10 předmětů vyrobené z lidské kůže a lidských ostatků.

Nedávno se psalo o tom, jak francouzský designér navrhl telefonní pouzdro vyrobené z kůže, nápadně připomínající lidskou. Současně se objevily zprávy o spuštění Save My Ink Forever z Ohia, kde nabízí zachránit kůži s tetováním zesnulého, aby ji zavěsili na zeď – místo otravného obrazu nebo koberce s jeleny. 

Ale to zdaleka nejsou ty z nejbláznivějších věcí, které lidé dělali z lidských těl. 

Podívejme se na 10 nejpodivnějších a nejdivočejších příkladů:
od hudebních nástrojů vyrobených z kostí až po knihy vyrobené z lidské kůže v duchu „Necronomicon“. 

Boty z kůže kriminálníka

George Parrott, přezdívaný George Big Nose, byl zloděj koní a loupežník na americkém divokém západě.

Po zadržení ho dav lynčoval.
Neštěstí vraha a zloděje koní tím nekončilo. 

Krátce poté, co byl pohřben, Georgeho vykopali dva lékaři Thomas Maghee a John Osborne. 

Rozhodli se:
lupiče stejně všichni nenáviděli, nikomu by nemělo nevadit, kdyby využili jeho tělo ve prospěch vědy. 

Pravda, o vědě měli velmi neortodoxní představy. 

Lékaři odstranili z mrtvoly kůži ze stehna a hrudníku. Kůže, včetně bradavek mrtvého muže, byla poslána do koželužny v Denveru. 

Následně ze zpracované kůže vyrobili:

– Boty. Přičemž zhotovené podle bot samotného George, odebrané z jeho mrtvoly.

– Lékařský kufřík.

– Elegantní peněženku.

Mimochodem boty z lidské kůže nosil John Osborne do doby, co byl zvolen prvním demokratickým guvernérem státu Wyoming, údajně je měl na nohách i při své inauguraci.

Navíc byl z jeho lebky vyroben popelník, držák na pero a dveřní zarážka.

Tibetské flétny a bubny z kostí

Gunlin – je flétna vyrobená z lidské stehenní kosti používaná v rituálech tibetského buddhismu. 

Navíc ne všechny lidské ostatky jsou pro tento nástroj vhodné: ideálně by to měly být kosti dívky nebo chlapce z rodiny Brahmanů. Vhodné jsou však i kosti zločince nebo někoho, kdo zemřel na nemoc.

Tato flétna se používá spolu s bubnem ze dvou lidských lebek v rituálu zvaném Chod. 
Smyslem rituálu je vyděsit zlé duchy a uklidnit rozzlobené bohy, a také připomenout obyčejným smrtelníkům marnost jejich existence.

Mimochodem, členové rituální ambientní skupiny Zero Kama tvrdí, že některé z jejich nástrojů jsou také vyrobeny z lidských kostí. I kdyby to nebyla pravda, poslech je stejně strašidelný.

Islandské kalhoty

Z nějakého důvodu Islanďané ze 17. století věřili, že nasazení kalhot z kůže mrtvoly, každého udělá zatraceně šťastným a bohatým. 

Tato magická věc se nazývá „nawbrow“ (Isl. Nábrók) a je velmi obtížné ji vyrobit. 

Nejprve musíte získat povolení od umírající osoby, musí vám povolit používat jeho kůži po smrti. 

Za druhé, kůže pod pasem musí být odborně sejmuta:
od pupku ke špičkám prstů by neměla být ani jedna díra.

Poté se do šourku mrtvého muže umístí mince ukradená vdově a galdrastav nábrókarstafur – magické runy napsané na papíře. 

Poté by se měly kalhoty navléci na sebe a ideálně v nich chodit celý život, aniž by se sundaly. 

Před smrtí vlastníka musí být kalhoty předány potom-
kům, aby také chodili v kalhotách z mrtvého muže a strčili svůj šourek do šourku dávno mrtvého člověka, kde chrastějí mince a kousek papíru. 

…. Zdá se, že žádné bohatství světa za to nestojí.

Lyra z lebky

Tato lyra je jedním z exponátů v Metropolitan Museum v New Yorku. 

Byla zakoupena od sběratele na konci 19. století. 
Zpočátku byla přiřazena k artefaktům Jižní Afriky,
ale od roku 1906 je lyra z lebky považována za práci středoafrických mistrů.

Co to je a nač opravdu byla potřeba, není úplně jasné. 

Má se za to, že se jedná o kultovní relikvii tajných afrických společenství (které stále na kontinentu existují); něco démonického a čarodějnického. 

Může se však ukázat, že tuto lyru vytvořil nějaký mazaný africký „obchodník“, který věděl, že takové „maličkosti“ lze draze prodat evropským vědcům,
nebo cestovatelům. 

Zdá se, že pravdu znát nebudeme: nic podobného nebylo nalezeno.

Oblek aztéckého kněze

Xipe Totec – je dobrý bůh aztéckého panteonu. 

Je zodpovědný za obnovu života, sazenic, sklizně, sytost, obyčejné zemědělské štěstí. 

Ale jak tomu obvykle u archaických agrárních kultů bývá, mají tito bohové vždy opačnou, chthonickou stránku.

Jednou za rok, na jaře, dobrý Xipe-Totek vyžadoval, aby mu uspořádali svátek Tlakashipeualiztl Tlacaxipehualiztli

Během tohoto festivalu aztéčtí kněží zaživa trhali kůži ze zajatců a pak v ní další tři týdny chodili jako v žaketu. 

V tomto případě kůže nesměla být odstraněna z nějakého slabocha, ale z gladiátora. Při tomto rituálu Aztékové přivázali jednu nohu vězně za kámen nebo tyč a dali mu zbraně. Poté byl napaden čtyřmi aztéckými vojáky, a když se jim podařilo oběť porazit, do díla se dali kněží se svými obsidiánskými noži.

Kůže byla použita na kostýmy a maso nešťastného člověka bylo rituálně jedeno. 

Pro samotné Aztéky to nebyla divošská věc, ale smysluplný a spiritualizovaný rituál:
člověk, ze kterého stáhli kůži, symbolizoval semena, ze kterých odlupovali slupku, a jeho krev – přicházející deště, které poslal Xipe-Totek.

Spravedlivě musíme říci, že kdyby se vězeň ukázal jako velký válečník a kladl nepřekonatelný odpor, mohli ho pustit. Ale v historii zřejmě byl jen jeden takový případ:
přežil vězeň jménem Tlauikol, který zabil 20 Aztéků a byl s poctami poslán domů.

Rituální masky Ekojů

Rituální masky Ekojů z Nigérie patří mezi nejsložitější
na světě. 

Nejenže je obtížné je vyrobit, ale také těžké je nosit:

jsou velmi složité, často objemné, s několika tvářemi
a často s motivy i půl metru dlouhými. 

Mnoho z nich je potaženo kůží. V některých případech i kůží lidí .

Je třeba poznamenat, že samotní Ekojové nejsou tak krvežízniví a masky z lidské kůže nejsou početné. 

V Nigérii však již několik století existuje tzv. „Společenství Leoparda“ – tajný kult praktikující lidskou oběť, rituální zabíjení a kanibalismus. 

„Leopardi“ byli známí jako nelítostní válečníci a nemilosrdní obchodníci s otroky.

Je jim připisováno vytvoření masek pokrytých lidskou kůží, které zjevně odstranili z otroků během svých rituálů. 

Navíc to nebyl jen prvek kultu, ale také nástroj teroru.

Knihy z lidské kůže

Kniha Necronomicon vyrobená z lidské kůže není tak výjimečná, pokud o tom popřemýšlíme. 

V Novém věku považovalo mnoho pacientů význam-
ných lékařů za čest odkázat svou kůži k vazbám velkých anatomických děl.

A v 19. století se něco jako antropodermální vazba obecně stalo téměř běžným. Skutečnost je taková, že ve věku pragmatismu byla dokonce i osiřelá těla oběšených zločinců skutečným zlatým dolem. 
Byla použita jako objekty ke studiu v anatomických divadlech, jejich orgány byly naloženy v baňkách a vystavovaly se na veřejnosti a jejich kůže byla stažena pro výrobu všech druhů “roztomilých” cetek.

Darovat příteli nebo tchánovi knihu s vazbou z kůže oběšence se mnohým zdálo jako známka úcty. 

Zde jsou nejzajímavější z těchto dochovaných knih:

– „Praktické otázky o zákonech španělského krále.“ 
Tato kniha má jeden exemplář s hroznou vazbou i historií. 

Nadpis na poslední stránce zní: „Vazba této knihy je vše, co zůstalo z mého dobrého přítele Jonase Wrighta,
ze kterého zaživa stáhli kůži Afričané 4. srpna 1632. Král Btesa mi dal knihu – jednu z mála věcí, které zbyly
z ubohého Jonase. Requiescat in pace.“

 – Vergilius, Publius Vergilius Maro, Georgicai Georgica, pastorální poéma starověkého římského básníka, která se věnuje zemědělství, ovocnářství, vinařství, chovu skotu a včelařství. 

V XVIII. Století ji přeložil francouzský básník Jacques Delille, ale u někoho zdá se, básně o včelách vyvolaly zvláštní inspiraci. Ten někdo se vydal do márnice, kde leželo Delillovo tělo, odtrhl z něj kus kůže a svázal „Georgicu“. 

– Soudní záznamy o vraždě v červené stodole. 
Jednou jsme už psali o tomto slavném případě: v roce 1827 chudý kluk Willy Corder zabil svou přítelkyni Marii a pochoval ji ve stodole. Nakonec byl jeho zločin odhalen, Willyho oběsili a z jeho kůže udělali vazbu pro jeho vlastní trestní případ.

– Sbírka básní Johna Miltona. 

V roce 1830, anglický Pied Piper, krysař George Cadmore otrávil svou manželku arzenem, byl chycen a pověšen. Podle tradice jeho tělo předali anatomům a ti mu umožnili „zkrášlit“ jeho kůží krásnou Miltonovu sbírku. Mimochodem, tento básník, stejně jako Vergilius, rád kreslil do svých básní pastorační obrazy
….. Zvláštní trend.

 Peklo a ohavnost Eda Geina

Ed Gein je slavný sériový vrah, nekrofil a zloděj těl,
který ovlivnil americkou kulturu ne méně než Charles Manson. 

Žil ve Wisconsinu, jeho otec byl alkoholik a jeho matka napůl šílený náboženský fanatik. Byla horlivou odpůrkyní všeho co souviselo s pohlavím, ve všem viděla jen špínu, hřích a chtíč. Trestala ho i za to, že mluvil s jinými dětmi. Zlomila jeho psychiku.

Poté, co zemřel Geinův otec, matka a starší bratr, přeměnil zděděnou farmu na jedno z nejstrašnějších míst
na Zemi. Ed vykopával mrtvoly z okolních hřbitovů, stahoval z nich kůži a vyráběl z ní různé druhy cetek. 

Někdy mu těla z hřbitovů nestačila a Gein zabil minimálně dvě ženy, které mu připomněly jeho matku – také kvůli materiálu pro „řemeslné účely“. 

Když policie zaútočila na Edovu farmu, našla tam třeba takové věci:

– Masky vyrobené z lidské kůže a oddělené hlavy. Soudě podle všeho je pověsil po domě „pro okrasu“.

– Oblečení vyrobené z lidské kůže: dva páry kalhot, vesty, oblek.

– Rukavice z kůže.

– Židle čalouněná lidskou kůží.

– Opasek z ženských bradavek.

– Devět vulv v krabici na boty.

– Čtyři nosy.

– Koš vyrobený z lidské kůže.

– Miska na polévku z lebky.

– Dva svícny z lebek.

– Pár rtů přichycených na okenní zácloně.

– Stínidlo vyrobené z kůže odebrané z lidské tváře.

Není divu, že farmu brzy spálili a Ed Gein strávil zbytek svého života v psychiatrické léčebně. Ale z hlediska počtu odkazů a připomínek na něj v popkultuře je lídrem mezi americkými maniaky. Psycho, American Psycho, Leather Face z „Texaský masakr řetězovou pilou“ – to vše je inspirováno Geinovou ​​farmou.

Architektonická výzdoba z kostí

Český kostel, známý jako Kostnice v Sedlci, je skvělým místem k přemýšlení o křehkosti lidského života. 

Zpočátku to byl obyčejný kostel. Podle pověsti přinesl opat sedleckého kláštera Heidenreich hrst země
z Božího hrobu v Jeruzalémě a rozesel ji po hřbitově. Hřbitovní půda se tak stala součástí Svaté země.

Od té doby se stal kostelní hřbitov neuvěřitelně popu-
lární – upřímně věřící chtěli být pohřbeni právě zde.

Postupem času se nahromadilo obrovské množství ostatků. Nebylo je prostě kam dát, takže postavili kostnici https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_V%C5%A1ech_svat%C3%BDch_(Sedlec), to je krypta pro ukládání kostí. 

V 19. století, kdy také ona byla přeplněná, najali Schwarzenberští šlechtici, kteří vlastnili tyto země, řezbáře jménem Františka Rinta, aby přišel s tím, jak uspořádat kosti kompaktněji, ano a ještě poetičtěji. Tak se objevilo toto podivné umělecké dílo, kde se kosti čtyřiceti tisíc zemřelých proměnily v jedinou kompozici.

Kostnice v Sedlci má analog i v jiných katolických zemích: Santa Maria della Conzioni v Itálii a Capela dos Ossos (doslova „Kaple kostí“) v Portugalsku. 

Lebka dírková kamera

A na závěr příklad ze současnosti.

Současný umělec, a na částečný úvazek potápěč a hledač pokladů Wayne Martin Belger vytvořil umělecké dílo, které je samo o sobě schopné vytvářet umělecká díla. Říká tomu kamera třetího oka a je to dírková kamera vyrobená z ostatků třináctileté dívky.

Dívka byla zabita v Texasu před 150 lety, na její lebku pak padal  prach v lékařské sbírce. 

Wayne se rozhodl dát jí druhý život a proměnit ji v dírkovou kameru: vyvrtal malou díru v čele, kterou obklopil drahokamy zelené, jantarové a vínové barvy. 

Pak rozdělil lebku na polovinu (aby mohl být vložen světlocitlivý film) a vložil strukturu do hliníkového pouzdra.

Fotoaparát potřebuje asi hodinu a půl, než se konečně film upevní, ale výsledky jsou úžasné. 
Obrazy, které doslova “zrají” v lebce, jsou podobné fotografiím duchů nebo jiných světů, strašidelná realita.

https://vitkvv2017.livejournal.com/5925441.html?utm_source=embed_post

sdíletj na