14 afrických zemí musí Francii platit daň z kolonizace ve prospěch otroctví a kolonizace

Věděli jste, že spousta afrických zemí musí pořád platit Francii daň z kolonizace?!

Když se Sékou Touré z Guinei v roce 1958 rozhodl zbavit francouzského kolonizačního impéria a rozhodl se pro nezávislost země, francouzské kolonizační elity v Paříži se hodně naštvaly. Francouzská administrace v Guinei zničila v zemi, která zastupovala „výhody francouzské kolonizace,“ úplně všechno.

Zemi opustily tři tisíce Francouzů, vzali všechen její majetek a zničili vše, co se nedalo přesunout: školy, školky, veřejné administrativní budovy; auta, knihy, léky, nástroje výzkumných institutů, zničili traktory; na farmách byly zabity krávy a koně a jídlo na skladech bylo spáleno nebo otráveno.

Účelem tohoto nehorázného činu bylo vyslání jasné zprávy všem dalších koloniím, že následky odmítnutí Francie budou velké.

Mezi africkými elitami se pomalu šířil strach a nikdo nebyl odvážný následovat příklad Sékou Tourého, jehož sloganem bylo: “Upřednostňujeme svobodu v chudobě před honosností v otroctví..”

Sylvanus Olympio, první prezident Toga, maličké země v západní Africe, našel jiné řešení.

Nechtěl, aby jeho země byla pořád francouzskou oblastí, a tak odmítl podepsat pokračování kolonizace, kterou De Gaule navrhoval, ale souhlasil se splátkou každoročního dluhu Francii za tzv.výhody, které Togo z francouzské kolonizace dostane.

To byla jediná podmínka pro Francii, před odchodem nesměla nic zničit. Jenže částka odhadovaná Francií byla tak velká, že úhrada tzv.„dluhu z kolonizace” se v roce 1963 blížila ke 40% rozpočtu země.

Finanční situace nově nezávislého Toga byla nestabilní a aby se z ní Olympio dostal, rozhodl se upustit francouzskou kolonizační měnu FCFA (franc pro francouzské kolonie) a vydal vlastní měnu země.

13.ledna 1963, tři dny po začátku tištění peněz, komando negramotných vojáků podporovaných Francií zabilo prvního zvoleného prezidenta Afriky. Olympio byl zavražděn bývalým příslušníkem Francouzské legie jménem Etienne Gnassingbe, který údajně za práce dostal od francouzské ambasády 612 dolarů.

Olympiovym snem bylo vybudovat nezávislou a soběstačnou zemi. Francouzům se to ale nelíbilo.

30.června 1962 se Modiba Keita , první prezident Mali, rozhodl stáhnout francouzskou měnu FCFA, která byla uvalena na 12 nově nezávislých afrických zemí. Malijskému prezidentovi, který se přikláněn socialistické ekonomice, bylo jasné, že dohoda a pokračování kolonizace byla pastí a zátěží pro rozvoj země.

19.listopadu 1968 se Keita stal obětí převratu, který provedl bývalý představitel Francouzské legie poručík Moussa Traoré.

Během turbulentního období africké snahy pro osvobození od evropské kolonizace Francie opakovaně využívala bývalé zahraniční legionáře na provedení převratů:

  • 1.ledna 1966  Jean-Bédel Bokassa, bývalý francouzský legionář, provedl převrat proti Davidu Dackovi, prvnímu prezidentovi Středoafrické republiky
  • 3.ledna 1966 Maurice Yaméogo, první prezident republiky Upper Volta, dnes zvané Burkina Faso, byl obětí převratu provedeného bývalým francouzským legionářem, který bojoval s francouzskými vojáky v Indonésii a Alžírsku, jménem Aboubacar Sangoulé Lamizana.
  • 26.října 1972 Mathieu Kérékou, což byl bezpečnostní strážce prezidenta Beninu Huberta Magaa, provedl po absolvování francouzských vojenských škol 1968-1970 převrat.

Během posledních 50 let se ve 26 afrických zemích stalo celkem 67 převratů, 16 z nich jsou bývalé francouzské kolonie, což znamená, že 61% převratů se stalo ve frankofónní Africe. 

Počet převratů v Africe podle zemí

Převraty v bývalých francouzských koloniích:

  • Togo  1
  • Tunisko 1
  • Pobřeží slonoviny 1
  • Madagaskar 1
  • Rwanda 1
  • Alžírsko 2
  • Demokratická republika Kongo 2
  • Mali 2
  • Guinea 2
  • Kongo 3
  • Čad 3
  • Burundi 4
  • Středoafrická republika 4
  • Niger 4
  • Mauritánie 4
  • Burkina Faso 5
  • Komory 5

Celkem: 45

Další africké země:

  • Egypt 1
  • Libye 1
  • Rovníkový Guinea 1
  • Guinea Bissau 2
  • Libérie 2
  • Nigérie 3
  • Etiopie 3
  • Uganda 4
  • Súdán 5

Celkem: 22

Jak tato čísla ukazují, Francie je docela zoufalá, ale aktivní, aby udržela silnou ruku na svými koloniemi za jakoukoliv cenu.

V březnu 2008 bývalý francouzský prezident Jacques Chirac řekl:

“Bez Afriky Francie upadne do hodnocení třetího světa”

Chiracův předchůdce François Mitterand v roce 1957 předpovídal:

 ”Bez Afriky nebude mít Francie ve 21.století žádnou historii”

V době psaní tohoto článku je Francii skrz kolonizační dohodu zavázáno 14 afrických zemí, do francouzské centrální banky pod kontrolou francouzského ministra financí dávají 85% svých devizových rezerv. Až do dnes Togo a dalších 13 afrických zemí musí Francii platit daň z kolonizace. Afričtí lídři, kteří odmítnou, jsou zavražděni nebo svrženi. Ti, kteří posluhují, jsou odměněni štědrým životním stylem, zatímco jejich lidé žijí v extrémní chudobě a zoufalství.

Je to takový ďábelský systém, který byl dokonce zkritizovaný i Evropskou unií, Francie ale není připravena se posunout dál od kolonizačního systému, který ji každoročně z Afriky posílá 500 miliard dolarů.

Často obviňujeme africké lídry z korupce a posluhování zájmům západních států, je pro to ale dobré vysvětlení. Chovají se tak, protože se bojí smrti nebo převratu. Chtějí, aby je silný stát podpořil v případě agrese nebo problému. Jenže na rozdíl od ochrany přátelských států je západní ochrana často nabízena výměnou za to, že tito lídři budou sloužit jejich zájmům, a ne zájmům lidu.

Afričtí lídři by pracovali v zájmu jejich lidu, pokud by neustále nebyli hlídáni a tyranizováni kolonizačními zeměmi.

V roce 1958 Leopold Sédar Senghor, vyděšený z následků nezávislosti od Francie, prohlásil: „Volbou senegalského lidu je nezávislost; chtějí ji získat jedině přátelstvím s Francií, a ne sporem..”

Tehdy Francie přijímala „nezávislost jen na papíře,“ podepsala závaznou „Dohody o spolupráci,“ které popisovaly vztahy s Francií, zvláště vazby na francouzskou kolonizační měnu, francouzský vzdělávací systém a obchodní preference.

Následuje 11 částí dohody o pokračování kolonizace od 50.let:

Ohodnotit příspěvek (5 / 1)
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Ohodnotit příspěvek :
     

To je hodně dobrý článek. Jenom by se nemělo zapomínat na to, že plundrování a vykořisťování Afriky (nejen) je v zájmu přežití celého západního světa, nejenom Francie. Dělají to od nepaměti, celý jejich blahobyt a vyspělost stojí na vysávání zdrojů jiných zemí. Zdroji myslím nejen nerostné bohatství, ale také lidské zdroje, mozky,…