Absurdistán
Martin Koller
11. 6. 2019
Při sledování současné politické (ko)mediální scény jsem nemohl nevzpomenout jednoho ze známých reprezentantů pražské havlérky a předních slouhů cizáckých zájmů Kocába. Kdysi pěl o komunistickém absurdistánu, kde jsme podle něj žili. Absurdního bylo dost, ale současnost předstihuje minulost o mnoho koňských délek a trapný Kocáb už ani moc nevylézá, vyzdoben muslimskými parohy. Nemá se čím chlubit, kromě známé propagandistické lži na téma, že právě on zařídil odchod sovětských vojsk.
Redakce NR (I.D., V.D.) se zcela neztotožňuje s výkladem marxismu, neomarxismu a euromarxismu.
Zařídili to pod vedením Gorbačova především slouhové cizích zájmů v rozloženém SSSR, kteří měli za úkol rozvrátit tamní armádu a z naší strany po odborné stránce československý generál Ducháček a jeho tým.
Jako největší absurditu nedávných dnů lze zmínit oslavy vylodění spojenců dne 6. 6. 1944 v Normandii, což vytvořilo v Evropě třetí, nikoli druhou frontu (ta už existovala v Itálii) proti nacistickému Německu a jeho satelitům. Hlavní spojenecké mocnosti byly USA, SSSR, Velká Británie a Francie. Nepřítelem bylo Německo, protože Itálie v té době už byla po kapitulaci a přeběhnutí na stranu spojenců. Přesto na oslavy v Normandii nebyl pozván žádný reprezentant Ruska, které je především, a zároveň jako reprezentant SNS (společenství nezávislých států) hlavním nositelem tradice vítězné války proti nacismu v Evropě. Zato se tam předváděla reprezentantka Německa Merkelová. Něco takového lze hodnotit jako urážku všech spojeneckých vojáků a odbojářů, kteří položili životy a přišli o zdraví, přátele a majetek v boji proti německému nacismu. Je to vyložená sprostota nejen ze strany Merkelové, jejíž vlezlost a drzost se vyrovná drzosti Allbrightové, ale i ze strany reprezentantů USA, Británie a Francie, kteří tam reprezentantku Německa pozvali. Pravděpodobně hlavní zásluhu na tom má její slouha Macron, který si chce hrát na de Gaula, ale ve skutečnosti je následovníkem Pétaina, zrádce Francie, který napomáhal německým nacistům. Je to další tah na cestě k vytvoření euromarxistické německé EU jako pokračování nesvobody a rasismu takzvané třetí říše.
Zde bych se po neustálých diskusích naposledy pokusil vysvětlit pojem euromarxismus i pro méně chápavé voliče ANO a Pirátů. Marxismus je ideologie vytvořená především Marxem a Engelsem a je založena na vládě dělnické třídy a ve prospěch dělnické třídy. Marxův a Engelsův protislovanský pangermánský rasismus, stejně jako některé chyby jejich teorie, která zároveň vystihla některé chyby kapitalismu, nemá smysl omílat v nějakých disputacích. Do podoby neomarxismu ji upravil Lenin a další, kteří ji bez ohledu na oficiální rétoriku přetvořili do podoby vlády nomenklaturních byrokratických kádrů, které vidíme zhusta i na naší politické scéně, a to ve vlastní prospěch. Právě tyto kádry zlikvidovaly kombinací neschopnosti a kolaborace s ideologickým nepřítelem SSSR a státy tehdejší socialistické soustavy. V západní části Evropy, ani v USA neomarxisté dlouhodobě neuspěli, protože kapitalisté dokázali zvyšovat žiovotní úroveň většiny obyvatel rychleji, než marxisté v SSSR. Proto je nahradil podvod století, euromarxisté, kteří se označují za demokraty, obhájce lidských práv, multikulturalisty a genderisty a hrají si na vykladače neomezeného dobra, pravdy a lásky. Výsledkem jejich práce je za třicet let destabilizovaná, ekonomicky i morálně rozvrácená Evropa na pokraji války od Portugalska až po hranice Ruska.
Euromarxisté jsou bezcharakterní podvodníci využívající většinu médií kontrolovanou buď nadnárodními korporacemi, nebo euromarxistickými politiky cestou zákonů EU a nátlakových politických neziskovek. Ohánějí se marxistickou ideologií a rétorikou, vedoucí kádry jsou většinou povaleči a příživníci, ale ve službě nadnárodních korporací a oligarchů, kteří je platí. Typickým příkladem je banda zkorumpovaných a vydíratelných byrokratů, eurokomisařů a mnohých europoslanců, kteří ovládají EU ve prospěch Německa i většinu naší politické scény. Pro skalní marxisty, stejně jako voliče ANO a Pirátů proto znovu zdůrazňuji, že euromarxisté nejsou klasičtí marxisté, ani leninští komunisté. Typickými představiteli euromarxistů jsou reprezentanti pražské havlérky, konkrétně vedení ANO, Pirátů, ČSSD, TOP 9, KDU-ČSL, STAN a Filipovo vedení KSČM. Na oficiální rétorice příliš nezáleží, důležitá je služba cizákům a snaha o likvidaci států a národů a bezohledná hrabivost do vlastního konta. Vzorovou ukázkou výsledků politiky euromarxistů je v současnosti Ukrajina, tamní chudoba, fašistický teror, rozprodej státu, masová emigrace schopnějších a válka v cizích službách s připravovaným rozparcelováním této kdysi velké slovanské země. Centrem euromarxistů je v současnosti pravděpodobně Aspen Institut, jako ideologická základna a centrum řízené Allbrightovou a Sorosem. Dokladem je fakt, že členy jsou Bakala, Pavel, Charanzová, Hamáček, Dlabajová a pravděpodobně Petříček i Babiš, přestože nejsou zveřejňováni. Vysocí agenti a nomenklaturní kádry důležité pro cizí zájmy se nesměly registrovat ani v bývalé StB. Poté se z nich stali vůdčí disidenti.
Komedie na pokračování
Údajně více, než 100 000 demonstrantů poskakuje a povykuje opakovaně na pražském „václaváku“ v lítém boji proti Babišovi a Benešové. Většina z nich o problému nic neví, zcela jistě jsou tam jak pubertální mládežníci, kteří mají možnost se „fláknout“ ze školy, stejně jako placení profesionální demonstranti, kteří se už kdysi předváděli s červenými kartami, někteří opět dovezení ze zahraničí. Milion chvilek pro demokracii je typickým příkladem absurdistánu a chaosu. Pokud někdo prosazuje demokracii, měl by respektovat výsledek demokratických voleb. V českém absurdistánu svolává na tyto demonstrace i protinárodní ČT a v médiích se volá po blokádě komunikací, možná i po násilných útocích, tedy pomalu po terorismu. Dochází k fyzickým útokům. Příkladem obětí opakovaného euromarxistického násilnictví je reprezentant vlasteneckých názorů Ladislav Jakl. I to je dokladem rozvratu právního státu. Osobně vnímám demontrace a rostoucí násilí jako chvilky pro euromarxisty a pražskou havlérku, ale především proti demokracii. Bez velké nadsázky bychom mohli mluvit o terorismu.
Za voliče ANO a fandu nejvyššího multimiliardářského oligarchy mne sotva kdo může považovat. Nicméně nevidím v současnosti žádný rozdíl mezi ANO a jeho oligarchou a komedianty na náměstích, kteří se opírají o profláknuté politiky z pražské havlérky. Jedná se o tahanici o podíl přístupu ke korytům, kde se oligarcha prokázal jako mazanější podvodník, zatímco jeho oponenti jako arogantní pitomci, zalykající se závistí. Obě skupiny jsou bezcharakterní a hrabiví slouhové cizích zájmů. Všichni hrají komedii. Slušní občané a vlastenci by se měli oběma skupinám oligarchově partě, stejně jako ostatním partajím pražské havlérky, které si hrají na opozici jednoznačně vyhnout, nepodporovat je a vytvářet vlastenecké subjekty zaměřené proti cizácké kolonizaci a jejím slouhům.