Dům ve kterém už nechci bydlet

Pokud  si myslíte, že dnešní  titulek kopíruje název mé  vůbec nejoblíbenější  Hrabalovy  knížky  –Inzerát na  dům,ve  kterém už  nechci  bydlet, máte úplnou  pravdu. Jen jsem ho, v  souladu s  realitou, musel zkrátit. Vysvětlím dále proč. Ale nejdříve  ozřejmím, co  mne motivuje k dnešnímu  článku.

V sobotu večer na  mne  počítač na mé domácí  stránce, kde mám, asi jako většina  z vás,  nastaven Seznam.cz, vyskočily,  na  oddílu,  uvádějícím přehled nejaktuálnější  hitů Novinek.cz také následující dva  titulky:

Facebook stáhl reklamy Trumpovy kampaně, obsahovaly zakázané oslovení „dámy”

a

Studenti žádají odvolání německé profesorky. Za otázku, zda šátek muslimky neutlačuje

Na  první pohled není  ani jeden  žádným trhákem. Jen na  první  pohled. Pojďme přezkoumat  detail podstaty  věci. Uvidíte, že je  nad čím přemýšlet!

Jak  že  zněl onen  Trumpův inzerát, který  musel být  stažen, protože  obsahoval  nevhodné slovo?

Takhle:

„Naše fantastická první dáma Melania za den slaví narozeniny a já pro ni chci udělat něco výjimečného. Naším cílem je, aby milion Američanů podepsal přáníčko a popřál Melanii vše nejlepší.”

Připadá  vám na  tom něco nevhodného nebo pobuřujícího,  co porušuje  zásady primární lidské slušnosti nebo jeprohřeškem  proti  dobrým mravům, že musel být  zablokován?

Mně  určitě  ne. A  nejspíš  to  tak nějak nevadilo  ani Facebooku  a  snad  ani  samozvaným, vždy  ostražitým  vechtrům těch správných liberálních  hodnot, vždy  připraveným iniciativně  nahlásit  / přesnější  termín je  – udávat/. Však s nimi máme  dost zkušeností  z  našeho domácího prostoru.

Konfliktním  se prý   inzerát  stal proto,  že každá z reklam sponzorovaných skupinou Trump Make America Great Again Committee, byla adresována „dámám” v jistém texaském městě.

Představte  si  to!  Když  oslovíte jen  dámy, je  to nepřípustné!!!! Z facebookové „knihovny reklam” je patrné,
že Trumpova kampaň nyní v materiálech týkajících se narozenin první dámy vypustila původní oslovení „dámy
a nahradila jej prostým „Pozor!” V dalších materiálech určených pro voliče ve státě Missouri podle Popular Information doplnil volební štáb titulek o slova „…a pánové”……

Týýýýýýýýýýýýýýý  jooooooooooooooooooooooooo!

Komu  to vadilo, kdo si u Facebooku  stěžoval a vynutil si zásah proti takové, společnost  a její základy  těžce poškozující, zhůvěřilosti?

Inu jistý Judd Legum. Na  Wikipedii  se  o něm dozvíte, že  kdysi byl členem  volebního štábu Hillary  Clintonové /když  poprvé usilovala  o prezidentskou nominaci a prohrála  s Obamou/.
Prostě jeden z těch  správných, ostražitých, nesmiřitelných! 
Berme na  vědomí, že  u těhle  je  oslovení  dam nebo  dámo sprostým  slovem/počinem.
Logicky  z  toho tedy lze  dovodit minimálně  to, že  Hillary  fakt nikdy žádná  dáma  zřejmě  nebyla, když  to lidem od ní  vadí natolik, že to  zakazují. Ale  zkoumat a rozvádět  to nebudu, to bych  se zapletl s bulvárem.

Daleko  více  mne  interesuje  něco jiného  – zdá se mi to nebo  žiji v  celosvětovém  blázinci?

Možná si říkáte – šílení  Amíci, to se nás  netýká,  jsme  přece  v Evropě  a  tady je  to  naštěstí, jinak.

Stačí rozkliknout ten  druhý  článek  a máte  jasno, že  je  tu  spíš  ještě  hůř! Co  je jeho   základní  sentencí?

Inu na Goethově  univerzitě  ve  Frankfurtu. se  rozhodli uspořádat  konferenci na  téma „Islámský šátek – symbol důstojnosti, nebo utlačování?“ Hlavní organizátorkou  se  stala     profesorka Susanne Schröterová.  Okamžitě  byla  napadena studentskými aktivisty. Uvedli, že jsou šokováni, že profesorka chce pořádat konferenci s takovým názvem – podle nich nahrává pravicovým populistům. Žádali také, aby byla zbavena funkce.  Samotná Schröterová uvedla, že předhazování antimuslimského rasismu se dnes používá jako argument proti každé kritice islámu, která se tak má znemožnit.

Těžce generacemi vybojovanou a  přísně  střeženou akademickou  svobodu si ve  Frankfurtu evidentně  přisvojila  jakási militantní skupinka  těch jedině  správných  studentů a  vnucuje  ji ostatním  a  vyžaduje  potrestání každého – nikoli až  snad  nositele jiného názoru, ale  toho,  kdo by  chtěl vůbec připustit nějakou  otevřenou diskusi!!!! Obyčejnou  diskusi….

Takhle daleko to ona slavná  LIBERÁLNÍ demokracie dopracovala! V  Americe i v Evropě!

Normální, obyčejná  demokracie bez přívlastků, po níž  jsme  v roce 89 toužili a  jíž  jsme chtěli, tak ta  umožňovala  bez problému  oslovit třeba  jen  dámy nebo  jen  pány, nebo jen  děti  a  dokonce i jen jednoho jediného člověka osobně, přes „uvedení  či naznačování osobní vlastnosti” a nikdo nebyl pohoršen.
Bylo  to normální! To je dnes na Facebooku zakázáno a  sankcionováno!  Zrovna tak v té opovrhované obyčejné demokracii  byla přípustná, ba  žádoucí  diskuse. Na, v podstatě,  jakékoli téma. Mimo těch obecně a trvale  nepřípustných – navádějících k válečným zločinům, vraždění, rasovému teroru nebo třeba  pedofilii. 

Liberální demokracie to vidí jinak a přidala  spoustu dalších „zakázaných“  témat.
Zejména z oblasti gender nebo z politiky, kde zakazuje tradiční  pohled  na svět!
Ovšem některá  dříve  tabuizované věci, například dětský  sex, už tak ostrakizovány nejsou.
Ale hlavně – Zakazuje diskuse!!!

Všimněte si, že jsem použil termín tradiční pohled na svět a nikoli třeba  konzervativní  nebo tradičně konzervativní. Nejsem konzervativec, spíše  středolevý tradicionalista. A přesto by  se našlo dost těch,
co by mne jistě rádi zakázali.

Tohle  není  svět!  A nikdy nebude!  No vlastně – ještě  máme mluvit  o světě? Svět? 
Ten se  díky  dopravním a zejména  komunikačním  možnostem a novým  technologiím  šíleně  smrskl.
Už  to není  ani globální  vesnice, spíš  jeden  velký  globální  dům. A já  v něm nechci bydlet!

Ne  s těmi, co nahlašují, když  někdo osloví jen dámy, ne s těmi, co znemožňují  diskusi a požadují potrestání těch, co ji umožní. To je dům, ve kterém  nechci  bydlet!

Barák, který ovládli  zcela  zřetelně krajně  nepřizpůsobiví  občané. Netrhají  sice   parkety, aby  si s  nimi  zatopili,  měděné  rozvody nebo  kanalizační roury  ze  zdi, aby je prodali do sběrny, ale  svým spoluobyvatelům, jako jsem já ,  činí  život  stejně  nesnesitelným!  Jen jiným způsobem.

Znovu opakuji  – v takovémhle  domě/světě nechci být! Mám v  tom jasno.

Nyní nadešel čas vysvětlit, proč  jsem  nepřevzal pro dnešní  článek celý  název onoho Hrabalova  povídkového výboru – Inzerát na dům, ve  kterém už nechci bydlet a zkrátil jej jen  na Dům,ve kterém už nechci bydlet.

Za komoušů bylo možné „dát inzerát“. Ne nenarážím znovu  na  Trumpovu čerstvou zkušenost s  Facebookem a práskačem Juddem Legumem. Ten inzerát  je  hyperbolou. Je to myšleno tak, že za  bolševika  měl  člověk naději, že  buď  ten v čase zmizí nebo že se výrazně  změní. Oba  procesy  jsem  zažil. Jeden z  nich  vymazal  kult  osobnosti a  dřevní, násilný  komunismus, druhý jej  vymazal docela.

Ostatně  Hrabal tu  svou knížku charakterizoval tak, že v ní nelze hledat jen odsouzení, neboť připomíná i lidi, kteří „se neodcizili základnímu domovnímu řádu lidského bydlení a kteří už byli hrdinové tím, že nepropadli sémantickému zmatku, ale nazývali věci a události správnými jmény a znaky“.

Tohle  bylo možné i za toho nejtotalitnějšího ze  všech  bolševiků. 
Proto  bylo možno  podat  inzerát  na  dům, ve  kterém už  člověk nechtěl  bydlet. 
Byla  naděje, že nechtěný dům někdo koupí – rozuměj, že  budeme  žít  v normálu.

Ti  dnešní strážci správných inzerátů nebo ještě přípustných diskusních  témat na univerzitách, nám žádnou takovouhle naději neposkytnou a  nedovolí podat žádný inzerát, že s nimi nechceme  bydlet!

Ti  nám, v rámci údajného lepšího světa, hodnotnější demokracie, rovnosti  šancí, odbourávání škodlivých  stereotypů a kdo ví čeho ještě  dalšího, co  ONI chápou pod souslovím LIBERÁLNÍ DEMOKRACIE, budou jen přikazovat stále častěji, co máme, musíme, nesmíme!

Prostě  nevidím  tu  šanci, respektive  naději, kterou  v  sobě  choval člověk  i za  tuhého bolševika.
Zbyl mi jen  dům, ve kterém nechci, opravdu  nechci  – bydlet! Není  totiž  pro  obyčejně  myslící a žijící lidi.
Nelze se  v něm, řečeno s Bohumilem Hrabalem se neodcizit základnímu domovnímu řádu lidského bydlení, nepropadnout  sémantickému zmatku a  nazývat věci a události správnými jmény a znaky“…

Musí se v něm  mluvit jen politicky korektně, správně  genderově a tak nesmyslně. A já  tuhle  bezobsažnou, ale o to nebezpečnější  hatmatilku  neovládám a  ani se o nehodlám naučit. Ne, v tomhl baráku  se bydlet  nedá.  A  inzerát  na  jeho prodej by mi  Facebook, viz  Trumpův  příklad  – nevzal.

P.S.

Přemýšlím nad tím excesem, co se děje na té univerzitě ve Frankfurtu Není  to žádný ojedinělý  případ.
Diskutovat o muslimských šátcích je  nepřípustné.
Říkají ti samí nebo podobní, co tlačí na zavedení třetího pohlaví,unisex  záchodků, tvrdý netolerantní amilitantní gender. Nechápu sice, jak to jde   dohromady s tou obranou zahalování, ale holt je stále více toho, co je přes  můj duševní obzor. Jen tak nějak začínám trochu rozumět tomu, proč  Angela Merkelová roce 2015 couvla od uzavření  hranice před migrační  tsunami, ale  naopak ji nakonec otevřela a zkusila tu záplavu schaffnout. Ono těch šílených „studentů“ je mnoho a mnoho po celém Německu.
Těch  s názory stejnými jako mají ti z Frankfurtu. A Merkelová to věděla. Nehájím  ji, jen říkám, že pokud po zkušenosti, které s migranty a speciálně z islámských zemích, má dnešní Německo po přívalu z 2015 a je tam dnes něco takového, jako zažívá profesorka Schröterová, možné a společnost  více méně mlčí, zkuste si představit, co by ti zakazovači a spol . asi tak byli vyváděli, kdyby se Merkelová rozhodla opačně.
Podle zdravého rozumu. Protože tohle vyznává typický německý zelený volič. Dnes druhý  nejpočetnější v zemi za  Šumavou. Opakuji – není to omlouvání kancléřky, ale vezměme to v úvahu. Až  jí zase budeme chtít nasazovat psí hlavu.

https://vlkovobloguje.wordpress.com/2019/04/30/dum-ve-kterem-uz-nechci-bydlet/

sdíletj na