Český extremismus a co s ním?  

Český extremismus a co s ním?  

Jsme národ extremistů. Táhne se to s námi už od dob raného středověku. Prvním doloženým extremistickým činem v českých dějinách byla vražda sv. Václava. Významným českým vynálezem v oblasti extremismu byla defenestrace. Za extremismus je nutné považovat také odklon od „pravé“ křesťanské víry – katolicismu – a zavedení přijímání podobojí. Byli jsme první, kdo novou víru přivedl až na celonárodní a celostátní úroveň.  

V novodobých dějinách jsme extrémy nešetřili. Extremistickou skupinou bylo trio Masaryk – Beneš – Štefánik a jejich Česká mafie. Extremisty byly také Revoluční gardy a Revoluční národní výbory, které fakticky vykonávaly moc těsně po skončení 2. světové války. 

K masovému rozšíření extremismu došlo po r. 1948. Extremistickou organizací byly Lidové milice – ozbrojená pěst dělnické třídy, která vznikla bez opory v zákoně. Projevem extremismu bylo znárodňování a združstevňování. Soukromé firmy a živnostníci byli úplně zlikvidováni ve všech oborech. Těch několik zbylých soukromých zemědělců na horách a několik umělců na volné noze to nevytrhlo. Opět jsme byli první, protože v žádné jiné zemi nedosáhlo znárodňování takové šíře a takové úrovně. 

Po „sametové revoluci“ přišel další extrém. Všechno státní a národní jsme pro své nové přátele a spojence extremně zprivatizovali. Průmysl, zemědělství, služby, zdravotnictví, sociální služby, dopravu, školství, veřejné služby občanům, až po státní moc. Lobbisté a zájmové mafie pronikly do obecních, krajských a celostátních struktur, vlády, justice, zastupitelstev a zákonodárných sborů, armády a policie. Korupce, obcházení a porušování zákonů i ústavy na všech úrovních a ve všech složkách státní moci i samosprávy a nemožnost poctivých lidí tomu zabránit jsou toho výmluvným důkazem. 

Abych nemluvil do větru, uvedu několik obecně známých příkladů: 

Tajný rozprodej zlatých zásob ČNB v době guvernéra a premiéra Josefa Tošovského – která země a její centrální banka se dobrovolně zbaví zlatých rezerv výměnou za bezcenné papírky s nápisem EURO,  DOLAR nebo OBLIGACE?

Nebo: Přijetí zákona pomocí jediného hlasu člověka pravomocně odsouzeného za trestný čin a povýšeného na poslance jen pro tento účel a s pomocí „dobrovolného“ vzdání se mandátu jiného poslance. Viz proces přijímání zákona o církevních restitucích (dnes již bývalý poslanec Roman Pekárek v současné době sedí ve vězení).

Nebo:  Prodej OKD za silně podhodnocenou cenu a jejich následné vytunelování, přičemž různé odhady mluví o částce 50 – 100 mld Kč, které Zd. Bakala z OKD vyždímal za dobu svého působení coby jejich vlastník. Vláda, parlament ani policie a státní zastupitelství neučinily nic, aby tomu zabránily, přestože z veřejně přístupných zdrojů bylo známo, že OKD je už několik let trvale ve ztrátě a jejich manageros z nich vysávají peníze a vedou je ke krachu. 

Nebo: Cesta člena české vlády do jiného státu za účelem poklonit se pozůstatkům lidí, kteří byli vrchním nepřítelem jeho vlasti a rodiny vyznamenáni za rozbití republiky, ve které žili.

A konečně: Kdekdo může prostřednictvím médií či internetu kohokoliv pomluvit, napadnout či dehonestovat, když se jedná o člověka, který nesouhlasí s oficiálními názory nebo dokonce vysloví názor vlastní. (Viz nechvalně známý pornoherec a jeho útoky na hlavu státu nebo jeho seznam „prokremelských webů“. Mimochodem, jak jeho aktivity hodnotí protiextremistická policie a BIS?)

Další: Nezákonné a protiústavní vypnutí nepohodlných webů a faktické zavedení cenzury, přestože to ústava výslovně zakazuje.

A naposledy: Schválení změny zákona ohledně valorizace důchodů za cenu porušení Ústavy a jednacího řádu Poslanecké sněmovny.

Neznám podobné případy politického a ekonomického extremismu v žádné civilizované zemi od konce II. světové války.

Abych nebyl obviněn z jednostrannosti, musím připustit, že český extremismus je někdy jen takový odezdikezdismus, šmrncnutý vlesdozádelismem. 

Typickým příkladem je výrok ministra Zaorálka o tom, že uprchlíky ze Středního východu k nám dováží Rusko autobusy  nebo cesta premiéra Sobotky do Berlína, potažmo Bruselu s prosíkem, zda smíme snížit DPH u dětských plínek. To už je spíš taková švejkovina, 

ale ze strany zmíněných pánů myšlená úplně vážně. Ale i v tom jsme extremisty – vydávat evidentní hloupost za smrtelně důležitou věc – to dokážeme jen my Češi.

Extremismus není ovšem doménou jen politiků a partajních funkcionářů. Prorostl doslova všemi vrstvami a sociálními skupinami obyvatelstva. Umělci, sportovci a různé kladně i záporně známé „osobnosti“ se v médiích „fundovaně“ vyjadřují k politice, ekonomice, řízení a správě státu. Hospody jsou plné nejen fotbalových a hokejových trenérů, ale také expertů na všechny oblasti společenského života, politikou počínaje, přes právo a legislativu, ekonomiku a podnikání, sociální vztahy a zdravotnictví a zmíněným hokejem a fotbalem konče. Čím víc vypitých piv, tím úžasnější nápady, názory a řešení. 

Přesto je to jen menšina, která se může při propagaci svých názorů opřít nanejvýš o menšinám vyhrazený článek v Ústavě.

Jak to v současné době vypadá s extremismem mezi většinovým řadovým obyvatelstvem? Podle dlouhodobých průzkumů volebních preferencí a oblíbenosti politiků se jako extremisté jeví 60 – 80%  obyvatelstva České republiky. Politikům, jejich stranám a jejich v médiích hojně šířeným názorům lidé většinově nedůvěřují. Nejpříznivější situace nastane, vezmeme-li jako měřítko důvěru v prezidenta, kterému (podle výsledků voleb) věří více než polovina občanů. Naopak premiérovi a vládě nedůvěřuje řádově 80% občanů. Opoziční politické strany jsou na tom ještě hůř – z jejich pohledu je většina občanů extremisty, neboť odmítají jejich vynikající osobnosti, jejich úspěchy v minulosti i jejich programy. Zdá se, že jsme dosáhli dalšího extremního prvenství. Která země v Evropě má tolik extremně naladěných občanů vůči vlastní vládě, parlamentu i opozici?

Samozřejmě máme u nás i extremismus přejatý odjinud. 

Vydávat pravdu za lež, vlastenectví za nacionalismus, zdravý rozum za fašismus, obranu země za xenofobii – to se politici, česká mainstreamová média a mnozí podnikatelé, kteří vyměnili vlastní názor za dotace z Bruselu, naučili od svých vzorů ze Západu opravdu extrémně dobře.

Co s tím a jak z toho ven?

Možností by se jistě našlo více. Pro mě je nejjednodušší tato:

Sledovat široké spektrum informačních zdrojů, informace si ověřovat. 

Přemýšlet o nich, hledat návaznosti, souvislosti a rozpory. 

Při každé pochybnosti hledat doplňující informace.  

Nepodléhat vášním a okamžitým přehnaným reakcím.  

Spolehnout se na svůj zdravý selský rozum a logický úsudek.

Výsledný závěr podepřít konkrétními a ověřitelnými argumenty. 

Ponechat si na zformulování konečného stanoviska dostatečný časový odstup a správnost celé analýzy ještě jednou zkontrolovat. 

I když jsou se parlamentní volby v nedohlednu, využijeme jeden každý volič své znalosti, schopnosti a zkušenosti k tomu, abychom se vyhnuli českému extremismu ve všech jeho podobách, nebo se zase z lenosti, pohodlnosti či neschopnosti necháme oklamat nepravdivými proklamacemi a zavádějícími sliby, opakovanými a stále stejně bizarními předvolebními triky a průzkumy a znovu si zvolíme okoukané a ošumělé, ale známé a osvědčené extremistické strany?

Pro pokec: Jaromír Bradávka

sdílet na