Děti jako zbraň – dehumanizace Palestinců podle mainstreamu

„Dehumanizace – soubor procedur, postupů a technik, které vedou k utlumení vyšších lidských mravních kvalit, posilují agresivní vzorce chování a ve svých důsledcích vedou ke zlu.   Účelem dehumanizace. je proměnit osobnost druhého v ne-lidský objekt.“

To je zestručněná definice dehumanizace ze Sociologické encyklopedie. https://encyklopedie.soc.cas.cz/w/Dehumanizace. Téměř všechny masakry světa byly vždy vedeny pod propagandistickou rouškou války proti ne-lidem. Náboženské války, křížové výpravy, „válka proti bolševikům“, holokaust, genocida na Donbase.

Tarik Cyril Amar se ve svém článku pro RT zabývá tradičním anglosaským přístupem k „pobíjení méněcenných“ v „renomovaném“ The Economist:

„Respektovaná západní publikace nabídla cynické vysvětlení, proč při izraelských útocích na pásmo Gazy umírá tolik nezletilých a dětí. Ale v této chladně prezentované analýze, která byla ZVEŘEJNĚNA ve výrazném anglickém stylu, je toho víc.

Týdeník The Economist zveřejnil článek, který tvrdí, že zná odpověď na to, proč Izrael zabíjí tolik palestinských dětí, nebo, jak usoudil britský časopis, proč „děti tvoří velmi vysoký podíl obětí války v pásmu Gazy. Autoři zjistili, že „na Ukrajině, v konfliktu mezi dvěma mnohem většími mocnostmi po mnohem delší dobu, děti tvoří méně než 550 z přibližně 9 800 civilních úmrtí“. Došli proto k závěru: “Obrovský počet dětí mezi zabitými v pásmu Gazy je mimo jiné způsoben tím, že tamní populace je obzvláště mladá.”

Autoři z obrazu drze odstranili skutečné vrahy –děti se staly „obětí války“, nikoli Izraelců. Pro lživé pochybnosti amerického prezidenta Joea Bidena o hlášeném počtu palestinských obětí, který je ve skutečnosti jistě vyšší, bylo právě dost místa, aby to čtenáře přivedlo k úžasu. Skutečnou odpověď však nezmínil: “Tolik dětí je zabíjeno, protože Izrael páchá jeden válečný zločin za druhým proti civilistům ve snaze o strategii kolektivního trestu, která se rovná genocidě a etnickým čistkám.” Jak už to ale v případě akcí Izraele bývá, byly tyto definice na různých oficiálních úrovních relativizovány. A to vše se děje také proto, že je to možné díky spoluvině Západu s Izraelem. Stručně řečeno, článek v The Economist je vulgárním příkladem mainstreamového západního zpravodajství.

Ale v této skvělé analýze na úrovni, prezentované v elegantním anglickém stylu, doplněné statistikami a grafem, je toho víc. Článek mimoděk otevírá široké okno do něčeho ošklivého, ale velmi zásadního: do bodu, ve kterém se píší pojednání o tom, kdo má kolik dětí, nebo zkrátka, kde se demografie setkává s dehumanizací, která usnadňuje zvěrstva vůči bližním.

Jak v Newsweeku vysvětlil Khaled Elgindy, ředitel Programu pro Palestinu a palestinsko-izraelské záležitosti Middle East Institute, dehumanizující rétorika vyjadřuje myšlenku, že „životy, utrpení a lidskost Palestinců jsou méně cenné než život, utrpení a lidskost Izraelců“. A jak zjistil expert na genocidu a holocaust Raz Segal, izraelský útok na Gazu je „učebnicovým případem“ podle kritérií Úmluvy OSN o genocidě z roku 1948. Typickým prvkem genocidy je zobrazovat jiné etnické skupiny jako méně lidské.

Tato ničivá zbraň masového zkreslování lidí a celých etnických skupin dává pachatelům pocit, jako je tomu nyní u mnoha Izraelců, že jsou připraveni zabíjet a že jsou smířeni sami se sebou i s výsledkem. Motivuje a chrání také jejich komplice, mnoho z nich v politické, mediální a intelektuální elitě Západu. Pro ty přihlížející, pro ty, kteří mlčí a jsou pasivní tváří v tvář zoufalé potřebě ochrany Palestinců, uprostřed dehumanizujícího jazyka, který se vysmívá Palestincům jako „zvířatům“ a „divochům“, a těm, kteří ignorují všechny výzvy k protestu a označují každou odchylku jako podporu “terorismu”: “Potlač svou empatii, umlč to, co ti zbylo ze svědomí, a racionalizuj své do očí bijící morální selhání.”

Autoři v The Economist jsou samozřejmě pečliví v udržování zdání tím, že své nechutné argumenty obalují hojným množstvím sociologie a průměrných příjmů, porodnosti a vzdělání. Ale jejich poselství je jasné a hlasité: “Děti z Gazy umírají v houfech, ne proto, že je Izraelci vraždí, ale proto, že je jich moc.” První krok dehumanizace: Přestaňte vidět děti jako děti se jmény a tvářemi. Představte si je spíše jako čísla a statistiky. A navrch jako přehnaná čísla.

Druhý krok dehumanizace: Skutečnost, proč je tolik mladých Palestinců, jak se dozvídáme z článku v časopise, není normální vývoj lidské společnosti. Srovnáním Palestinců s ještě chudšími populacemi po celém světě autoři docházejí k závěru, že vysoká porodnost mezi Palestinci je anomálií. Tuto anomálii lze podle autorů vysvětlit militantní politikou, konkrétně politikou pronatalismu palestinských vůdců, kterou zahájil zesnulý vůdce OOP Jásir Arafat a dnes pokračuje Hamás. Stručně řečeno, Palestinci jsou zobrazováni jako lidé, kteří, jak snadno říkáme, používají svou vlastní reprodukci, a tedy i své děti, jako zbraň.

Logika za tím je jasná, i když zlovolná. Připomeňme, že útok na pásmo Gazy, včetně vyhladovění a zabíjení civilistů, představuje v očích USA – hlavního západního spojence Izraele –kolaterální škody „práva Izraele na sebeobranu“. Pomiňme jen skutečnost, že podle mezinárodního práva je Izrael vojenskou okupační mocností, a proto „sebeobrana“ není použitelné ospravedlnění pro použití síly proti okupovaným územím. Nyní to spojte s tím, co novináři The Economist píší o palestinských dětech, které jsou součástí strategie dlouhodobého válčení prostřednictvím populačního růstu „od kolébky“. Odtud stačí spojit dvě tečky, abychom dospěli k závěru, že by bylo naprosto přijatelné zapojit se do „sebeobrany“ proti dětem, protože koneckonců představovaly „zbraň“. I když v The Economist není nikdo, od spisovatelů po redaktory, kdo by dokázal promyslet morální propast, kterou jejich argumentace vytváří, ale samotné selhání je trapně odhalující.

Ve skutečnosti se Palestinci museli naučit chápat své děti jako svou budoucnost, a to s naléhavostí, jíž možná nechápou lidé, kteří nebyli v minulosti vystaveni systematickým etnickým čistkám, apartheidu a genocidě. Obviňovat z masakru těchto palestinských dětí izraelskými pachateli ve skutečnosti palestinské oběti, protože se odvážily množit se tváří v tvář neúnavnému útlaku, je pateticky cynické.

Tuto naléhavost samozřejmě znají i Židé, zejména kvůli historickému pokusu nacistického Německa je vyhladit. Ale genocida jejich vlastního lidu se mezi moderními sionistickými vůdci neproměnila v empatii. Slogan „Nikdy více“ pro ně znamená „Už nikdy více pro nás“.

Palestinští vůdci navíc nejsou jediní, koho znepokojují populační trendy. Od konce 19. století byla populační politika jádrem sionistického projektu od jeho počátku, a to ve dvou formách: jako neustálý proaktivní zájem o zvýšení počtu židovských osadníků a následných židovských izraelských občanů a jako přetrvávající strach z růstu palestinské populace. Od prvních etnických čistek drtivé většiny Palestinců – nejméně 700 000 lidí –, které začaly před arabsko-izraelskou válkou v roce 1948 a pokračovaly po celou dobu této války, bylo snížení a udržení malé palestinské populace jedním z hlavních důvodů, proč je Izrael vždy odpíral Palestincům právo na návrat, potvrzené v rezoluci Valného shromáždění OSN č. 194.

To byl vždy jeden z hlavních faktorů, které znemožňovaly trvalé mírové řešení. Jinými slovy: „Izrael považuje Palestince a jejich děti za zásadní hrozbu pro svou národní bezpečnost, a to je jedna z největších překážek řešení, které by přineslo Palestincům spravedlnost a osvobodilo svět od nikdy nekončící, extrémně nebezpečné krize, která měla být vyřešena už dávno.”

Jak se může stát, že renomované, názorotvorné publikaci, jako je The Economist, projde článek jako je tento – a to právě během probíhajícího útoku na pásmo Gazy, při kterém už bylo zabito více než 10 000 lidí, z nich téměř polovina dětí? Odpověď zní: „Systematická dehumanizace Palestinců, jejich rétorická redukce na ‚pouhý biologický život, který lze bez morálních pochybností uhasit‘, má dlouhou historii,“ vysvětlil americký novinář a autor Ali Abunimah.

Bystří pozorovatelé poukazují na to, že podpora Izraele ze strany Západu jej připraví o zbytky prestiže, kterou ve zbytku – většině – světa ještě má. To je pravda a je to zasloužené. Protože ještě horší než jazyk dehumanizace je to, že se vůbec nejedná o okrajový fenomén. Na Západě se člověk může zúčastnit této praktiky podporující genocidu a místo hanby a obviňování najít rezonanci a uznání, pokud jsou obětí Palestinci. Západ, který se sám vidí jako „rajskou zahradu hodnot“, má za sebou dlouhou historii šokujícího násilí spojeného s dechberoucím pokrytectvím. Ale v tomto bodě tohoto odvíjejícího se příběhu je strašlivé jednání vůči Palestincům – slovy i činy – tou nejkřiklavější zkažeností ze všech. Ale zbytek lidstva to nezapomene ani neodpustí.“

https://rtde.live/meinung/186496-kinder-als-waffe-entmenschlichung-palaestinenser-ist-zum-mainstream-geworden/

sdílet na