Panáčkové. Konec dřív, než tuší. Jan Schneider ví své o Fialovi a spol.

 Rozhovor

Za snahou o zbavení prezidenta Miloše Zemana pravomocí je širší mocenský záměr zlikvidovat názorové „nepřizpůsobivé“. Z vývoje situace to vyvozuje bezpečnostní analytik a bývalý zpravodajec BIS Jan Schneider. Podle něho „panáčkové neudrželi nervy na uzdě a předvedli se v celé své nenávisti“. Bezpečnostní služby by podle jeho slov měly konat, ale poněkud jiným způsobem, než se objevuje v médiích. Možnou novou vládu Petra Fialy prý čeká tvrdý náraz do zdi. Nové volby podle něho budou dříve, než se mnohým bude líbit.

Oslava státního svátku 28. října byla letos bez prezidenta republiky, který se už třetím týdnem léčí v ÚVN. Veřejnost toho sice mnoho neví, ale informace o postupném zlepšování jeho stavu máme. Dojde podle vás nakonec k použití článku 66 Ústavy a převedení pravomocí?

Myslím, že k tomu nedojde, protože by to šlo trochu i na úkor prestiže Ústřední vojenské nemocnice, která by – coby špičkové zdravotnické zařízení – dostala nepříliš dobré vysvědčení o úrovni zdravotní péče o prominentního pacienta (i když by za to ve skutečnosti třeba opravdu nemohla). Nadto si myslím, že prezident Miloš Zeman je současnou nechutnou kampaní ve skutečnosti velmi pozitivně motivován. 

Zemanovi kritici z řad senátorů začali mluvit o zbavení ústavních pravomocí jen pár desítek hodin po hospitalizaci. V této souvislosti se mnohokrát objevilo srovnání s Václavem Havlem, který vážně marodil častěji a nikoho ani nenapadlo zbavovat ho pravomocí. Je to jiný případ? Anebo jde skutečně o vyřizování účtů?

Nevím, v čem by mělo jít o jiný případ – to je klasická výmluva manipulátorů, kteří jsou zcela bez argumentů. V době marodění Václava Havla ještě všichni ti dnes „stateční“ mužové hřadovali v jeho stínu, to je celý rozdíl. Co se změnilo, to je zostřená mezinárodní situace, kdy Miloš Zeman (a nezapomínat ani na Václava Klause!) prezentují v podstatě disentní stanoviska. A jako s takovými je s nimi zacházeno. V tom se zase doba ani móresy příliš nezměnily. Domnívám se, že přestože v kampani proti Miloši Zemanovi je mnoho osobního, ve skutečnosti jde o dosti zásadní mocenský atak proti „nepřizpůsobivým“, proti těm, kteří vzali vážně ideu demokracie s množstvím pluralitních názorů, a zkombinovali ji s ideou státnosti, kterou si právě připomínáme – pravda je, že někteří více a činy, někteří pouze hubou.

Senátoři jako Miloš Vystrčil, Václav Láska, Jiří Drahoš nebo Pavel Fischer, tedy lidé, kteří celá léta nemohou Miloši Zemanovi přijít na jméno, nyní mluví o tom, jak jim na prezidentovi záleží, jak mu přejí hlavně brzké uzdravení a návrat do funkce, ale podle nich není v dobrých rukou. Lze jim věřit, že chtějí prezidenta zachraňovat? 

Z toho, co jsem vysledoval, dovoluji si vyvodit asi tento závěr: Panáčkové neudrželi nervy na uzdě a předvedli se v celé své nenávisti a zavilosti. Na lidi to však zapůsobilo nejprve překvapivě, ale brzy to vyhodnotili jako velmi odpudivé divadlo. A dali jim to najevo. Od určitého momentu je pak zřetelná změna, kdy se politici začali předvádět jako civilizovaní, ale žluč jim přitom ještě stékala po bradě. Obávám se, že si ve skutečnosti přejí pravý opak toho, co tak teatrálně vyslovují. Jde jim to totiž jak psovi pastva.

Pokud by skutečně došlo k aktivaci tolik skloňovaného článku 66, nakolik je pravděpodobné, že mu po zlepšení stavu pravomoci opět vrátí? 

To je velmi chmurná představa, protože se obávám, že by k tomu už nikdy nedošlo. Politici by usoudili, že výkon funkce prezidenta republiky je tak extrémně náročný, že by se pokrytecky „ve jménu prezidentovy úspěšné rekonvalescence“ k vrácení pravomocí do prezidentových rukou s „velkou lítostí“ neodhodlali. Ostatně není známo, jaká kritéria by měla splňovat lékařská zpráva, která by ty politiky přesvědčila o tom, že prezident je zpátky ve hře.

Politici mluví o tom, že hlavní pro ně bude zpráva ÚVN, ale ta první už byla divná. Mluvilo se v ní o neschopnosti vykonávat „pracovní povinnosti“, nikoli ústavní pravomoci a nemocnice není už skoro dva týdny schopna odpovědět, zda informace o zdravotním stavu poskytli Senátu se souhlasem prezidenta. Není tam příliš podivných okolností?

Prezidentovi odpůrci se naprosto odkopali, když po tiskovém prohlášení ředitele ÚVN hned začali šermovat oním článkem 66. Podle mého soudu to tiskové prohlášení naprosto nezavdávalo příčinu k diskusi o tomto závažném ústavním kroku. Myslím, že ředitel ÚVN neprohlédl tu léčku a nechal se zneužít. Nechci domýšlet jiné, nabízející se varianty.

Pokud jde o vykonávání pracovních povinností, prezident není povinen stát u soustruhu ani řídit dopravní prostředek. Prezident může vykonávat svou funkci právoplatně i z nemocničního lůžka. Jeho tělo je, jak by řekl Bohumil Hrabal, dosti zhuntované, ale jeho intelektuální schopnosti stále převyšují značnou část Senátu, jednotlivě i dohromady.

Objevily se zprávy, že o dění kolem prezidenta se zajímají tajné služby, prý se dokonce vyšetřuje možné přisvojení jeho pravomocí. Do toho nemocnice spolupracuje s ústavním právníkem Kyselou, který zároveň pracuje pro Senát. Do jaké míry jde o souhry náhod a do jaké míry může jít o koordinovanou snahu po vyhraných volbách odstranit poslední baštu odporu, tedy Hrad?

Zpravodajské služby jsou dokonce povinny zabezpečovat informace, důležité pro ochranu ústavního systému. Měly by však zkoumat všechny, kteří se ucházejí o „přisvojení pravomocí“! Měly by tedy zkoumat i činnost právníka Kysely, a nejen jeho. Ředitel BIS Koudelka by tu měl úžasnou možnost zasloužit si generálské prýmky, když by zabránil tomu, co mnozí pociťují jako pokus o puč. Tak by osvědčil svou nezávislost a nerozbornou věrnost BIS Ústavě, a kdyby ještě objasnil pozadí Pandora Papers a revidoval ty bláboly kolem Vrbětic, prezident Zeman by tu jeho znovu nalezenou věrnost přísaze jistě ocenil. – Nu, pojďme zpátky do reality. Jaká je vaše další otázka?

SPOLU, STAN a Piráti chystají novou vládu a prý to nejde úplně hladce. Hlavně ze strany Pirátů se mají množit různé přemrštěné požadavky. Obává se možná budoucí pětikoalice, že by prezident takovou vládu neposvětil nebo pověřil někoho úplně jiného? Mluvilo se o tom, že s připočtením propadlých hlasů proti vládě pětikoalice hlasovalo téměř 60 procent voličů…

Přemýšlel jsem o dvou možnostech. Nastává zřejmě ekonomicky nepříliš příznivá doba, a měl jsem za to, že premiér Babiš se bude spíše chtít udržet u moci jako krizový manažer, protože má co ztratit. A že se nebude chtít koukat na to, jak teoretik Fiala zkouší na živém organismu ekonomiky nějaká svá vyčtená moudra.

Druhou možností je pak šoková terapie, tedy rychlé předání moci, rychlé ztrapnění se nové vlády, a co nejdříve předčasné volby.

Co se týče pověření nové vlády, nemohu se ubránit pomyšlení, že prezident Zeman by to s jistou škodolibostí udělal. Několik souběžných krizí by měla vyřešit vláda, na jednom křídle s mnohapohlavními Piráty a na druhém konci s tradicionalistickými lidovci? Tu chvíli to s novou vládou možná vydržíme, protože ten kabaret bude stát za to.

Finálně, pokud by k odstavení prezidenta došlo, nová šéfka Sněmovny jmenovala Fialovu vládu a ta se ujala moci, jakým směrem se bude naše země ubírat? Co to pro nás bude znamenat nejen z hlediska domácí politiky (covid, zdražování, nedostatek komodit), ale i ve smyslu geopolitického směřování?

Myslím, že tak či onak se nová vláda s jásotem ujme moci. Bude to ale náraz do zdi. Možná to bude nutné vystřízlivění voličů, možná je to nutná fáze v dospívání společnosti, kdy si uvědomí, že některé věci se odehrávají reálně a že je nejde vrátit a začít znovu jako v počítačové hře.

Geopoliticky se budeme ubírat „do nikam“, tedy tam, kde bude volno, protože všichni, kteří jsou při smyslech, už budou někde jinde. Asi bude nutno udělat tuto smutnou zkušenost, ale přežili jsme už ledacos, přežijeme i toto. Důležité však je, abychom se z toho poučili, abychom si zase něco nenalhávali. 

Ze všeho nejdůležitější však je, co politická scéna nabídne voličům k dalším volbám, které budou dříve, než bude mnohým milo. A z toho mne jímá deprese a chandra. 

Objevují se však náznaky, že inteligentní příznivci pravice i levice shledávají, že jsou-li poněkud konzervativnějšího ladění, mají k sobě blíž, než ti z řetězu utržení libertariáni všelikého ražení. Že je něco pravdy na tom, že pravo-levé dělení politické scény není tím nejvíce aktuálním. Že je nutno se na věci podívat nově a bez navyklých stereotypů. 

A k tomu nám nadcházející turbulentní doba dává dost dobrých podnětů, nebo, chcete-li, dokonce až kopanců. Mám za to, že s trochou humoru bychom ty nadcházející události mohli dokonce využít k něčemu dobrému. Nebude to ale žádná sranda. 
https://bit.ly/3w5562F

0 0 hlasy
Ohodnotit příspěvek

sdíletj na