Bojovali za francouzské Alžírsko, objevila se alžírská Francie

Silná vrstva Alžírska kolem francouzských měst.

Problém migrantů v Evropské unii není pouze v jejich množství. Ale ve skutečnosti, že začínají pro sebe předělávat zemi, do které přišli – svými vlastními zákony a tradicemi. 

Ti, kteří nesouhlasí, jsou obviněni z rasismu a diskriminace.

Mohammed al-Daulati, 29 let, který se přišel do Francie z Alžírska, nepracuje již tři roky. Jeho žena také sedí doma – stará se o čtyři děti. Za byt na pařížském předměstí Saint-Denis dávají pouze 25% z nájemného – zbytek je kompenzován sociálními službami. Mohammedovi je vypláceno 650 EUR měsíčně jako nezaměstnané osobě s dětmi a navíc za každé dítě dostává dodatečný příspěvek ve výši 184 EUR. 

Nedávno na sociálním úřadě Mohammedovi nešťastně naznačili: … bylo by hezké najít si práci. 

To ho urazilo. S využitím služeb právníka podal al-Daulati žalobu s obviněním z rasismu.  

V rozhovoru se mnou Mohammed neskrýval: … žije si dokonale s francouzskými výhodami. 

„Před několika dny jsme koupili televizi, děti jsou potěšeny. Co si myslím? Francie si svého času podmanila Alžírsko. Potlačila naši vzpouru a zabila stovky tisíc lidí. Ať se zodpovídají za to, co se stalo, a pomáhají žít mé rodině.“ 

Ještě v 60. letech 20. století,  45% přistěhovalců do Francie byli Evropané – pocházeli z Portugalska a Řecka. 
Nyní více než polovina pochází z Alžírska, Tuniska, Maroka. Celkově zde žije 7 milionů přistěhovalců z východu (11% populace), zejména přistěhovalců ze severní Afriky. Ale to není celý problém. Problém je v tom, že se silně snaží předělat zemi k obrazu svému.

«Bez burky?… Hanba»

Na rozdíl od Mohammeda je 33-letý Nusreddin z Maroka daňovým poplatníkem, který dodržuje zákon:
vlastní obchod s masem v oblasti Chateau Rouge. Přesto o Francii nesmýšlí lépe. 

„Zakázali našim ženám zakrýt si tváře, moje žena by měla jít ven bez burky! Co řeknou sousedé? Hanba“. 

V loňském roce si na Nusreddina stěžovali: řezal berana na ulici – vytekla spousta krve a žáci základní školy to viděli. Řezník se obrátil na soud a označil stěžovatele za „fašisty, kteří nerespektují jinou kulturu“. 

„Dodržuji tradice našich lidí,“ vysvětluje mi rozhořčeně. – Jaké mohou mít oni nároky? Když Francouzi zajali Maroko a ustanovili jejich pořádky, nás se nikdo neptal.“ 

Na mou otázku, proč se nevrátí domů, je Nusreddin upřímně překvapen:
„Tam jsou problémy s prací, ve Francii je to pro mě jednodušší.“ 

V Chateau Rouge dosahuje podíl přistěhovalců 75%, není snadné setkat se na ulici s Evropany. 
Halal restaurace všude, nápisy v arabštině, obchody s hidžáby. 
Na lidi se světlou pletí nahlíží  s podezřením, předpokládají, že se jedná o maskované policisty. 

Vytáhnu fotoaparát a okamžitě se setkám s nepřátelstvím. Několik lidí najednou na mě zlostně křičí  – rozzlobeně mávají rukama. 

„Co sakra v našem rajonu děláš? Co chceš? Fotografuješ naše ženy? Schovej fotoaparát, jinak ti rozbijeme obličej.“ 

Poblíž je policejní stanoviště, ale policisté mi prostě doporučují, abych odešel:
„Tady to pro vás není bezpečné.“ 

„Dokonce i za denního světla?“

„Tady jsou jejich zákony, drahý Monsieur.“ 

Bití za sendvič

Politika Francie a dalších zemí EU byla založena na následujícím:
migranti sem k nám přijdou, uvidí, jak žijeme báječně, a budou se chtít se svými rodinami zařídit podle našeho modelu. A vychovávat své děti jako pravé Francouze. 

Ale nic podobného se nestalo. 

„Francouzští vojáci v Alžírsku (což znamená „osvobozenecká válka“ Alžířanů v letech 1954-1962 – autor.) zabili sedm mých příbuzných,“ zlobí se Chaled, který se narodil ve Francii před 15 lety. 

„A já mám být povinen tuto zemi respektovat? Tento národ zabíjel, znásilnoval, okrádal africké země po staletí a vyčerpal všechny zdroje – kvůli nim Alžírsko nyní žije v chudobě. Oni dluží mně, ne já jim!“

Chaled často v obchodech kradl jídlo, které má rád, a nadává na zákony:
„Zatracení Francouzi: neseš tašku, musíš mít doklad na celý nákup co neseš, každý policista to může zkontrolovat. Hadi.“ 

Čtyři islamisté, kteří se dopustili nejkrvavějšího teroristického útoku v historii Paříže 13. listopadu 2015 (130 zabitých a 423 zraněných), se narodili v sousední Belgii a další tři v malých francouzských městech. 
To již není neobvyklé – děti přistěhovalců, kteří se narodili ve Francii, mluví velmi dobře francouzsky, ale nenávidí zemi a její obyvatele. 

Loni v květnu, během muslimského postního ramadánu v Chateau Rouge, byl zbit muž:

  • za prvé, jedl na ulici během dne (což je během ramadánu zakázáno),
  • a za druhé, jeho oběd byl vepřový sendvič. 

Imigrační osady obklopující velká francouzská města se proměnily v ghetta: jejich obyvatelé žijí, jako by nikdy neopustili Afriku. 

„Porazili nás,“ povzdechl si řidič autobusu Marcel Duran, který byl v roce 2003 nucen přestěhovat se ze Saint-Denis do jiné části Paříže. – Jsem z toho nemocný. Narodil jsem se tady. Ani auto nemůžeš u domu nechat – rozbijí sklo, a seberou vše co je uvnitř. Večer je lepší nevycházet – ženám vytrhnou kabelky, a mužům vezmou hodinky a peněženky: často používají nože. 

Na volání, v noci, policie jednoduše do Saint-Denis nepřijede  – říkají se, že existuje nebezpečí, že budou napadeni davem.

A co je nejdůležitější, nemůžete říci přímo: Arab mi ukradl peněženku. 
Hned začnou diskuse: … jak jste mohli, kde je vaše tolerance, pro uprchlíky to bylo i tak těžké. 

Nezakrývám skutečnost, že hlasuji pro pravici – „Národní frontu“. Už nemám sílu.“ 

Platí za odchod, aby odjeli

Poblíž Eiffelovy věže, skupina černých obchodníků – položili plachty, na ně rozložili jednoduché suvenýry a lákají turisty. Jakmile se objeví policista, Afričané rychle popadnou plachtu za čtyři rohy, sváží a schovají mezi svými věcmi. Jsou to nelegální přistěhovalci žijící ve Francii. 

Mnoho přistěhovalců pracuje ve dne v noci v obchodech Chateau Rouge a Saint-Denis za 500 EUR měsíčně, i když minimální mzda v zemi je 1 521 EUR. 

Za slavné „evropské vlny uprchlíků“ v roce 2015 přišlo do Francie 500 tisíc lidí a 300 tisíc … prostě zmizelo. 
Jednoduše je nelze najít. 
Jsou to stovky tisíc nelegálních dělníků, podzemní svět „černé práce“ francouzských měst. 

Vláda vyplatí 2 500 eur v hotovosti každému nelegálnímu přistěhovalci, který se dobrovolně zaváže opustit Francii a vrátí se do své vlasti…. Nejsou téměř žádní dobrovolníci. Každý chce navždy zůstat v bohaté Evropské unii a do budoucna – přivést sem svou manželku a děti, aby se z EU stalo Alžírsko a Libye.

Procházím se po Chateau Rouge a už tu není nic francouzského. Všude arabská hudba, pochybní lidé nabízejí koupit jasně ukradené smartphony, po chodnících chodí obchodníci s marihuanou. 

Dříve přistěhovalci alespoň předstírali, že dodržují francouzské zákony, nyní se o to ani nesnaží. 
Užívají si všech poskytnutých výhod, žijí z výhod, ale nestarají se o zákony, pošlapávají kulturu a tradice hostitelského státu. 

Ovšem se svými oponenty migranti bojují metodami demokracie – žalobami, soudy a obviněním z rasismu. 

Výsledkem je, že když podřezávají ovci na ulici, Pařížané se bojí říci slovo protestu.

Lomit rukama nad „zahnívající západní Evropou“ je zbytečné. Je lepší vyvodit závěry a poučit se z jejich chyb.

https://bit.ly/2OIsA9m

0 0 hlasy
Ohodnotit příspěvek

sdíletj na