Proč u nás většina stále prohrává a co s tím dělat?

Jaroslav Tichý

16.2.2022

Jde o dvě zdánlivě jednoduché otázky, odpovědi na ně jsou ale složitější, ne však nemožné. Faktem ale je, že se jimi zatím nikdo v tomto spojení nezabýval. Proto se na tomto stavu taky dlouhodobě nic nezměnilo. Cílem tohoto článku není ale zabývat se příčinou, proč se těmito otázkami zatím nikdo nezabýval. Podívejme se spíše poněkud zevrubněji na obě nadepsané otázky, odpovědi na ně jsou důležitější. Nečekejme ale jednoduché odpovědi, neboť na složitější otázky nebývají obvykle jednoduché odpovědi. 

Zaměřme se především na to, že se u nás stále oháníme demokracií, kde má vítězit většina, avšak v praxi tomu tak u nás není.

Proč u nás většina stále prohrává?

O tom, že většina našich občanů stále prohrává, nemůže být pochyb, stačí připomenout na ilustraci několik základních údajů z říjnových sněmovních voleb:

Voleb se účastní stále menší počet voličů, resp. stále menší počet hlasů voličů je brán v potaz (viz výsledky sněmovních voleb v říjnu 2021 ve vztahu k celkovému počtu 8,275.752 voličů): 

                                                        počet voličů          mezisoučet         v %      mezisoučet v %

– vládní koalice celkem                       2,333.681                                    28,20

– parlamentní opozice                     ´*1,972.050                                    23,83

hlasy započítané                                                            4,305.731                             52,03

– neúčastnilo se celkem                      2,863.868                                    34,61

– propadlé hlasy voličů                       1,069.359                                    12,92

– neplatné hlasy (protestní)                    36.794                                      0,44                  

hlasy nezapočítané                                                        3,970.021                             47,97

Celkem                                                                           8,275.752                           100,00

´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´

* Z toho SPD 513.910 hlasů, tj. 6,21 % z celkového počtu voličů v ČR

Připočteme-li tedy hlasy pro SPD ke skupině nezapočítaných hlasů voličů (a současně je pro tuto kalkulaci odečteme od hlasů parlamentní opozice) dostáváme se k následujícím číslům:

– vládní koalice celkem                       2,333.681                                    28,20

– ANO (z parlamentní opozice)           1,458.140                                    17,62

                                                                                        3,791.821                             45,82

– hlasy nezapočítané (nespokoj.)       3,970.021                                    47,97

– hlasy SPD                                             513.910                                      6,21

Nespokojených celkem**                                             4,483.931                             54,18

** do nespokojených nejsou započteni voliči ANO, ač i u nich se nespokojení jistě najdou, takže celk. počet nespokojených voličů bude ještě vyšší. (Odhadem min. přes 60-65 %)                     

O správnosti konstatování, že většina našich voličů je tak či onak v opozici (a to nejen proti vládním stranám /celkem jen 28,20% v říjnových volbách/, ale zejména vůči jejich politice), nemůže být podle uvedených čísel žádných pochyb. A má-li dojít k nápravě, je třeba nejprve provést analýzu příčin tohoto dlouhodobého stavu.

Příčin, proč nespokojená většina stále prohrává, je hned několik. K těm základním patří zejména tyto:

A. příčiny na straně politických subjektů a jejich vedení

  • snahy o sjednocování jednotlivých menších subjektů probíhají pouze s cílem získat více hlasů ve volbách a lepší mocenské postavení, ideálně dostat se do sněmovny, získat místa ve sněmovně pro své představitele, další místa v dozorčích radách různých státních firem a peníze na provoz příslušné strany;
  • překážkou v tom jsou osobní ambice představitelů jednotlivých politických subjektů, dokonce i těch zcela malých.
  • Malé strany nepochopily, že politická scéna u nás je již rozdělená, takže mají velmi omezené možnosti dosáhnout za těchto podmínek výraznější volební výsledek (omezené finanční zdroje, omezený přístupu do mainstreamových prostředků atd.)  Stávající systém žádné větší změny na naší politické scéně nepotřebuje a nepřipustí. Tyto menší politické strany přitom se i nadále chtějí ucházet o nějaké mety právě v tomto starém kolabujícím systému. Nová strana se tak ve starém systému za daných okolností může výrazněji uplatnit pouze na základě zájmu a přispění vlivových skupin ze zahraničí.
  • Všechny tyto politické strany, ať již parlamentní (až na SPD) či neparlamentní se zabývají čistě vlastními problémy. Problémy státu, občanů a jejich perspektivy je vůbec nezajímají.

     Jejich účast ve volbách je pouhou soutěží o to, kdo bude sloužit v dalším období cizím zájmům a prosazovat je u nás na úkor našich národních zájmů a tedy i zájmů našich občanů. To se pak odráží v klesajícím zájmu občanů o účast na volbách jakož i v roztříštěnosti jejich hlasování, kdy voliči marně hledají někoho, kdo by lépe zastával jejich zájmy. Dílčí kladné kroky některé ze stran na podstatě tohoto konstatování nic změnit nemohou.

  • Politickým stranám u nás chybí (kromě zájmu) především vize další budoucnosti našeho národa a státu, chybějí tedy i cíle k postupnému naplnění takové vize, chybí tedy i formulace našich národních zájmů, jejichž prosazování je zapotřebí k dosažení příslušných cílů. (občané  tudíž nemají nic, na co by mohly upínat svou pozornost a naděje). Stranám tedy chybí program, kterým by mohly oslovit nespokojené skupiny voličů, které porostou. Lidem chybí vize, v níž by nalezli i svoji životní perspektivu. Politické strany a hnutí tak nemají občanům co nabídnout a popravdě ani se o to nesnaží. Snaha o případné řešení dílčích problémů (předtím vesměs vyrobených vládou) to nespraví.

Naopak představitelé menšiny pověření ze zahraničí správou našeho území a národa nic takového nepotřebují, ti jsou závislí na instrukcích od svých zahraničních loutkovodičů a na spolehlivosti jejich plnění. Na ně se nabaluje vrstva těch, kteří o podobné lukrativní posty usilují či kteří jsou ideologicky poblouznění, příp. těch, kteří jdou s hlavním proudem udávaným mainstreamem a různými vládními prohlášeními představitelů menšiny.

A je jen otázkou, kdy tuto realitu naši občané ve své většině již konečně pochopí a adekvátně na to zareagují. Zatím tomu tak v převážné většině nebylo, lidé buď nechodili k volbám, nebo volili podle modelů doporučených ČT a dalšími propagandistickými prostředky. Domněnka těch, kteří k volbám nechodí, že tím něco vyřeší, je mylná, stávající systém jasně ukazuje, že je ve volbách nepotřebuje. Není totiž stanovena spodní hranice počtu voličů pro platnost voleb. A dnes jsou nakonec i jiné způsoby, jak počet voličů (se správnou volbou) doplnit. Takže svojí neúčastí ve volbách naopak umožní menšině prosadit se.  (Názorným příkladem toho jsou u nás volby do senátu).

Krom toho roste počet propadlých hlasů dalších voličů hledajících uchopitelný program. Takový program zatím nikde v nabídce není.

B. příčiny na straně systému a jeho zahraničních protagonistů

  • používají systém založený na dluhu, korupci a vydírání, který za dobu minimálně 2 tis. let byl doveden k dokonalosti. Lidé ve světě mu včas a dostatečně nečelili, takže tento systém nakonec ovládl celý svět. Nyní se ale vyčerpal a kolabuje;
  • protagonisté tohoto systému ale ovládli prakticky všechny vlády světa, téměř všechny mezinárodní organizace a instituce, kam postupně dosadili do vedoucích funkcí osoby vydíratelné, úplatné, často málo schopné, které by bez absolutní loajálnosti k těmto protagonistům na zastávané funkce či královské výdělky a zisky nemohly ani pomyslet.;
  • zaplatili si či dokonce odkoupili masmédia, kterých využívají k masovému obelhávání obyvatel planety a k šíření zcela pokřivené a nepravdivé propagandy;
  • využívají vytvořený vlastní mocenský aparát (NATO, vojenské kontraktory, tj. členy vojenských organizací jako je BlackWater /nyní Academy/ apod., jakož i mocenské složky v jednotlivých zemích, zejména pak policie a tajných služeb).

Toto vše dnes zvládnout a porazit není v moci samotných obyvatel kteréhokoliv státu na Zemi. Proto byly z některých silových složek cca 17 zemí vytvořeny síly Aliance země pod vedením Bílých klobouků, které se s rostoucím úspěchem staví globálním silám a zejména pak Deep state na odpor. Vzniká tak šance na změnu, vytváří se tak vnější předpoklad i ke změnám u nás. K provedení systémové změny je však třeba souběh vnějších a vnitřních předpokladů. Vraťme se proto zpět do ČR a k tématu vytváření předpokladů ke vzniku vnitřních předpokladů k takové změně.

Je třeba uvědomit si, že situace je navíc komplikována skutečností, že naše společnost byla účelově rozdělena z více hledisek, tím nejvýraznějším je v současnosti a na dlouho bude tzv. očkování proti covidu, které rozděluje společnost na zdravé a intoxikované injekcemi, příp. testy. Již předtím byla použita i hlediska jiná, všechna ale podle známého hesla „rozděl a panuj“.

Shrnutí:

Většina občanů u nás prohrává především proto, že:

  • nemá vize, jak by chtěla v budoucnosti lépe žít;
  • nemá tedy ani cíle, jež by chtěla při naplňování své vize realizovat, když vrátit se do starých podmínek dnes již nelze (na výběr je jen NWO s likvidací 90 % lidí a se zotročením zbytku, nebo Zlatý věk s novým způsobem života a vyšší životní úrovní)
  • nemá a ani za těchto okolností nemůže mít své národní zájmy, jež by směřovaly k naplnění stanovených cílů. Dokonce zčásti ani netuší, k čemu by jí takové zájmy byly (byť jde o jejich vlastní zájmy v hlavních bodech);
  • není ve shora uvedených otázkách jednotná, zčásti či dokonce vesměs ani o nich nepřemýšlí, ani o ně tudíž neusiluje;
  • nechává se unášet událostmi, aniž dostatečně ví kam, žije dnes fakticky ze dne na den, často bez vizí, jak by chtěla lépe žít. A tedy bez perspektivy.

Většina přitom netuší či nechápe, že takto je den po dni více a více směrována do NWO. Tedy k likvidaci naprosto převažující části lidstva (až 90 %), ke ztrátě majetku, ke genderovému transhumanismu a zotročení zbytku lidí. Nic proti tomu tato většina tedy ani nedělá.

Protistrana sloužící cizím zájmům žije sice též bez perspektivy, těší se ale dočasným výhodám, postupuje podle hesla „Carpe diem“ (Užívej dne). Hromadí zatím majetek, užívá si omezené moci, pokud na těchto aspektech zakládá mylně svůj smysl života. To vše díky svému servilnímu způsobu jednání a podlézání svým zahraničním loutkovodičům.  

O části z nich konajících tak z pouhé ideologické zaslepenosti či z důvodu vymytých mozků propagandou se nemá smysl ani zmiňovat. Podřezává si tak sama pod sebou větev, neboť projekt NWO a osud většiny lidstva v něm se týká i jich. Otázkou pouze je, zda někteří z nich jsou ještě schopni probuzení či nikoliv. Jejich požadavky na vojáky ze Západu u nás vycházejí z představy, že takto si zajistí své posty a beztrestnost za své činy natrvalo. Nezajistí, budou zlikvidováni svými loutkovodiči a oni sami pomáhají ten čas ještě přiblížit.

Co tedy s tím?

Chceme-li ale změnit tuto situaci k lepšímu, hledejme společné cíle, sjednoťme se na nich, usilujme společně o jejich dosažení. K tomu potřebujeme mít vlastní program a shodu na něm!

A krom toho snažme se pomáhat těm, kteří podlehli státní a mainstreamové propagandě, byli jí podvedeni a patří dnes mezi postižené očkováním se zájmem ze svých zdravotních problémů se dostat. Těm, kteří o to budou stát. I jejich spolupráce bude zapotřebí k realizaci společných cílů.

K bližšímu náčrtu možné perspektivy se dostaneme, až budeme seznámeni se všemi aspekty přicházejících změn na Zemi, cíle si ale můžeme stanovit postupné, a proto není důvodu to odkládat.

K tomu slouží i tento článek jako úvodní do této problematiky.

Začněme proto společně jako občané uvažovat přinejmenším o těchto otázkách:

  • v jakých životních podmínkách chceme žít, s jakou životní perspektivou a co pro to chceme sami udělat.

Je přitom zřejmé, že vůli většiny našich občanů nelze prosazovat v podřízených a nesvéprávných podmínkách, do kterých nás zavlekli představitelé menšiny, které jsme si dosud zcela nerozumně pod vlivem mainstreamu a vládní propagandy stále dokola volili.  Řeč je teď o nevídané servilitě našich představitelů vůči EU a NATO, příp. pak Washingtonu, nikoliv jen o samotném vstupu do obou organizací, kdy do EU se tak stalo na základě referenda a zcela jiné situace než je dnes, zatímco při vstupu do NATO se občanů dokonce nikdo na nic ani neptal a představitelé menšiny si o tomto kroku rozhodli sami.

  • V současnosti je stále většímu počtu našich občanů zřejmé, že náš vstup jak do EU, tak do NATO byl fatální chybou, kterou je nutné co nejdříve napravit. Bez toho nemůžeme totiž chtít realizovat vlastní cíle, uplatňovat tedy ani naše národní zájmy, realizovat tedy vlastní program. Mít nějakou vlastní perspektivu. Za současné situace jsme totiž nuceni naplňovat cizí zájmy na úkor těch našich. Perspektivou při pokračování v této praxi je cesta do NWO, a to se všemi známými následky.
  • Dlužno přitom vidět, že mimoparlamentní subjekty u nás se svými programy za této situace zcela selhaly a že občanům v tomto směru nenabídly v podstatě vůbec nic. Jakoby vůbec nechápaly závažnost situace, v níž se jako národ a stát nacházíme. I tuto skutečnost je třeba vzít v úvahu při úvahách, jak dále na naší politické scéně. A zda má vůbec ještě smysl na ně spoléhat.
  • Naděje vkládané do našich mimoparlamentních subjektů byly a jsou liché, stejně tak i výzvy k jejich sjednocování. Kromě jejich vlastních cílů dostat se do sněmovny, příp. do dalších úřadů a k moci nemají totiž žádný skutečný program s perspektivou. Rozhodně ne program pro zlepšení života našich občanů, ke zlepšení situace v naší zemi a v jejím mezinárodním postavení.

Pokud by se tyto stran spojovaly, v čemž jim brání ego jejich funkcionářů, pak nemají k tomu potřebný program a o funkce, k nimž marně cílí, se přece dělit nebudou. Plamenné výzvy některých našich spoluobčanů ohledně spojení mimoparlamentních subjektů proto nemohou dojít k jejich naplnění.

Občané u nás se musejí podle toho sami zařídit. Nespoléhat na jiné a sjednocovat se na základě společné vize, základních (třeba i postupných či dílčích) cílů a českých národních zájmů směřujících k dosažení těchto cílů.

Pokud se naši občané k takovému postupu odhodlají, lze jejich záměru jít v ústrety prvotní formulací potřebného programu a jeho společným projednáváním tak, aby ho následně občané mohli přijmout za vlastní a též se na jeho bázi k volbám sjednotit.

Půjde-li další politický vývoj u nás cestou třeba i předčasných parlamentních voleb, budou se muset občané ještě pro tentokrát sjednotit k volbám formou politického hnutí, neboť ústavu a v ní způsob účasti ve volbách bude možné změnit až po jejich náležitém volebním vítězství.

5 1 hlas
Ohodnotit příspěvek

sdíletj na

5 1 hlas
Ohodnotit příspěvek
1 Komentář
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Zpětná vazba
Zobrazit všechny komentáře
PENNYS
20. 2. 2022 13:54
Ohodnotit příspěvek :
     

VELICE KRÁSNĚ NAPSANÉ ,JEN K TOMU MOHU DODAT ,LIDÉ JSOU UNAVENÍ STÁLÍMI PODVRATNÝMI ZLODĚJSKÝMI PROSPĚCHAŘÍ -KTERÉ JDOU DO POLITIKY A NĚKTEŘÍ „ZABEDNĚNCI“ TAKOVÉ ZMRDY VOLÍ!