Evropská komise hledá způsob, jak z hnojiv udělat nedostatkové zboží

MUDr. Ivan David – fb

Ve strategii Z farmy na vidličku, která je rozpracováním grýndýlových tezí, Komise ohlásila záměr snížení používání hnojiv o polovinu. Vybíjení stád dobytka, k němuž ve většině členských států dochází kvůli současné podobě Společné zemědělské politiky, už způsobilo pokles dostupnosti statkových hnojiv. Kvůli americkému bombovému atentátu na německo – ruské plynovody Nord Stream a byla v EU ukončena výroba v 50 továrnách na výrobu průmyslových hnojiv. Komise nyní po třinácti balíčcích protiruských sankcí s hrůzou zjišťuje, že bez ruských hnojiv hrozí Evropě hladomor.

Několikrát jsem zde doporučoval ke čtení alternativní web pokec 24. V článku „Evropa zjistila svou novou superzávislost na Rusku“, zveřejněném 14. 3. 2024 slovenský korespondent píšící pod značkou scipio upozornil na průšvih s hrozícím nedostatkem hnojiv. K němu neodvratně dojde, pokud by Evropská rada na návrh Komise v některém z dalších připravovaných sankčních balíčků omezila nebo zakázala dovozy hnojiv v Ruska. Scipio pro svůj článek čerpal z analýzy Sergeje Saučuka, která byly zveřejněna agenturou Ria Novosti.

„Pokud si někdo myslel, že Evropská unie, která odmítla ruský plyn a podrazila si tím vlastní ekonomiku, se poučí a dostane rozum, musíme všechny zklamat. Olaf Gill v odpovědi na otázky novinářů uvedl, že Evropská komise v současnosti zkoumá vliv ruských dodávek zemědělských hnojiv a obilí na společný trh zemí EU a diskutuje o potřebě zavedení omezujících opatření. V překladu z byrokratického jazyka to znamená, že vedení EU knokautovalo svůj vlastní průmysl, ale nestačí mu to, takže nyní úředníci usilovně přemýšlejí, jak by mohli zlikvidovat i vlastní zemědělství.

Nejde o žádné přehánění, protože Olaf Gill a jeho kolegové dobře znají objem dovozu draselných, fosfátových a zejména dusíkatých hnojiv, jakož i čísla dovozu pšenice z východu. Proto prohlášení, že Evropská unie je připravena okamžitě zavést potřebné sankce v případě zjištění nadměrného vlivu ruských dodávek (tj. kritické závislosti), nelze nazvat jinak než snahou o zvýšení cen základního potravinového koše. V mnoha podobných publikacích se při na první pohled nepochopitelných krocích a rozhodnutích evropských představitelů často používají výrazy, jejichž obsah vyjadřuje „sebevražedné“ jednání, což je nesprávné, protože moderní tým evropských manažerů jednoznačně plní předepsaný plán. O tom si však povíme níže.

Nejprve se podívejme na několik základních faktů a čísel:

Rusko je s celkovou produkcí 51,9 milionu tun ročně třetím největším výrobcem zemědělských hnojiv. Více vyrábí jen Indie (52,5 milionu) a USA (54,4 milionu tun). K dokreslení situace je třeba dodat, že Spojené státy jsou i hlavním světovým vývozcem agroproduktů a na konci roku 2022 Američané prodali na vývoz potraviny a další související produkty za velmi působivých 196 miliard dolarů. Druhá v tomto žebříčku, Brazílie, zaostává v peněžním vyjádření o téměř 60 miliard dolarů.

Rusko patří spolu s USA, Kanadou, Čínou, Marokem a Saúdskou Arábií i mezi šest největších světových vývozců hnojiv. Společně pokrývají téměř 53 % světového trhu. Ze zveřejněných údajů Rosstatu vyplývá, že loni došlo růstu výroby hnojiv. Vyrobeno bylo například 9,1 milionu tun draslíku (+24,6 %), 12,5 milionu tun dusíku (+5,2 %) a 4,4 milionu tun fosfátů (mírný nárůst o 0,2 %). Samostatně se vyrobilo 17,1 milionu tun amoniaku, který se používá k výrobě složitějších vícesložkových sloučenin, což je o půl procenta méně než před rokem.

Abychom byli objektivní, řekli bychom, že loňský růst byl způsoben především vlivem nízkého srovnávacího základu, neboť výroba v roce 2022 se propadla o téměř 12%. Například draselných hnojiv se tehdy vyrobilo o třetinu méně a v roce 2021 byly objemy ještě skromnější. Analytici specializovaného trhu poznamenávají, že pokles výroby byl způsoben snížením produkce chloridu draselného, a to záměrně, aby se uvolnila logistická a tržní mezera pro podobné zboží z Běloruska, které se vyváželo. Podíváme-li se však na kalendářní dynamiku, ukáže se, že od začátku Speciální vojenské operace (SVO) produkce a vývoz hnojiv, bez kterých je moderní zemědělství se svými výnosy plodin fyzicky nemožné, neustále a rychle roste.

Z hlediska lokalizace se výroba dusíkatých hnojiv dostala na průmyslový základ ve Stavropolském kraji a v Tulské oblasti. Potašová hnojiva se téměř výlučně vyrábějí na Urale, kde se nacházejí zdrojové doly v Solikamsku a Bereznikách. Na výrobě fosfátových přísad se podílí patnáct závodů, z nichž dva největší se nacházejí ve Velkém Novgorodu. Podle Ruského sdružení výrobců hnojiv (RAPU) se Rusko nachází na druhém místě v žebříčku světových vývozců. Abychom však neupadli do hereze záměrně chybných úsudků, je velmi důležité pochopit, že Evropa tradičně není největším trhem pro ruské výrobky.

Na konci roku 2022 Rusko vyvezlo hnojiva za téměř devatenáct miliard dolarů, přičemž největšími odběrateli byli Brazílie (5,2 miliardy), Indie (2,7 miliardy), USA (1,9 miliardy), Čína (910 milionů) a Indonésie (700) milionů). Ano, slyšeli jste správně, Spojené státy v tichosti nakupují ruská hnojiva, aby zásobovaly svůj obrovský domácí agrosektor. Pokud jde o Evropu, kde náš dnešní rozhovor začal, některé země unie nakupují zanedbatelné množství ruských hnojiv. Do konce roku 2022 však dovezly výrobky v celkové hodnotě 2,7 miliardy dolarů, z čehož 1,5 miliardy dolarů šlo na dusíkatá hnojiva získávaná ze zemního plynu, přičemž Evropané zaplatili i více než 1 miliardu dolarů za vícesložkové směsi. Málo známá skutečnost na pozadí neustále dunících ropných a plynových sankcí.

Evropská unie dodnes nezavedla zákaz dovozu ruských hnojiv, a to navzdory divokému tlaku Washingtonu. Důvod je velmi jednoduchý. Před měsícem poskytl prezident norské chemické společnosti Yara, která vyrábí i zemědělská hnojiva, alarmující rozhovor, ve kterém citoval údaje Eurostatu, že od začátku vojenské operace na Ukrajině závislost EU na ruských hnojivech nejenže neklesla, ale naopak vzrostla a stala se hrozivou. Tore Holsether citoval údaje, podle kterých se dovoz ruských dusíkatých hnojiv do EU od rozpadu plynových kontraktů zvýšil o více než třetinu.

Zároveň se zdvojnásobily dodávky močoviny a v současnosti je jen v této konkrétní oblasti závislost na ruských dodávkách více než padesátiprocentní. Bylo by logické předpokládat, že evropští lídři nejsou nepřáteli vlastního národa a nebudou toto téma otevírat, ale jak vidíme, je tomu právě naopak. Důvod tohoto zdánlivě iracionálního chování je jednoduchý a čitelný. Něco podobného jsme již viděli při uvalení sankcí a zničení Nord Streamů.

Za pouhé dva roky se podíly dodávek uhlovodíků do Evropy – stále velmi bohatého regionu – radikálně změnily. Rusko bylo z trhu vytlačeno, ale Norsko a zejména USA znásobily svou přítomnost a zisky. Existují vážné důvody domnívat se, že budeme moci sledovat další sérii upadání Starého světa do úplné a zoufalé závislosti, nyní v odvětví potravin a zemědělských výrobků. Pokud si uvědomíme, že loni se podle odhadů japonské banky MUFG v EU zavřelo více než padesát závodů na výrobu hnojiv, a předpokládáme, že v blízké budoucnosti se uzavře i dodavatelský kanál z Ruska, všechny dílky mozaiky zapadnou na své místo.

Můžete méně často tankovat do auta, můžete šetřit elektrickou energií a v zimě spát doma v teplém svetru, ale jíst musíte každý den. A tak nebudou-li ruská hnojiva za tržní cenu, okamžitě je nahradí nelidsky drahá americká hnojiva. A pokud se někdo pokusí mudrovat, vykoleduje si velmi dobrou šanci na přirozené hladové nepokoje, protože chléb, mouka a olej budou nedostupně drahé. Ti, kdo rádi hovoří o svobodě a demokracii, nepotřebují rovnocenné partnery, potřebují poslušné a bohaté kupce, kteří se v případě krajního zoufalství budou dát nasměrovat proti Rusku, a obviní ho, tak jak to mají ve zvyku, ze všech smrtelných hříchů včetně hladu.“

sdílet na