtonu D.C. Současné dějiny Třetí říše, jak píše, by se daly „přečíst jako válka proti paměti, orwellovské falšování paměti, falšování reality, negace reality.“ Zajímá ho, jestli „my kteří se vrátili byli schopni porozumět a přimět ostatní, aby pochopili naši zkušenost“.

Levi viděl naši podobnost s Chaimem Rumkowskim, kolaborantem s nacisty a tyranským vůdcem ghetta v Lodži. Rumkowski zaprodal své židovské spoluobčany za privilegia a moc. Nakonec byl poslán do Osvětimi v posledním transportu, kde ho židovské Sonderkommando – vězni nucení pomáhat nahánět oběti do plynových komor a zbavovat se jejich těl – v aktu pomsty údajně ubili k smrti mimo krematorium.

“Všichni můžeme najít svůj odraz v Rumkowském,” připomíná nám Levi. „Jeho dvojznačnost je naše, je to naše druhá přirozenost, my jsme kříženci vytvarovaní z hlíny a ducha. Jeho horečka je naše, horečka západní civilizace, která ‚sestupuje do pekla s trubkami a bubny‘ a její ubohé ozdoby jsou zkreslujícím obrazem našich symbolů společenské prestiže. My, stejně jako Rumkowski, jsme tak oslněni silou a prestiží, že zapomínáme na svou esenciální křehkost. Chtě nechtě se s mocí vyrovnáváme a zapomínáme, že jsme všichni v ghettu, že ghetto je zazděno, že mimo ghetto vládnou páni smrti a že blízko čeká vlak.“

Levi trvá na tom, že tábory „nemohou být zredukovány na dva bloky – obětí a pronásledovatelů“. Tvrdí: „Je naivní, absurdní a historicky falešné věřit, že pekelný systém, jako byl německý národní socialismus, posvěcuje své oběti; naopak; degraduje je, činí je podobnými sobě.“ Zaznamenává to, co nazval „šedou zónou“ mezi korupcí a kolaborací. Svět, jak píše, není černobílý, ale „rozsáhlá zóna šedého svědomí, která stojí mezi velkými muži zla a čistými oběťmi“. Všichni obýváme tuto šedou zónu. Všichni můžeme být přivedeni k tomu, abychom se stali součástí aparátu smrti z triviálních důvodů a kvůli mizerným odměnám. Toto je děsivá pravda o holocaustu.

Je těžké nebýt cynický ohledně přemíry univerzitních kurzů o holocaustu vzhledem k cenzuře a zákazu skupin, jako jsou Studenti za spravedlnost v Palestině a Židovské hlasy za mír, nařízené univerzitními administrativami. Jaký má smysl studovat holocaust, když neporozumíme jeho základní lekci – když máte schopnost zastavit genocidu, a neuděláte to, jste vinni? Je těžké nebýt cynický vůči „humanitárním intervencionistům“ – Baracku Obamovi, Tony Blairovi, Hillary Clintonové, Joe Bidenovi, Samantě Powerové – kteří v posvátných rýmech mluví o „Odpovědnosti za ochranu“, ale když mluví nahlas, mlčí o válečných zločinech, protože opak by ohrozil jejich postavení a kariéru. Žádná z „humanitárních intervencí“, které prosazovali, od Bosny po Libyi, se neblíží replikaci utrpení a vraždění v Gaze. Ale obrana Palestinců by něco stála, náklady, které nehodlají platit. Na odsuzování otroctví, holocaustu nebo diktátorských režimů, které se staví proti Spojeným státům, není nic morálního. Znamená to pouze, že bojujete za dominantní příběh.

Morální vesmír se obrátil vzhůru nohama. Ti, kdo jsou proti genocidě, jsou obviňováni, že ji obhajují. O těch, kdo provádějí genocidu, se říká, že mají právo se „bránit“. Vetování příměří a poskytnutí 2000 librových bomb Izraeli, které chrlí kovové střepiny na tisíce stop, je cesta k míru. Odmítnutí vyjednávat s Hamásem osvobodí rukojmí. Bombardování nemocnic, škol, mešit, kostelů, sanitek a uprchlických táborů spolu se zabitím tří bývalých izraelských rukojmích svlečených do pasu, mávajících improvizovanou bílou vlajkou a volajících o pomoc v hebrejštině jsou rutinní válečné činy. Zabití více než 21 300 lidí, včetně více než 7 700 dětí, zranění více než 55 000 a vyhnání téměř všech 2,3 milionu lidí v Gaze z domova, je způsob, jak „deradikalizovat“ Palestince. Nic z toho nedává smysl, jak si uvědomují demonstranti po celém světě.

Rodí se nový svět. Je to svět, kde stará pravidla, častěji deklarovaná než dodržovaná, již neplatí. Je to svět, kde rozsáhlé byrokratické struktury a technologicky vyspělé systémy provádějí před očima veřejnosti rozsáhlé vražedné projekty. Průmyslové národy, oslabené a obávající se globálního chaosu, vysílají zlověstnou zprávu globálnímu Jihu a každému, kdo by mohl pomýšlet na vzpouru – zabijeme vás bez omezení.

Jednoho dne budeme všichni Palestinci.

„Obávám se, že žijeme ve světě, ve kterém jsou všudypřítomné válka a rasismus, ve kterém jsou síly vládní mobilizace a legitimizace mocné a stále mocnější, ve kterém je smysl pro osobní odpovědnost stále více utlumován specializací a byrokratizací a ve kterém skupina vrstevníků vyvíjí obrovský tlak na chování a stanovuje morální normy,“ píše Christopher R. Browning v Obyčejných mužích o německém záložním policejním praporu ve druhé světové válce, který byl nakonec zodpovědný za vraždu 83 000 Židů. „Obávám se, že v takovém světě moderní vlády, které si přejí spáchat masové vraždy, jen zřídkakdy selžou ve svém úsilí z toho důvodu, že by snad nebyly schopny přimět ‚obyčejné lidi‘, aby se stali jejich ‚ochotnými popravčími‘“.

Zlo je proměnlivé. Mutuje. Nachází nové formy a nové výrazy. Německo zorganizovalo vraždu šesti milionů Židů a také více než šesti milionů Cikánů, Poláků, homosexuálů, komunistů, svědků Jehovových, svobodných zednářů, umělců, novinářů, sovětských válečných zajatců, lidí s tělesným a mentálním postižením a politických odpůrců. Okamžitě se po válce vydalo odčinit své zločiny. Svůj rasismus a démonizaci obratně přeneslo na muslimy, přičemž rasová nadřazenost zůstala pevně zakořeněna v německé psychice. Ve stejné době Německo a USA rehabilitovaly tisíce bývalých nacistů, zejména ze zpravodajských služeb a vědecké komunity, a udělaly málo pro stíhání těch, kdo řídili nacistické válečné zločiny. Německo je dnes druhým největším dodavatelem zbraní Izraeli – po USA.

Údajná kampaň proti antisemitismu, interpretující jako antisemitismus jakékoli prohlášení, které kritizuje stát Izrael nebo odsuzuje genocidu, je ve skutečnosti prosazováním Bílé síly. To je důvod, proč německý stát, který fakticky kriminalizoval podporu Palestinců, a zdegenerovaní bílí supremacisti ve Spojených státech masakr ospravedlňují. Dlouhodobý vztah Německa s Izraelem, včetně vyplacení více než 90 miliard dolarů od roku 1945 jako reparace přeživším holocaustu a jejich dědicům, není o odčinění, jak píše izraelský historik Ilan Pappé, ale o vydírání.

„Argument pro židovský stát jako kompenzaci za holocaust byl silný argument, tak silný, že nikdo neposlouchal přímé odmítnutí řešení OSN drtivou většinou palestinského lidu,“ píše Pappé. „To, co se jasně ukazuje, je evropské přání odčinit. Základní a přirozená práva Palestinců měla být odsunuta na vedlejší kolej, zastíněna a úplně zapomenuta kvůli odpuštění, které Evropa od nově vzniklého židovského státu požadovala. Bylo mnohem snazší napravit nacistické zlo vůči sionistickému hnutí, než čelit Židům celého světa obecně. Bylo to méně složité, a co je důležitější, nezahrnovalo to nutnost čelit samotným obětem holocaustu, ale podporovat stát, který tvrdil, že je zastupuje. Cenou za toto pohodlnější odčinění bylo okradení Palestinců o všechna základní a přirozená práva, která měli, a umožnění sionistickému hnutí etnicky je vyčistit beze strachu z jakéhokoli pokárání nebo odsouzení.

Holocaust byl používán jako zbraň téměř od okamžiku založení Izraele. Byl zprzněn, aby sloužil státu apartheidu. Pokud zapomeneme na poučení z holocaustu, zapomeneme, kdo jsme a čím se můžeme stát. Svou morální hodnotu hledáme spíše v minulosti než v přítomnosti. Odsuzujeme ostatní, včetně Palestinců, k nekonečnému koloběhu jatek. Stáváme se zlem, kterého se hnusíme. Posvěcujeme hrůzu.

https://chrishedges.substack.com/p/israels-genocide-betrays-the-holocaust?publication_id=778851&post_id=140183849&isFreemail=false&r=1rd7rc&utm_source=substack&utm_medium=email

sdílet na