Alternativně myslící lidé spojte se!

22.11.2021

Jaroslav Tichý

Poslední událost, která rozčeřila naši domácí kulturní a současně i politickou scénu, proběhla v sobotu 20.11.t.r., tedy v době, kdy planeta Země přešla do nového cyklu a fakticky též dimenze.

Projevilo se to na jednání a myšlení některých lidí, jiní lidé tento přechod zatím očividně nezvládli.

Projevilo se to zajímavým způsobem i na divácích pořadu Zlatý slavík v souvislosti s výzvou pana Janečka. O tom ale tento článek není, byť s výzvou p. Janečka do značné míry souvisí. Ten se totiž z přesvědčeného havlisty takto stal obratem ruky bojovníkem za naše děti. Děti má ale téměř každý, doba volby nového prezidenta ČR se blíží a od éry V. Havla se globalisté a americké státní elity rozešli. Každá z obou skupin bude tlačit na Hrad svého protagonistu. Takže proč ten údiv? Snad jen nad tím, proč na naší politické scéně dosud chybí kandidát české alternativy. Tedy kandidát většiny našich občanů, kteří chtějí skutečnou změnu, kterou jim ovšem nemůže přinést pouhá výměna postaviček ve vedení státu při zachování stále stejného tj. starého systému. Jak je to po sněmovních volbách vlastně s naší „alternativou“?

Mimoparlamentní politická scéna nadále hraje výlučně s černými figurami

Volby na situaci nic nezměnily, mimoparlamentní politická scéna se nepoučila a i nadále hraje výlučně s černými figurami (je tedy až druhá na tahu – pokud vůbec) a belhá se tak setrvale za probíhajícím politickým děním.

Není schopna:

  • nastolovat sama vlastní politická témata a ta veřejně prosazovat;
  • stavět včas či dokonce někdy vůbec své kandidáty do různých funkcí;
  • reagovat na činy protistrany a především ani
  • přijít se skutečně alternativním programem, který by hájil české národní zájmy a současně reflektoval politický vývoj a změny ve světě a předkládal skutečně alternativní systém k tomu stávajícímu, dluhovému, který kolabuje (viz nedávné volební programy jednotlivých stran bez rozdílu).

U protistran(y) je tomu jinak. Tam své kandidáty na prezidenta (ale i do jiných funkcí) lidem usilovně podstrkávají, ať již tou či onou formou. Viz přiložená analýza v reakci na právě konaného posledního Zlatého slavíka.

https://cz24.news/rousky-dole-vole-cesky-slavik-21-se-stal-bodem-zlomu-narod-mel-spatrit-elity-a-slyset-noveho-vudce-v-roli-svetlonose-karel-janecek-si-rekl-o-kandidaturu-na-prezidenta-pres-noc-se-havlista-transfo/

Skutečnost, na kterou jsem již dříve upozorňoval, a to i v pořadech na Svobodném vysílači, je taková, že máme u nás alternativně myslící lidi, avšak žádnou alternativní politickou stranu či hnutí). A zatím není vidět sebemenší náznak zlepšení situace. Označení mimoparlamentní totiž neznamená automaticky alternativní. Mezi oběma pojmy je veliký rozdíl. Na to přijde každý mimoparlamentní subjekt, pokud by měl vysvětlit, v čem je alternativní. (jejich rozdíl od parlamentních subjektů spočívá pouze v tom, že zástupci těch mimoparlamentních stran nesedí ve sněmovně a dotyčné strany nedostávají od státu příspěvky za volby a následnou politickou činnost a nezvou ho do ČT. To ale nemá s alternativním způsobem řešením celkových problémů státu nic společného).

Skutečná alternativa znamená koncept uceleného systému řízení a financování státu, jeho zahraniční politiky, ovlivňování a usměrňování jeho ekonomiky, řešení sociálních otázek, otázek vzdělání a kultury, sportu atd., a to odlišného od stávajícího systému. Nikoliv pestrou směsici různých „nápadů“ na úrovni folklórní zábavy apod., kdy každý „do toho něco vrazí“, jako když „Pejsek s kočičkou pekli dort“. Takový systém musí být reálný a musí se opírat též o potřebné zdroje.

To, že dosud u nás nemáme alternativní politický subjekt s takovým uceleným programem, není na omluvu naší mimoparlamentní scény. Zvláště pak ne za situace, kdy poptávka po nových řešeních vzrůstajících problémů u nás roste. Ta stará řešení spočívající pouze v personálních výměnách ve vládě a sněmovně při setrvání v dosavadním starém systému k zásadní změně totiž nevedou a vést ani nemohou. V říjnových sněmovních volbách to však žádný politický subjekt vůbec nereflektoval. (Především proto tolik občanů nešlo k volbám, především proto tolik hlasů dalších občanů propadlo při marném hledání alternativy ze strany těchto voličů).

Když jsem navrhoval zásadní změnu programu pro letošní letní setkání v Příčovech, který by směřoval ke sjednocení alternativních osob a ke zformování potenciálně alternativní části mimoparlamentní scény, dostal jsem odpověď, že „to není k tomu vhodné místo“.

Byla to přitom jediná příležitosti za celý rok, kdy se setkávají lidé z celé mimoparlamentní sféry. (Nabízí se tedy otázka, které místo by bylo vhodnější).

Pro tento účel jsem navrhoval, aby představitelé neparlamentních subjektů přišli s návrhy cca 10 bodů navrhovaného programu, aby bylo možné na místě:

a/ po projednání udělat průnik jednotlivých bodů a sestavit návrh společného programu;

b/ zvolit Přípravný výbor, který by vydal výzvu k občanům, aby:

     – se vyjádřili k navrhovanému programu a zapojili se do politické činnosti;

     – bylo možné udělat společnou přípravu na sněmovní a následující volby

     – bylo možné začít formovat skutečnou alternativní scénu ze subjektů schopných se domluvit na alternativním programu v jeho hlavních bodech. (Ostatní subjekty by zůstaly tím, čím zatím všechny jsou. Tedy mimoparlamentními subjekty ve starém kolabujícím systému). Nikdo z nich by nic neztratil, jen některé mohly získat a postoupit vpřed.

Návrh pak obsahoval ještě další body postupu.

Nestalo se nic, Příčovy proběhly stejně jako v roce předchozím, tedy formou líčení různých problémů různými osobami bez náznaků návrhů na jejich (skutečné) řešení, proběhlo načechrávání vlastního peří některých osob, přátelská setkání různých osob a tím to též skončilo. Žádný posun vpřed, promarněná příležitost.

Tedy ústy klasika „Im Westen nichts Neues“). Stejně jako při setkání před rokem.

Sněmovní volby dopadly podle toho. Tedy špatně. Pak nastal nářek těch, kteří jednak zvrtali, co mohli a hlavně, kteří se včas ani nepřipravili.

Protistrana se naopak připravila. Sice postupem v rozporu s ústavou, leč posvěceným předem příslušným soudem.

Parlamentní strany jako je ANO, SPD, ČSSD a KSČM stejně jako mimoparlamentní scéna měly přitom před volbami 2 možnosti postupu:

a/ protestovat proti tomu a odmítnout takové volby a účast v nich nebo

b/ zařídit se podle toho obdobným způsobem.

Neudělaly ale v praxi ani jedno ani druhé. Výsledek se dostavil. Tentokrát zvítězilo větší zlo nad tím zlem menším, které lidi obvykle zvolí, nemajíc nic lepšího na výběr. Oboje ve stejném systému, zatímco alternativa se svým programem k lidem stále nepřichází. Pokud se ale politické strany domnívají, že příprava alternativního programu je záležitostí čistě občanů, pak občané rychle přijdou na to, že je vlastně k ničemu nepotřebují. A když přímá demokracie, tak se vším všudy, tedy i s poslanci volenými přímo v regionech podle skutečných osobností, kteří budou i z regionů kontrolováni. Ta doba se stejně blíží, jen je nepochopitelné, proč politické strany takto usilují ještě o urychlení jejího příchodu.

Každopádně nastal čas vážně přemýšlet nad:

  • příčinou tohoto stavu naší alternativní scény. Nad tím, zda jde o důsledek:
  • řízení alternativy ze zákulisí protistranou a jejími loutkovodiči nebo
  • její vlastní impotence, příp. o
  • kombinaci obou možností a hlavně
  • jak v alternativě dále.

Prezidentské volby se blíží, kandidáti protistran (globalistů a Deep state) se postupně prezentují na scéně, zatímco alternativa stále spí. Pokračuje i nadále ve své nečinnosti, jako by se nic nedělo. Existují sice dílčí snahy tuto situaci zlepšit, avšak nebylo by zapotřebí nejprve se dohodnout ohledně požadavků na vhodného kandidáta a pak ho teprve podle nich vybírat, než hledat jen jména? Ta známější jména přitom vesměs žádnou alternativu nepředstavují. Kdyby ano, byla by již dávno sama nositeli a šiřiteli alternativních myšlenek, neřku-li programu. Nic takového se ale neděje.

Jaká je současná situace?

Alternativní politický subjekt u nás stále naprosto absentuje, existují pouze alternativně myslící lidé, kteří jsou navíc roztříštěni a dosud neschopni sjednocení pod skutečně alternativním programem, který je prvním předpokladem pro možné sjednocení. Ten musí být potřebným svorníkem. V něm ale nemá smysl bojovat znovu staré bitvy, nýbrž poučit se z nich a dívat se dopředu, vycházet z nadcházejícího nového světového finančního systému a všeho, co s ním souvisí a spojovat tuto reflexi vhodným způsobem s prosazováním a obhajobou českých národních zájmů.

Zatím se ale v praxi neobjevuje nic, co by mohlo vést k nějakému kloudnému výsledku.

Nanejvýš se objevují pokusy o čechrání vlastního peří při různých příležitostech. Nikam to nevede.

Stejně tak nestačí demonstrovat pouze proti něčemu, je hlavně třeba demonstrovat za něco. Položme si v této souvislosti několik otázek, a to rovnou s odpovědí na ně:

– Víme společně za co demonstrovat?  Nevíme. Zatím to bylo proti covidovému teroru vůči občanům. Dobrá, ale co dál?

– Jsme na tom, co chceme, sjednoceni?  Kromě odporu proti covidovému teroru ne, ani být za daných okolností nemůžeme. Nikdo žádný ucelený program neformuloval, nelze tedy ani formulovat politické požadavky.

– jaké požadavky tedy chceme klást na nominanta alternativy na funkci prezidenta? Co má tedy konkrétněji pro nás hájit?

Tady je přesně Achillova pata celé české alternativní scény. Od ní se odvíjejí i další zmíněné problémy.

Pokud zde urychleně neprovedeme nápravu, dopadne podle toho nutně i volba prezidenta

(kdy stejně jako při druhé volbě M. Zemana půjde o souboj Deep state s globalisty, přičemž tentokrát má větší šanci Deep state).

Pokud něco sami neuděláme a nebudeme nominovat též vlastního kandidáta. Bez ohledu na jména nominanti obou dalších seskupení totiž našimi reprezentanty nebudou a ani být nemohou. Jsme si toho vůbec vědomi a chápeme dostatečně současnou situaci? Pokud nebudeme nominovat včas vlastního kandidáta, jeho volby se s ohledem na nabídku kandidátů dalších seskupení zúčastní jen výrazná menšina voličů. Většina nebude mít koho volit.

Budeme-li pokračovat dále dosavadním způsobem, tak alternativně smýšlející lidé si budou moci při volbě nového prezidenta nanejvýš koupit vstupenku do zadních řad na tribunu. Volba je ale nebude zajímat. Bude se totiž volit výběrem výlučně z kandidátů protistran reprezentujících tu či onu z obou uvedených zájmových seskupení.

V daném okamžiku tedy již není na co čekat!  Buď si budeme na politiku hrát, nebo ji začneme reaálně provádět.

Jaké máme perspektivy a možnosti?

Pokud u nás vyhraje na všech vrcholových stupních moci a řízení státu Deep state, máme se na co těšit. Vše k tomu totiž směřuje, vč. snahy nastupující vládní garnitury ovládnout všechny posty v zemi. Senát jsme svým přístupem k volbám do senátu protistranám darovali, volby do sněmovny byly kvůli neprozíravosti a nečinnosti některých politických stran vč. těch mimoparlamentních ztraceny. Umožnili jsme tak ve výsledku zvýšit z jejich strany tlak na prezidenta. (viz opakovaná vyhrožování a fakticky vydírání prezidenta ustan. čl. 66 ústavy. V současnosti mají obě komory parlamentu v ruce a jsou schopni si to schválit, a to bez ohledu na skutečný zdravotní stav prezidenta. To je realita, to je důsledek lhostejnosti občanů a diletantismu politických stran počínaje ANO a SPD ve sněmovně až po poslední subjekt na mimoparlamentní scéně, nyní tedy vč. KSČM a ČSSD).

I za zachování přímé volby prezidenta bude třeba ještě hodně bojovat. A to může udělat pouze většina národa, nikoliv jednotlivci. Tedy alternativa, pokud se zformuje a osloví konečně většinu národa.

Nabízí se otázka, zda při budování skutečného alternativního subjektu v ČR má ještě vůbec smysl obracet se na stávající mimoparlamentní strany s nabídkou spolupráce nebo zda se toho nemají nespokojení občané chopit iniciativně sami. Za situace, kdy volby jsou soutěží politických stran, zdá se být rozumnější, když si občané vytvoří vlastní subjekt a nebudou dále čekat na obrodu v řadách mimoparlamentních stran, která stále nepřichází. Ty se mohu později připojit, budou-li mít o to zájem.

Podobný politický vývoj (a tedy posun ve prospěch Deep state) u nás jsem do značné míry předpokládal již dříve – viz můj článek z 13.9.2020 https://outsidermedia.cz/jaky-osud-si-chystame/, v souvislosti s postupným vývojem různých alternativ směrem k projektu Mezimoří, byť jsem v něm vše do detailu nerozváděl, což nechci činit ani nyní.

Jde ale o „hru na 2 přihrávky“, jak říkává občas při různých příležitostech V. Pjakin. Tedy:

1. využít této situace a záměrů Deep State a opustit EU a

2. osamostatnit se formou vytvoření konfederace nezávislých středoevropských států (příp. slovanských států ve střední Evropě) po návratu Trumpa do funkce, po porážce Deep state, k čemuž se schyluje, a po následném stahování amerických vojsk v souladu s dohodou GESARA/NESARA a jejími širšími záměry.

Jak dále?

Jak zmíněno, součástí Trumpových plánů vycházejících z dohody GESARA, kterou podepsalo všech 209 států světa, je i stažení amerických vojsk ze světa (přesněji ze zemí, kde nejsou žádoucí). Tento proces byl v době jeho výkonu prezidentského úřadu již zahájen (Irák, Sýrie, Afghánistán – ten předjednal).

Je jasné, že vlády mnoha zemí, jsou u moci jen z milosti ať již americké či bruselské, nejlépe obou, dokud to bylo možné). Ty budou sebe a své pozice zaštiťovat cizími vojáky tak dlouho, jak jen to bude možné. Včetně vymýšlení různých nebezpečí, kvůli kterým je zapotřebí mít v jednotlivých zemích cizí jednotky. Přesněji řečeno, budou se zaštiťovat různým výmysly tak dlouho, jak jim to jejich občané umožní. K jejich výměně je nicméně zapotřebí vhodných podmínek.

 V těchto případech si budou muset pomoci občané těchto zemí sami. A musí jim stačit vědomí si toho, že Američané v takovém případě a za takové konstelace událostí na obranu těchto (již dnes prakticky bývalých) mocenských „elit“ zasahovat v jednotlivých zemích již nebudou.

Proč o tom vůbec píši?

Stále více našich spoluobčanů je nespokojeno s politickým a ekonomickým vývojem u nás. Korunu všemu pak dávají nesmyslná a diskriminační omezení občanů a terorizování pod záminkou covidu těch z nás, kteří se odmítají podrobit genocidním opatřením vlády

A. Babiše. O moc lépe na tom nejsou ani ti očkovaní, jen to ještě nepochopili. Možná jim to ale dojde, až budou plni teček a budou vypadat jako sluníčka sedmitečná a kdy tzv. anticovidový terorismus vlády poběží dále, kdoví.

A nelze přitom očekávat, že po změně vlády dojde ke zlepšení.

Mnozí z našich spoluobčanů se totiž nerozumně domnívali, že tento vývoj je plně spojen s vládou A. Babiše, jakoby jejím odstraněním jsme měli vstoupit do ráje, resp. vrátit se do „starých dobrých časů“, ač jimi pro většinu lidí zdaleka nebyly, právě naopak.

Není tomu tak a nyní se tato nespokojenost občanů bude obracet proti těm, kteří je učili ještě donedávna personifikovat problémy, byť šlo často o problémy systémového

charakteru, do nichž spadne nová vláda, až (a pokud vůbec) se ujme řízení tohoto státu.

Lidé zatím ještě ve své většině nepochopili, že je třeba změnit systém. Dokonce ani netuší, že základní předpoklad k tomu je ve světě již delší dobu vytvářen v souvislosti se zaváděním nového světového finančního systému a agendy GESARA/NESARA, která k tomu vytváří podmínky.

K velkým změnám (revolucím) bylo vždy zapotřebí příznivých vnějších a vnitřních podmínek.

Ty vnější podmínky existují, rostou a blíží se k nám, dokonce proskakují zprávy o tom, že vojáci z amerických jednotek SHAEF začali operovat již i v ČR. Třeba ale podotknout, že „Velký úklid“ ve světě provádějí především spojené vojenské jednotky Aliance Země z celkem 17 zemí vč. Ruska, Číny či Indie. (pro informaci jednotky SHAEF jsou americké okupační jednotky umístěné „dočasně“ v Německu od doby skončení 2. sv. války. Obdobné logo s planoucím mečem avšak v jiném barevném provedení má logo US Army Europe 2020. Spojené mnohonárodní jednotky pak vesměs operují bez označení – např. na letadlech, vojenské technice apod.).

Ty vnitřní podmínky si ale musíme vytvořit sami, nikdo jiný to za nás neudělá. Nemám tím na mysli žádné „obrazoborectví či kácení soch“, nýbrž zahájení změn směřujících k naplňování  dohody GESARA/NESARA, jejímž signatářem je i ČR a jejíž existence je nám, občanům již cca 6 let zamlčována. Některé její prvky jsou přitom ve světě již ve fázi realizace, ruku v ruce s některými opatřeními na zavedení nového světového finančního systému a na odstranění dosavadního dluhového systému, který na Zemi existuje již cca 3 tis. let a umožňuje bohatnout jen úzké skupině lidí na úkor zbytku světa. Jde tedy o cestu veskrze legální, byť revoluční a pro někoho velmi nepohodlnou a tudíž nepopulární. Zejména pak pro ty, kteří budou muset opustit své pozice.

Proslýchá se, že 1.12.t.r. se má konat v některých okolních zemích Rakousko, Německo, Slovensko a možná i v dalších generální stávka, k níž se mají připojit i občané ČR.

Taková stávka je vážná věc, k níž se nesahá „každý den“.

Proto by měla být spojena s politickými požadavky a nikoliv jen s požadavkem na zastavení současného covidového šílenství a teroru, kdy větší část z našich postižených spoluobčanů byla přitom zasažena intoxikací roznášenou některými naočkovanými, kteří si v ruské ruletě zvané vakcinace vytočili tu nesprávnou komoru pomyslného revolveru (říká se tomu dnes „mutace viru“). Nikoliv tedy vesměs o zasažení lidí původním covidem jako takovým či dokonce o nakažení nenaočkovanými spoluobčany. (Před těmi mají být přece ti očkovaní chráněni). Místo dostupné skutečné léčby se očkuje, čímž se zdravotní problém dále rozšiřuje a prohlubuje. Ze strany vlády jde evidentně o vědomé konání v rámci procesu depopulace, kdy plní cizí příkazy a plány.

To však vládu, další zneužité instituce, očkující lékaře ani mainstream neomlouvá, na což odkazuje i Norimberský kodex a na což upozorňuje i zvláštní soud v městě Douglas na ostrově Man označovaný jako Norimberský tribunál II. zřízený právě za účelem souzení této zločinné činnosti. Krom toho byla přijata k projednání i žaloba několika států v této věci Mezinárodním trestním tribunálem v Haagu, k nimž se přidala i žaloba vedená z ČR.

Jakkoliv v současnosti akutním a tedy i prioritním je zastavení očkovacího šílenství a dalších zjevně nesmyslných opatření, za nimiž je skrývána podpora biologické války vedené zejména proti obyvatelům Evropy a USA (vykazují dohromady 87 % z celkového celosvětového počtu zdravotních následků očkování, zatímco počet obyvatel Evropy + USA činí jen 13,53 % z celkového počtu obyvatel planety), nezapomínejme na to, že toto vše se děje a je možné pouze v rámci stávajícího dlouhodobě trvajícího systému.

Je to tedy součást systémového problému a již zmíněného boje protistrany bojující za udržení dosavadního kolabujícího systému formou biologické války pomocí depopulace naší planety jako jedné z etap přechodu k Novému světovému řádu (NWO). Mějme přitom na paměti, že to, co dnes jedni pozastaví, druzí zítra opět rozběhnou. To se týká i tzv. „opatření v boji proti covidu“). Končící Babišova a stejně tak i nastupující Fialova vláda patří totiž do stejného, dnes již kolabujícího systému, jemuž slouží. A ten je třeba nahradit přicházejícím novým systémem, za jehož nastolení je dnes především třeba bojovat.

Pouhé řeči, vytváření anti-kavárny apod. nám dnes již nepomohou. Pomoci si můžeme jen sami, a to činy. Tedy novou akcí „národ sobě“, byť trochu v pozměněné podobě, neboť jak říká dnes již klasik z řad francouzských herců J.P. Belmondo: „časy jsou zlé, Kamile“.

Doba zahájení systémových změn právě nastala, a to jak v ČR tak i jinde ve světě. A je třeba o tom nejen vědět, nýbrž z toho i vycházet.

Především je ale třeba vůbec systematicky začít. Nejlépe podle hesla uvedeného v záhlaví tohoto článku.

4 4 hlasy
Ohodnotit příspěvek

sdíletj na

4 4 hlasy
Ohodnotit příspěvek
13 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Zpětná vazba
Zobrazit všechny komentáře
Milan
24. 11. 2021 00:45
Ohodnotit příspěvek :
     

Bohužel, je to tak. A stávka? Pod čí „hlavičkou“? Bohužel, nevidím jedinou stranu, ke které bych měl důvěru. SPD jsem volil už od dob Úsvitu, bohužel, Okamura začal začal namísto prosazování politiky SPD politikařit. Viz vým*d s Kobzou a další kličky. Navíc nechal pražské SPD ovládnou havloidní pátou kolonou. Ach jo.

Kuky
24. 11. 2021 07:04
Ohodnotit příspěvek :
     

Už před 15 lety jsem psal mail pěti stranám a hnutím s pronárodním programem,který mne oslovil proč se nespojí .
Odpověděl mi pouze jeden předseda a sice : ,,je to těžké když každý chce být generálem“,tedy dle mého pohledu ego každé strany o nichž píšu už tenkrát bylo nadřazeno vůli voliče.
V jedné z mnou oslovených pěti stran byla předsedkyně paní Vítová – předseduje dodnes ,která mi ani neodpověděla ale přesto jsem její stranu dvakrát volil,leč z pohledu volebního úspěchu marně,kam se tato dnes již přejmenovaná strana na ANS po patnácti letech dostala lze snadno posoudit.
Vysílání Svobodného rádia s ANS p.Vítovou ,p Haisem jsem přestal poslouchat a čas jsem věnoval smysluplnějším věcem z mého úhlu pohledu.
Letos jsem volil SPD ,které si ale můj hlas nezasloužilo ale volil jsem tak aby můj hlas nepropadl.
Teď ,když nám hrozí korespondenční hlasování a jiné vylepšení u ,,přímé volby lidu“ při volbě prezidenta jsem v očekávání nakolik tato volba zůstane ,,hlasem lidu“.

Milan
24. 11. 2021 17:15
Odpovědět  Kuky

Té odpovědi si važte. Byla pravdivá.

OPBH
24. 11. 2021 10:31
Ohodnotit příspěvek :
     

Neviděl bych to tak pesimisticky. Pronárodní strany ve skutečnosti oproti minulým volbám posílily minimálně o 6%. Jsou tři příčiny volební prohry.
1. Volby se prohrály po taktické stránce, kdy se podcenila lest kolaborantů v podobě koalic.
2. Dalším viníkem je Babiš, který odčerpal voliče ČSSD a KSČM a tyto strany poslal mimo parlament, v součtu 8,2% hlasů.
3. Nesmyslný projekt Přísaha odčerpal dalších 4,5% hlasů.
To znamená, že kolaboranti zvítězili jednak lstí, ale i souhrou téměř neuvěřitelných náhod.

Kuky
24. 11. 2021 10:45
Odpovědět  OPBH

chtěl jsem zakončit příspěvek větou,kterou mi ale pro počet znaků v textu nebyla dovolena.
Zněla by takto : ,,optimista je ten komu chybí informace ,pesimista jich má dost.

Kuky
24. 11. 2021 10:46
Odpovědět  OPBH

ad3, náhoda neexistuje.

OPBH
24. 11. 2021 12:02
Odpovědět  Kuky

… kolaboranti zvítězili i s obrovskou dávkou štěstí a to je pravda.

Milan
24. 11. 2021 17:19
Odpovědět  OPBH

Žeby žeby? Že by nekonečná blbost voličů byla eufemismem pro štěstí?

Editor
24. 11. 2021 15:52
Odpovědět  OPBH

Nesouhlasím s tím, že ČSSD a KSČM vypadly kvůli odčerpání hlasů Babišem. ČSSD vypadla, protože vedení popřelo důvod existence. Z levicových voličů se přeorientovali na středové až středopravé. Přečti si dějiny ČSSD proč a jak vznikla. Kdo ji zakládal. Kdykoliv se svému původnímu progranu zpronevěřila, radikální voliči odešli, viz rozštěpení po t.zv. „boji o charakter republiky“ KSČM se odepsala díky postavám jako Semelová. Radikální znárodňování dneska netáhne. To nebyla vina Babiše, prostě to dělal chytřeji. ČSSD a KSČM mohli v klidu udělat předvolební koalici spolu a hlasy by nepropadly. Musí se myslet politicky, tentokrát nikoliv jako sarkasmus ale vážně.

Milan
24. 11. 2021 17:20
Odpovědět  scipio

Jo !!!

OPBH
24. 11. 2021 10:58
Ohodnotit příspěvek :
     

Myslím, že nemá cenu usilovat křečovitě o moc, ale místo toho se snažit o vliv. O celospolečenský vliv a moc přijde sama. Dělejme to jako Soroš. Víte třeba, že Soroš financoval nové WC na Pustevnách? Opravme staré WC, dejme si k němu cedulku, TOTO WC OPRAVIL VLASTENECKÝ SPOLEK XY, napišme o tom článek do novin.
Jak to dělá EU? Na každém prdu má ceduli.
Vlastenecké politické strany musí vyrůst z nějakého podhoubí, vykrystalizovat z nějakého substrátu. Čím tento substrát bude rozsáhlejší, tím snazší bude získat moc. Příčovy mají své kouzlo právě v tom, že se tam nepolitizuje a neagituje.

OPBH
24. 11. 2021 11:51
Odpovědět  OPBH

Hodně lidí se bojí veřejně identifikovat třeba s SPD. Síť vlasteneckých spolků, které by se neidentifikovaly s politickými stranami, ale vyznávaly by vlastenecké hodnoty, by tuto propast překlenula. Zatímco kolaboranti mají rozsáhlý aparát v podobě královsky živených neziskovek, my nemáme nic. To je obrovský hendikep.

Kuky
25. 11. 2021 10:46
Odpovědět  OPBH

Po přečtení Vašeho příspěvku a jeho posledního odstavce mne napadají dvě myšlenky ,jedna dobrá,druhá horší.
Ta první ,že k tomu může dojít,ta druhá ,že se toho už nemusím dožít.