Evropské snění versus masová migrace

  • Evropské myšlení bohužel odmítá čelit realitě, jako by tato výzva byla příliš náročná na to, aby byla řešena.
  • „Tématem konference byl slogan ‚Penser l’Europe‘ (Přemýšlíme o Evropě)…. Na této konferenci mě znepokojilo, když jsem slyšel, jak Tárik Ramadán mluví o Evropě jako o ‚dar al-Shahada‘, tj. domu šahády (islámského vyznání). Posluchači byli poněkud znepokojeni, ale vůbec nepochopili, že islámské myšlení dnes vnímá Evropu… jako součást domu islámu. Pokud Evropa již není vnímána jako ‚dar al-Harb‘ (dům války), ale je vnímána jako součást mírového domu islámu, pak to není známka umírněnosti, jak někteří mylně předpokládají – je to konstatování úspěšně pokračující islamizace Evropy….“ – Bassam Tibi, emeritní profesor mezinárodních vztahů na Univerzitě v Göttingenu.
  • Je to falešná marxistická představa rozšířená mezi mladými lidmi v Evropě, že pokud jste úspěšní a vede se vám dobře, může to být pouze na úkor druhých: „Pokud vyhraji, musí někdo prohrát.“ Zdá se, že neznají žádný koncept „win-win“ – „Pokud vyhraji, vyhrají i ostatní: všichni vyhrajeme!“ Tento koncept je přitom nosníkem tržního hospodářství a na celém světě pozvedl z chudoby spoustu lidí.
  • Je důležité… odmítnout současnou módu výčitek svědomí a sebemrskačství. Zdá se, že Evropa trpí skepticismem ohledně své budoucnosti, jako by úpadek Západu byl oprávněným trestem a vykoupením z jeho hříchů napáchaných v minulosti. „Pro mě je dnes,“ poznamenává Finkielkraut, „naprosto nejdůležitější věcí evropská civilizace.“
V Evropě je bohužel bolestně očividné, jakou cenu jsme zaplatili za kulturní relativismus. Rozpad západních národních států je nyní reálnou možností. Multikulturalismus – postavený na pozadí demografického úpadku, masového zavrhnutí křesťanství a kulturního sebezapření – je jen přechodnou fází, která může vést k roztříštěnosti Západu. (Foto: iStock)

Evropa se prezentuje jako předvoj sjednocení lidstva a v důsledku toho jsou evropské kulturní kořeny ohroženy. Podle renomovaného francouzského politologa a profesora Vysoké školy pro pokročilá studia sociálních věd v Paříži Pierra Manenta:

„Evropanství dnes stojí na odmítnutí svých dějin a civilizace. Nechceme mít nic společného s křesťanskými kořeny a chceme být velmi vstřícní vůči islámu.“

Manent tento svůj názor publikoval ve francouzském měsíčníku Causeur. A jako příklad uvedl Turecko:

„Bylo zcela jasné, že hluboce islámská povaha země (i před Erdoganem ) nejenom že nebyla překážkou, ale byla i jakýmsi motivem a důvodem k tomu, aby bylo Turecko přijato do EU. Byl by to býval nakonec definitivní důkaz toho, že se Evropa zbavila své závislosti na křesťanství.“

Jižní hranice Evropy jsou nyní přední linií masové migrace a zemím jako je Itálie, hrozí, že se stanou obrovským uprchlickým táborem. V posledních několika měsících Itálie čelila řadě lodí připlouvajících od břehů Libye, které se snažily změnit její politiku: nejprve to byla Sea Watch 3, poté Open Arms a naposled to bylo plavidlo Ocean Viking. Před italskými parlamentními volbami v březnu 2018 přeplouvalo Středozemní moře ročně přibližně 200 000 migrantů.

Italský ministr vnitra Matteo Salvini se na vlastní pěst rozhodl uzavřít italské přístavy poté, co se ministři vnitra členských zemí EU nedohodli na společném řešení středomořské uprchlické krize. I když se ho italské soudy pokusily obvinit z únosu migrantů, tak Salviniho politika zafungovala perfektně a počet vyloděných migrantů v italských přístavech rapidně klesl. V prvních dvou měsících roku 2019 doplulo do Itálie 262 migrantů ve srovnání s 5 200 migranty ve stejném období loňského roku a více než 13 000 migranty ve stejném období roku 2017.

Italská vláda se 20. srpna 2019 zhroutila a nyní existuje reálná možnost, že na její místo nastoupí nová proimigrační levicová koalice. Loď, která se snaží přepravit do Itálie 356 migrantů z Afriky, to je více migrantů, než kolik jich do Itálie dorazilo během prvních dvou měsíců roku 2019, uvízla na otevřeném moři a čeká na povolení k přistání od chvíle, kdy migranty 9. až 12. srpna nalodila. V jednom neúspěšném pokusu za druhým se lodě nevládních organizací snaží přinutit Itálii, aby otevřela své přístavy ilegálním imigrantům.

Jedné lodi se to už podařilo. Kapitánka lodi Sea Watch 3, německá občanka Pia Klemp, byla dokonce městem Paříž oceněna za porušení italské blokády. Druhá německá kapitánka Carola Rackete řekla„Můj život byl strašně snadný a pohodlný…. Jsem bílá, Němka, narodila jsem se v bohaté zemi a mám ten správný pas.“ – Její odhodlání pomáhat migrantům je tedy podle jejích vlastních slov inspirované jejím privilegovaným životem na Západě.

Je to falešná marxistická představa rozšířená mezi mladými lidmi v Evropě, že pokud jste úspěšní a vede se vám dobře, může to být pouze na úkor druhých: „Pokud vyhraji, musí někdo prohrát.“ Zdá se, že neznají žádný koncept „win-win“ – „Pokud vyhraji, vyhrají i ostatní: všichni vyhrajeme!“ Tento koncept je přitom nosníkem tržního hospodářství a na celém světě pozvedl z chudoby spoustu lidí. Mnoho dnešních mladých lidí vidí jen bariéry, které je třeba odstranit. Pascal Bruckner to nazval tyranií viny.

V Evropě je bohužel bolestně očividné, jakou cenu jsme zaplatili za kulturní relativismus. Rozpad západních národních států je nyní reálnou možností. Multikulturalismus – postavený na pozadí demografického úpadku, masového zavrhnutí křesťanství a kulturního sebezapření – není ničím jiným než přechodnou fází, která může vést k roztříštěnosti Západu. Historik David Engels uvádí jako příčiny tohoto vývoje „masovou migraci, stárnutí populace, islamizaci a rozpad národních států.“

Masová migrace již podkopala jednotu a solidaritu západních společností a – spolu s démonizováním Izraele v naději na získání levné ropy a prevenci terorismu – destabilizovala politický konsenzus trvající od roku 1945.

Politika otevřených dveří německé kancléřky Angely Merkelové a její slavné – „Wir schaffen das.“ („Zvládneme to.“) – přispěla k tomu, že se do německého parlamentu dostala pravicová strana. Alternativa pro Německo (AfD) nyní vede ve volebních průzkumech před zemskými volbami v bývalém východním Německu. Ve Francii Socialistická strana, která vládla zemi za prezidenta Françoise Hollanda, nyní téměř zmizela ze scény. Diktát Bruselu týkající se migrace a kvót rozbil jednotu Evropy a prakticky vedl k „secesi“ („odtržení“) zemí Visegrádu (Polsko, Maďarsko, Česká republika a Slovensko). Díky migrační utopii se ve Švédsku dostala do parlamentu populistická pravicová strana a příchod půl milionu ilegálních migrantů do Itálie vynesl kdysi okrajovou Ligu Mattea Salviniho na vrchol italského politického establishmentu.

A to tento seznam nezahrnuje Brexit, britské rozhodnutí odejít z EU úplně. Německý novinář Jochen Bittner loni v deníku The New York Times napsal:

„Na konci roku 2015 zahájila kampaň Leave (Odejděme) v Británii vyvěšování plakátů, na kterých byly fotografie exodu uprchlíků ze Sýrie a dalších zemí přes Balkán, a ozdobila je nápisy jako „Breaking Point“ (Bod zlomu) a „Take Back Control“ (Chceme zpátky kontrolu). Politika otevřených dveří Angely Merkelové otevřela oči milionům znepokojených Britů a Evropanů. Ne náhodou začala podpora Brexitu najednou růst.“

5 1 hlas
Ohodnotit příspěvek

sdíletj na

5 1 hlas
Ohodnotit příspěvek
1 Komentář
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Zpětná vazba
Zobrazit všechny komentáře
Editor
29. 10. 2019 23:05
Ohodnotit příspěvek :
     

Šílený čísla. Jo, stalo se spousta hrozných chyb a historické chyby západních evropských zemí jsou horší než chyby jiných zemí,