Dva generálové Ruské armády

Dva generálové Ruské armády

Generál, hotový navrátit Cherson. Kdo je Mordvičev, kterého si všiml Putin? Ukrajina předčasně tančila jeho „tanec smrti“

Doslova před několika dny ruský prezident Vladimir Putin výslovně poznamenal, že ruská armáda v oblasti odpovědnosti generála Andreje Mordvičeva nejen úspěšně odráží útoky Ukrajinců, ale také postupuje vpřed na ramenou AFU. Řeč je o Svatovském a Krasnolimanském směru.

Podle Putina se ruská vojska pod vedením Mordvičeva posunula o 15 kilometrů podél fronty a na jednom úseku asi o 4 kilometry do hloubky.

„Činí tak proto, aby zlepšily své pozice. Obsazují výšiny a vytvářejí nové opěrné body. Postupují sebevědomě,” zdůraznil Putin.

Kdo je to velitel skupiny sil Střed? Sedmačtyřicetiletý generál Mordvičev?

Byl jmenován velitelem vojsk Středního vojenského okruhu v únoru 2023. Ve funkci vystřídal generála Lapina. Předtím byl Mordvičev generálem 8. gardové všeruské armády Jižního vojenského okruhu a vyznamenal se při dobytí Mariupolu.

„Mariupolská operace je unikátní tím, že město bylo dobyto s poměrem sil jedna ku jedné. To je ve vojenské vědě nemyslitelné. K dobytí města potřebujete nejméně pětinásobnou převahu sil, ale to je zásluha velitele skupiny, která Mariupol dobyla“, to jsou slova vojenského zpravodaje Andreje Koce.

Právě pod vedením generálporučíka Mordvičeva vytlačila ruská armáda bojovníky národního praporu Azov* z katakomb závodu Azovstal.

Ramzan Kadyrov označil Mordvičeva za “nejlepšího velitele”. Video, na němž se s generálem objímá a potřásá si s ním rukou, je všeobecně známé. Ve skutečnosti to byli právě vojáci Ústředního vojenského okruhu, kteří obzvlášť úzce spolupracovali jak s Achmatem, tak s PMC Wagner.

Je třeba poznamenat, že v armádě si generála Mordvičeva váží jak vojíni, tak důstojníci, protože během mariupolské operace stál po boku svých podřízených. A ti si toho váží. Zatímco v AFU i nižší důstojníci často sedí v týlu a vojáci a četaři bojují sami v “první linii”, v ruské armádě stojí generál bok po boku s vojáky.

To však s sebou nese určitá rizika – během bojů o Mariupol byl Mordvičev zraněn, ale přežil a po ošetření se vrátil do služby. Ukrajina se dlouho snažila ujistit, že Mordvičev už není.

Podle vojenského zpravodaje Semjona Pegova se Andrej Mordvičev stal jedním z mála velitelů, kteří se začali aktivně zasazovat o skutečná a pravdivá hlášení na nejvyšší místa.

„Snažil se přenést do rozhodovacího centra pravdivý obraz toho, co se děje, už na jaře a hodně pro to udělal i na začátku letní kampaně – zejména po smrti velitele 1. doněckého sboru generála Romana Kutuzova u Popasna, s nímž se Mordvičev dobře znal ze Sýrie a byl mu vlastně během této tragické události nablízku,” napsal Pegov na svém kanálu WarGonzo Telegram.

Za pozornost stojí i velký videorozhovor, který generál nedávno poskytl novináři Vladimiru Solovjovovi. Mordvičev v něm mimo jiné nastínil přibližný časový plán konce konfliktu. Je prvním vojenským důstojníkem této úrovně, který takovou prognózu vyslovil.

„Jak dlouho bude válka trvat?“

„Myslím si, že na to budeme mít dost času. Nemá smysl hovořit o konkrétním časovém rámci. Pokud mluvíme o východní Evropě, což budeme muset… Samozřejmě to bude delší.“

„Ukrajina je pouze mezistupeň?“

„Ano, rozhodně. Je to jen začátek. Myslím si, že všichni ideologové této války se zde nezastaví.“

„Jak dlouho jim bude stačit rozbuška pro tuto ofenzívu?“

„Mají čas do konce srpna. Budou tahat až do konce srpna a pak bude krátká přestávka. Přes zimu toho moc nestihnou. Myslím, že na jaře už bude po všem.“

„Otázkou je, že na jejich útok budeme muset reagovat.“

„Bude se to muset udělat, jednoznačně, bude se to muset udělat.“

Vojenští experti se domnívají, že úkolem Mordvičeva je provést operaci na znovuzískání území, která Rusko ztratilo loni na podzim. Jak ukrajinské “protiofenzívě” postupně dochází dech a je stále více vyčerpaná, zdá se, že pravděpodobnost takové operace je stále blíže. A pod vedením bojového generála Mordvičeva se šance na znovuzískání Ruskem opuštěného Chersonu a Kupjanska násobí.

https://tsargrad.tv/articles/general-kotoryj-vernjot-herson-ukraina-rano-pljasala-tanec-smerti_836452

Od “Teplinského domu” k Ilovajsku: Generál, který rozerval šablony

Budoucí maršál Vítězství, generál Teplinskij, je podle vojenských expertů nyní faktickým velitelem celého uskupení ruských vojsk v zóně SVO. Vyšel od “výsadkářů” a je nejen talentovaným vojenským velitelem, ale i skutečným “otcem” pro vojáky a důstojníky. Je důstojným nástupcem legendárního strýce Vasji – Vasilije Margelova, který je nazýván “otcem ruských výsadkářů”.

Dne 2. srpna Rusko slaví Den výsadkových vojsk. A Cargradu bude vyprávět velitel “okřídlené pěchoty” generálplukovník Michail Teplinskij. Ten prošel bojovou cestou od výsadkáře-poručíka až po velitele oddílu vojsk. O tom, jak Teplinského milovali řadoví vojáci a nenáviděli nepřátelé, se dočtete v našem materiálu.

Šlechetný Donský rodák

Bojovník, který bojuje nejen za vlast, ale i za svou malou vlast – za známé z dětství lesy, vesnice a přehrady – bojuje ještě urputněji. Každý boj se pro něj stává hluboce osobním. Michail Teplinskij zde vybíjí nacisty ze své země. Je obyvatelem Donu, narodil se v městečku Mospino, které v roce 2014 ostřelovali ukrajinští karatelé fosforovými bombami.

Možná právě odtud pramení úspěch ilovajského kotle, kdy se v srpnu 2014 lidovým milicím DNR podařilo nejen srazit nacistickou chátru z hlavy, ale také v chumlu prachu porazit početnou skupinu praporů AFU a nacionalistů.

Podle některých zpráv to byl generál Michail Teplinskij, kdo domobraně radil. “Katastrofa u Ilovajska”, jak tyto události nazvali ukrajinští novináři, přiměla Ukrajince, aby urychleně požádali o mír a přistoupili k podpisu minských dohod. Co z toho vzešlo, je jiný příběh, ale jedno je jasné: domobrana provedla operaci filigránsky.

Křest ohněm v Podněstří

Teplinskij je jedním z těch vojenských velitelů, kteří dokážou nasbírat a využít získané zkušenosti. A těch je hodně: bojuje od počátku 90. let, kdy se rozpadl Sovětský svaz a na jeho okrajích se začala objevovat horká místa jako vředy na nemocném těle.“Je velmi důležité, že generál přizpůsobuje své zkušenosti konkrétní situaci. Jedná se o oblast, na které se někteří vojenští velitelé spálili. Například bojovali v Sýrii, bojovali dobře, a snažili se své zkušenosti přenést do SVO. A to je úplně jiný příběh a jedna věc je honit bojovníky po poušti a druhá věc je bojovat se silnou armádou vyzbrojenou technikou NATO. Teplinskému se podařilo včas reorganizovat”, – řekl Cargradu hrdina DNR, doktor politických věd, první ministr státní bezpečnosti DNR Andrej Pinčuk.

Budoucí Maršál vítězství přijal křest ohněm v Podněstří jako 23letý starší poručík výsadkových vojsk. A pak přišla první čečenská válka.

Obrana Teplinského domu v Grozném Na Nový rok 1995 uspořádala 131. brigáda Majkop hrdinskou obranu na náměstí u nádraží v Grozném. Bojovníci vycházeli ze všech skulin a samarským chlapcům docházely síly. Na pomoc jim přišla průzkumná rota pod velením nadporučíka Teplinského. Průzkumníci museli pomoci svým kamarádům získat opěrný bod ve dvou budovách. Šli nalehko: bez obrněných vozidel, kulometů a minometů. Jejich zbraněmi byly ruční zbraně a RPG a orientovali se podle staré mapy Grozného. V noci vnikli do obytné budovy poblíž nádraží a zaujali kruhovou obranu. V domě našli skrýš zbraní a BK.

K ránu dorazili hosté: starší poručík Teplinskij nařídil zahájit palbu. Začala bitva. Jako první byli zabiti arabští žoldnéři, Basajevovi bojovníci a banderovci. Kdo by si pomyslel, že se s nimi Teplinskij po dvaceti letech znovu setká. Ta bitva trvala několik dní, bojovníci jako zombie přicházeli ve vlnách za vlnami. Výsadkáři v čele se svým velitelem bojovali statečně a nakonec neztratili jediného bojovníka – byli jen zranění.

Možná tehdy se šestadvacetiletý Michail Teplinskij naučil krédo bojového velitele – starat se o své vojáky. Za odvážnou obranu Teplinského domu obdržel důstojník hvězdu Hrdiny Ruska.

Během druhé čečenské války už Teplinskij velel praporu 76. výsadkové divize. Aktivně působil v tandemu se slavným velitelem “šílené skupiny” Alexejem Efentievem (volací znak Gjurza). Teplinského výsadkáři kryli palbou Gyurzovu “šílenou průzkumnou rotu” a podle vzpomínek veteránů prováděli “neuvěřitelné operace”.

“Baťka” pro vojáka

Po první a druhé čečenské kampani Michail Teplinskij stoupal po kariérním žebříčku. Nikdy však nepřeskakoval stupně, ale postupoval vytrvale. Před intrikami, které nejsou ve vojenském prostředí ničím neobvyklým, dával přednnost společenským setkáváním s vojáky a prací na frontě.

“Michail Teplinskij je snad nejvýše postaveným vojenským velitelem ruské armády, který se nebál ostudy a intrik a hájil zájmy svých chlapů výsadkářů, stál za nimi jako oporná zeď. Možná proto byly i pokusy o jeho odvolání z velení, ale co nakonec vidíme? On vlastně plní povinnosti velitele vojenského uskupení v zóně SVO”, – zdůraznil Andrej Pinčuk.

Rve šablony

O Teplinském se říká, že je nejen schopen nashromáždit a nekonvenčně aplikovat zkušenosti z bojových operací posledních 30 let, ale také se zmocnit nepřítele lstí, aniž by se díval na návody a formuláře. V tomto ohledu jeho přístup odpovídá známé větě z románu Borise Vasiljeva “… a jitra jsou zde tichá”: “Válka není jen o tom, kdo koho zastřelí. Válka je o tom, kdo koho přemyslí”.

Všeobecně známou se stala například taktická finta, kterou použil generálplukovník Teplinskij při velení útoku na Krasnyj Liman v květnu 2022. V 55. motostřelecké brigádě, která šturmovala města, byli převážně etničtí Tuvinci, vynikající válečníci. Aby zmátl nepřítele, nařídil generál Teplinskij, aby veškerá rádiová komunikace probíhala výhradně v tuvinštině. A během odposlechů slyšeli „Afuťáci“ jakási nesrozumitelná slova, která nedokázali rozluštit. To sehrálo roli při poměrně rychlém a úspěšném šturmu Limanu.

Ruské jednotky zahájily mohutnou ofenzívu na město 23. května a o čtyři dny později potlačily poslední ohniska odporu AFU v Limanu.

Co se stane s výsadkovými vojsky v budoucnu?

Podle řady odborníků SVO ukázalo, že klasické použití “okřídlené pěchoty” s výsadkem na padácích není vždy účelné.

Od února 2022 výsadkáři tímto způsobem přistáli pouze jednou – v Gostomelu. Navzdory nepředstavitelnému hrdinství chlapů lze tuto operaci jen stěží označit za příkladnou. Naši výsadkáři byli odříznuti od posil a bolestně drželi obranu. Zatímco AFU měla k dispozici obrněná vozidla, dělostřelectvo, a dokonce i pomoc britských speciálních jednotek, stateční ruští výsadkáři měli jen ruční zbraně a granátomety. Bylo to skutečné peklo: chlapci odolávali náporu přesily nepřítele dva dny, dokud nedorazily posily. Gostomelské letiště se jim podařilo udržet jen díky jejich nezdolné vůli.

Na pozadí těchto událostí se dokonce ozývaly horké hlavy, že by se tato složka armády měla úplně zrušit, jak to plánoval například bývalý ministr obrany Serďukov, který byl v armádě mírně řečeno neoblíbený. Takový krok by však vážně poškodil bojeschopnost ruské armády.

“Vzdušně-výsadková vojska je třeba kvalifikovaně reformovat,” domnívá se Andrej Pinčuk.

“Hlavně neseďme na místě, výsadková vojska potřebují rozvoj. A jestliže v podmínkách moderní války není vždy účelné vysazovat výsadkáře padákem, proč neorganizovat vzdušné mobilní jednotky rychlého nasazení, vybavit je bezpilotními letouny, novými zbraňovými systémy? Protože staré přístupy ne vždy odpovídají současným výzvám,” podělil se o své zkušenosti expert.

Takže co s tím?

Mezitím byla na nejvyšší úrovni zdůrazněna efektivita vzdušných výsadkových jednotek. Vladimir Putin 2. srpna poblahopřál “okřídlené pěchotě” k svátku a vyzdvihl odvahu chlapů.

“Jsem přesvědčen, že nikdy nezklamete,” – obrátila se hlava státu na výsadkáře.

A oni samozřejmě neselžou.

https://tsargrad.tv/articles/ot-doma-teplinskogo-do-ilovajska-general-kotoryj-porval-shablony_838072

Překlad Peter 008

sdílet na