Šambala

Ohodnotit příspěvek (5 / 2)

„Pokud tolik textů Kálačakry pochází ze Šambaly, jak může být tato země jen fantazií?“
(Dalajláma XIV.)

Dějiny tajemné země, kam mohli proniknout pouze „ti, jejichž myšlenky jsou naprosto čisté“, a tajemství o jejím místě vzrušuje představivost a přitahuje vědce.

Zmínka o Šambale, svaté zemi nejvyšší moudrosti a blaženého štěstí, lze nalézt ve vědeckých svazcích orientalistů a v denících cestovatelů po asijských územích, v teosofických pracích a ve starověkých buddhistických knihách Tibetu.

Starověcí mudrci říkali, že hledání sféry poznání Šambaly, příznivě ovlivňuje karmu každého živého člověka
a pro vědomé a neustálé usilování o poznání Šambaly je člověk odměněn ještě v tomto životě.
Buddhisté říkají, že doktrína Šambala je tak posvátná a vysoká, že dokonce i malá část poznání Šambaly je sama o sobě prospěšná a může zásadně změnit život člověka.
„Šambala je jediná z Čistých zemí, která je k dispozici návštěvníkům, není to zakázaná země, ale pouze ti, kteří jsou pozváni se do ní mohou dostat“.

Jak získat odpovědi na nalezení cesty k Šambale a kde ji najít? – v Tibetu, Gobi, na horách nebo na poušti?
„Šambala je nejposvátnější slovo Asie, které ztělesňuje všechna očekávání a touhy člověka.
Je to i epocha, i učení i místo. ……když začnete hledat, dveře se otevřou.“

Ústní a písemné prameny Východu uvádějí, že existují oblasti v Himálajích a Tibetu s krásnými údolími chráněnými před chladnými větry.
V jednom z těchto údolí, obklopený zasněženými vrcholy pohoří Kunlun (severně od Tibetu), stojí devětpodlažní palác královny Si Wang Mu, postavený
z nefritu. Palác je obklopen rajskou zahradou se stromem Života.
Ve vzduchu zvučí hudba, ačkoli zpěváci
a hudebníci nejsou nikde vidět.
Tam je pramen s elixírem mládí, stejně jako „orlí kameny“, které spravují vidění.

Mohou vyzařovat teplo a chlad, osvětlovat, ale i vrhnout vše v okolí do temnoty. O tom vyprávěli známí výzkumníci a cestovatelé z různých zemí světa, včetně N.K. Rericha, N.M. Prževalského, P.K. Kozlova.

Takže v písemných zdrojích jsou často zmíněny názvy jako Šambala, Belovodije a Tebu.
Z těchto zemí je Šambala nejznámější.
V různých dobách navštívili Šambalu Krišna, Pythagoras, filozofové Lao Tzu (Čína) a Apollonios (Řecko) a další slavní vědci. N.K. Rerich ve své knize „Himálaj – příbytek světla“ napsal, že na úpatí Himálají jsou ukryté jeskyně, z nichž za kamennými dveřmi vede cesta do nádherných údolí s oázami.
V údolích se nacházejí horké prameny, díky nimž roste vegetace, ačkoli je zde jen led a skály.

Tradice starověrců Altaje naznačují, že ve vysokých horách za bílým jezerem (pravděpodobně jezero Lobnor) se táhne klidné údolí Belovodje, v němž žijí svatí a sídlí zde Zlatá Matka Východu a její nesmrtelní.
Jméno Belovodje (Bílé vody) pravděpodobně vzniklo z toho, že na těchto místech během jarních povodní a silných dešťů se řeka stala bílá jako mléko z vod, které tečou z hor.
Tyto hory jsou bohaté na zeolitizovanou bílou hlínu.
Existuje ještě jedna verze, která uvádí, že jezero Lobnor, stejně jako ostatní slaná jezera, je pokryto čistými vrstvami zářící krystalické soli.

Altajští starověrci  vyprávěli N.K. Rerichovi, že lidé z Belovodji někdy vyjedou na koni z podzemních vchodů.

Množství informací naznačuje, že tajemné a zapovězené země Šambala, Belovodje, Tebu jsou oblasti života vysoce duchovních lidí, jejichž úroveň vývoje je značně vyšší než naší pozemské civilizace.
Žijí paralelně s námi a nikoho neohrožují.

Vyvstává otázka, kdy vznikly tyto chráněné oblasti?
Je známo, že reliéf zemského povrchu se pravidelně mění, v souvislosti s tím se některé kontinenty ponoří pod vodu, zatímco jiné vystoupí z hlubiny oceánů, což vede k velkému stěhování národů, jejich vládců a bohů.
Asi před 14 000 lety bylo v oblasti Tibetu vytvořeno chráněné území učitelů Země a svatých – Šambala. Rozprostírala se v horách Himálají, Tibetu a Ťan-Šan (Nebeské hory, Hory duchů).

Po kataklyzmatu, někde se uvádí ničivé válce  (před 12 000 lety),  část duchovních vůdců vytvořila vlastní chráněnou zónu – Tebu
ve východním Tibetu a druhá část z nich vytvořila podobnou zónu v Andách.

Po další geologické a klimatické katastrofě, asi před 8000 lety, vzniklo dalšího chráněné území – Belovodje, které se táhne severně
od Tibetu (viz obr.).

Existují i další chráněné oblasti na všech kontinentech na zemi.

Je zajímavé uvést seznam názvů, kterými se Šambala v různých písemných zdrojích označuje:

  • Země nesmrtelných
  • Království mágů
  • Země velkých mistrů
  • Skryté centrum světa
  • Oáza vesmírné kultury
  • Dědictví ztracené civilizace
  • Země Velkého Bílého bratrstva
  • Příbytek světla – ztracený ráj na zemi
  • Svět harmonie a dokonalosti, kde se splňují všechny lidské sny, a další.

Většina orientálních vědců spojuje pozemskou Šambalu s vnitřní zemí Šangšung – Olmo Lungring v západním Tibetu, ve starověku v blízkosti posvátné hory Kailas a jezera Manasarovar.

Posvátná hora Kailas

První kapitola Kálačakry uvádí výpočty délky nejkratšího zimního dne v šesti regionech.
Na jejich základě může být Šambala identifikována s okolím kolem hory Kailas, hory v jihozápadním Tibetu, zasvěcené hinduistům i buddhistům.

To dává smysl, protože podle tibetské etymologie znamená Šambala příbytek blaženosti, synonymum jak pro hinduistického boha Šivu,
tak i pro obraz Buddhy Heruky.

V hinduismu je hora Kailas považována za rezidenci Šivy a v buddhismu je považována za hlavní rezidenci Heruka. “

 

Druhá verze je prosazována následovníky teosofického hnutí:
– existuje mnoho opakovaných svědectví v různých písemných zdrojích o místě výskytu Šambaly v poušti Gobi. Původní zdroje však zůstávají neznámé, někteří učenci a spisovatelé XIX – XX. století uvádějí, že v poušti Gobi se od nepaměti nachází duchovní centrum lidstva – Bílý ostrov, Šambala, Agharti.

Třetí prohlášení:
Šambala je ve fyzickém světě nepřístupná, její umístění je v jemném světě, neustále se mění a závisí na duchovním hledání člověka.
Pro ty, kteří si přejí dobro – je to nebeské místo, pro ty, kteří usilují o moc – je to střed temných sil.
Himalájští jogíni a tibetští Bon učitelé, dobře obeznámení s geografií a tradicí Tibetu, jednohlasně prohlašují, že již neexistuje žádná pozemská Šambala, zmizela a přesunula se na oblohu, ale existuje tajné místo kde se nacházela dřív. Tato oblast byla vždy známá vysvěceným lámům.

Ve starobylém indickém eposu „Mahábhárata“ se uvádí „vesnice Šambala, krásný příbytek Brahmínů“, kde se podle proroctví objeví podruhé narozený jménem Kalika. Tibetologové věří, že Šambalou se rozumí nějaká skutečná země na severu nebo severozápadě Indie.

* * *

Šambala není jen příbytkem světla a posvátným místem nepřístupné pro nezasvěcené. Šambala je také filozofie, a to přímo vyplývá z velkého učení východní Kálačakry.
Samotný pojem „Kálačakra“ znamená „kolo času“.
Podle filozofické doktríny Kálačakra se vše na světě – od vesmíru po člověka – rozvíjí cyklicky.
Všechno se dříve nebo později zopakuje.

A neexistují zde jenom nějaká abstraktní sociologická schémata, ale hluboké kosmické zákony:
– mužské a ženské Počátky jsou zakořeněny v samotné struktuře Přírody a společnosti, způsobují cyklické procesy a nahrazují jedny jevy druhými.

Existuje další aspekt Šambaly, který vyžaduje vědeckou reflexi a interpretaci.
Hovoříme o tzv. „Vnitřní Šambale“ a kanálech její interakce s Vesmírnou Šambalou.
Po celou dobu a všichni bez výjimky zdůrazňovali:
Šambala není věcná, ale duchovní skutečnost, která v sobě akumuluje tisíciletou moudrost lidstva, a nejen jeho. V tomto smyslu může Šambala skutečně představovat určitou informační a energetickou strukturu spojenou s historií a prehistorií lidské společnosti a současně existující nezávisle na ní.

A každý člověk v principu je schopen v sobě probudit a rozvíjet schopnosti, které mu umožňují zachytit pozvánku světové, vesmírné Šambaly – informačně-energetického „moře“, které se rozlévá všude kolem nás.

V důsledku toho, Šambala může být interpretována jako jedeno ze sakrálních center koncentrace Univerzálních Vědomostí rovnoměrně rozdělené v různých geografických místech planety, geologicky přizpůsobené pro přijímání informací, přicházející z biosféry Země, stejně jako z blízkého i vzdáleného kosmu.
…..Ale kolik takových „Šambal“ je rozptýlených a skrytých po celém světě? A kde se nachází toto Vyšší Znalost?

Tradičně se domníváme, že v tajných knihovnách vzdálených klášterů nebo v truhličkách skrytých v horských jeskyních nebo pohřbených hluboko v podzemí.
A co když je Univerzální znalost skutečně uložena v podzemí, ale ne v truhlách, ale ve formě energeticko-informačních polí soustředěných podle přírodních zákonitostí.
Tato pole absorbují a zpracovávají duševní stresy a úspěchy lidstva, nahromaděné po mnoho tisíciletí.
Toto může být ta duchovní šambala, která se nedá vidět očima nebo cítit rukama, ale která může kdykoli podávat tisíciletou moudrost lidstva (a nikoliv jen jednoho) tomu, kdo si ji zaslouží spravedlivým životem, spravedlivými myšlenkami a spravedlivými skutky.

Mimochodem, Nikolaj Konstantinovič a Elena Ivanovna Rerichovi nikdy neodmítli, že většina jejich esoterických textů vznikla právě tímto způsobem…… Mnoho posvátných textů křesťanství, islámu, buddhismu, judaismu, zoroastrismu a dalších má podobný původ.

http://taynikrus.ru/tajny-ischeznuvshix-civilizacij/shambala-chto-stoit-za-etim-ponyatiem/

http://taynikrus.ru/zagadki-istorii/sakralnye-mesta-shambala-belovode-tebu/

nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Ohodnotit příspěvek :
     

Šambala je ve fyzickém světě nepřístupná, její umístění je v jemném světě, neustále se mění a závisí na duchovním hledání člověka.