𝗦𝘃𝗲̌𝘁 𝗽𝗼𝗱𝗹𝗲 𝗜𝘇𝗿𝗮𝗲𝗹𝗲

David Martínek fb

Osudy české a židovské se vzájemně proplétají po staletí. Nebyly prosty konfliktů, připomenu.

Ale speciálně od druhé světové války, od nacistických lágrů, koncentračních táborů, vnímáme Židy jako utlačovaný národ, který si zaslouží přízeň a podporu. Žijeme v respektu k osudům židovského národa. Jehož strastiplnou pouť dějinami lze vnímat podobně, jako i náš osud. Jako osud utlačovaného národa, který musel v historii čelit obrovskému množství složitých situací, válek, utrpení. V případě Židů pogromům, nesmírným krutostem a náboženskému teroru.

Ve vztahu k současnému Izraeli je ale nutné poznamenat, že dnešní Izrael je již jiný příběh.

Izrael je v jiné pozici. Je dnes určujícím hegemonem zemí Blízkého východu a zároveň jedna z nejvýznamnějších zemí na světě. Země, jejíž mocenský vliv zasahuje do dění na celém glóbu. Jako hegemon blízkovýchodního uspořádání nese odpovědnost za situaci v oblasti. V této souvislosti je ale nutné poznamenat, že namísto stabilizující role je tento stát spíše původcem zla.

Vnímám to tak, že osud utlačovaného národa, poté, co se vlastní pílí a nekonečným úsilím stal silným a mocným, tak dnes, někdejší utlačovaný národ utlačuje jiné.

Izrael, Gaza, je dnes místem, kde probíhá systematický útlak civilního obyvatelstva. Z někdejší odvety za krutý útok Hamásu 7. října 2023 na Izrael je dnes Gaza místem systematicky vybíjené populace, která nemá prakticky kam odejít. Miliony Palestinců žijí v uprchlických táborech v okolních zemích, jako je Libanon, Jordánsko a Sýrie. O další uprchlíky sousední arabské státy nestojí.

Odveta za strašlivý útok Hamásu v roce 2023 je ve stadiu nekontrolované agrese proti civilnímu obyvatelstvu. Izrael, kterému hoří na vlastní půdě občanská válka, nyní, v červnu 2025, otevřel další střet s Iránem, s potenciálně nebezpečnými riziky nejen pro Blízký východ, ale i celý svět. Navzdory mezinárodnímu vyjednávání, tlaku institucí a Spojených států Izrael zaútočil na iránská jaderná zařízení. Nebezpečným útokem, který mohl vést k úniku radiace a potenciálně nepředvídatelným následkům. A který pochopitelně vedl k ničivé vojenské výměně mezi Izraelem a napadeným Iránem.

Děje se tak době, kdy svět trne nad vývojem ukrajinsko-rusko-západního konfliktu.

A kdy zároveň scénář, který použil ukrajinský prezident Zelenský při útoku na ruské vojenské základny, ruskou jadernou triádu a strategické bombardéry, stojících na základě mezinárodních dohod v klidové poloze, nyní v obdobě použil i Izrael.

Útok na iránskou jadernou infrastrukturu, během probíhajících jednání s Iránem, provedený formou diverzní akce, tak otevírá, bohužel, stavidla ke státům organizovanému teroru. Před nímž do budoucna nebude obrany. Protože když může podobné diverzní útoky pořádat Izrael či Ukrajina, v budoucnu se k podobným praktikám uchýlí další státy. Nepůjde tak o organizované akce paramilitárních a teroristických skupin, ale státem, zpravodajskými službami, infrastrukturou zajištěné útoky na cizím území. Na státy a jeho představitele. Můžeme tak být tak svědky brutálních atentátů, odstraňování legitimních vůdců, nebo ničení infrastruktury, bez ohledu na mezinárodní právo, válečná pravidla, mezinárodní smlouvy či jednání institucí.

Navíc, není to poprvé, kdy podobnou věc Izrael realizoval.

𝗜𝗿𝗮́𝗸, 𝗦𝘆́𝗿𝗶𝗲, 𝗜𝗿𝗮́𝗻

Izrael ničí jaderná zařízení sousedních států opakovaně

Izraelský nálet na irácké jaderné zařízení Osirak rozmetal v roce 1981 irácký vojenský jaderný program. Operace Opera, zaměřená na bombardování jaderných zařízení a centrifug na obohacování uranu uštědřila režimu Saddáma Husajna silný a ponižující zásah. Který vedl do jisté míry ke změně nazírání na Husajnův režim, považovaný za silně opevněný a vojensky zabezpečený. Irák se díky této akci stal cílem pro další vojenské plánování. Aby se nakonec ocitl ve dvou válkách proti Spojeným státům s fatálními následky pro iráckou republiku.

Operace Ovocný sad 6. září 2007 v Sýrii byl vojenskou operací na zničení již hotového vojenského reaktoru. Na výstavbě vojenské infrastruktury měl režim Bašára Asada kooperovat se severní Koreou. Izrael v přiznání k akci po 10 letech od útoku uvedl, že „bezpečnostní důsledky ztráty kontroly nad jaderným reaktorem, který by padl do rukou ISIS nebo jiných extrémistických skupin během války v Sýrii, by byly obrovské.“

Západní svět proti zničení Osiraku i syrskému jadernému programu protestoval. Ze strany Izraele byly údery stíhačkami chápany jako preemptivní opatření, s cílem, aby se Irák, Sýrie, nebo nyní Irán nedopracoval k vlastní jaderné bombě.

V té době, narrativ „říší zla“, označování nepřátelských států za civilizační ohrožení ještě spolehlivě fungoval. Útoky se tak staly mediální událostí, nad níž se zavřela pokaždé voda.

Jak Husajn, tak Asad vojenský jaderný programem před světem tajili.

Irán jednal jiným způsobem. O iránském jaderném programu byla průběžně informována Mezinárodní atomová agentura. Důvodem pro jaderný program Iránu, velmi pragmatickým, je situace státu. Kdy jeden z nevýznamnějších exportérů zemního plynu a ropy na světě zároveň trvale zápasí s neutěšenou situací v energetickém sektoru. V Iránu jsou pravidelné odstávky elektrické energie a funkční jaderný reaktor by mohl stabilizovat situaci.

Faktem ale je, že Irán kromě civilního jaderného programu spustil projekt na obohacování uranu a výstavbu centrifug. Což je proces, který pokaždé neomylně vede k výrobě jaderné bomby.

𝗦𝗲𝗸𝘆𝗿𝗮 𝘀 𝗱𝘃𝗼𝗷𝗶́𝗺 𝗼𝘀𝘁𝗿̌𝗶́𝗺

Vraťme se k samotné diverzní akci.

Výsledky velkých vojenských tažení proti „říším zla“, Srbsku, Libyi, Iráku, Sýrii, Afgánistánu, nebo nyní Iránu, proklamovaných jako boj demokracie proti tyranským režimům se v praxi ukázaly jako diskutabilní.

Demokracie nastolena nebyla a západní vlády, původci těchto akcí, dnes v praxi jednají s diktátory, vojenskými veliteli a skupinami, proti kterým bojovaly. Často jsou nuceny jim potupně předat moc, jako Talibánu v Afgánistánu.

Vlastnictví atomové bomby je pro militantními režimy vysněnou metou. Členství v klubu zemí, vlastnících atomovou zbraň, poskytuje režimům zabezpečení před vnějším útokem. Jaderná odveta nebo útok na protivníka jadernou zbraní znamená prakticky rozvrat infrastruktury protivníka v řádech několika desítek minut. Je to pochopitelně nebezpečí, kterému je nutné čelit.

A jak ukázalo nedávné vzájemné jaderné vyhrožování Indie a Pákistánu, odstrašující síla protivníkových zbraní je pokaždé pádným argumentem, proč se střetu se sousedním státem, vybaveným jadernými zbraněmi raději vyhnout.

Jaderné zbraně v tomto ohledu dávají Izraeli jednoznačnou převahu nad okolními zeměmi v regionu.

Jednoduše, rozhodnutí Izraele musí okolní státy akceptovat a strpět.

Otázkou je, za jakých podmínek si mohou státy v sousedství Izraele pořídit atomovou infrastrukturu, aniž by skončila v troskách. A v odvetě se nerozhořel další brutální konvenční konflikt. Na Západě Německo své jaderné elektrárny uzavřelo dobrovolně. Na Blízkém východě o uzavření jaderných programů rozhodují izraelské stíhačky.

Lapidárněji řešeno. V okamžiku, kdy státy jednají o civilním provozu jaderných elektráren, vypisují mezinárodní výběrová řízení na dodavatele a poté staví, nejlépe pod kuratelou západních institucí a dodavatelů, je vše víceméně v pořádku. Problém začíná v okamžiku, kdy, jako například v České republice, úvahy o pořízení jaderných bloků vedou ve spolupráci například s Ruskem, nebo Čínou. Poté nastupují silné aktivity zpravodajských služeb a podobné nápady pravidelně končí pádem vlád.

V okamžiku, kdy stát jako Irán, Irák, nebo Sýrie ohlásí zájem vyrobit atomovou bombu a zprovozní centrifugy na obohacování uranu, stanou se terčem agrese.

Metoda, jakým je tato agrese realizována je ale problém. Zatímco část médií jásá nad kvalitně odvedenou diverzní akcí, jak v případě Ukrajiny, tak nyní Izraele, málokdo si uvědomuje, že v prostředí nově se formujícího mezinárodního řádu je metoda státem posvěceného terorismu cestou, která vede k nepředvídatelným důsledkům.

𝗠𝘂𝗹𝘁𝗶𝗽𝗼𝗹𝗮́𝗿𝗻𝗶́ 𝗿̌𝗮́𝗱 𝘀𝗲 𝗿𝗼𝗱𝗶́ 𝗯𝗼𝗹𝗲𝘀𝘁𝗲𝗰𝗵.

Jako pokaždé.

Ekonomické sankce, vylučování z mezinárodních institucí, omezování obchodu, mediální, institucionální a politická ostrakizace patrně nestačí na prosazení vůle či standardů Západu nebo Izraele. Přichází tedy státem posvěcený a organizovaný teror.

Následky mohou být velmi vážné.

Bojové formace dronů, dopravených v tajnosti na jakékoliv místo na planetě mohou mít skutečně efektivní výsledky. Mohou rozsévat smrt na dálku, ničit infrastrukturu, zabíjet politické protivníky.

Ale tato sekyra má dvojí ostří. Může seknout i opačným směrem.

A nebo případně, může posloužit k potlačování protestů, politických oponentů na domácí půdě, či útlaku civilistů ze strany vlastních vlád. Těžko se s něčím podobným smířit.

Je to bumerang, který může vrátit v nepředvídatelné podobě.

𝗜𝘇𝗿𝗮𝗲𝗹 𝗻𝗮 𝗱𝗼𝗺𝗮́𝗰𝗶́ 𝗽𝘂̊𝗱𝗲̌

Izrael na domácí půdě zápasí s vlastním palestinským obyvatelstvem.

Pojďme se podívat drobnohledem na tehdejší a současný vývoj událostí.

Život v Gaze byl už před vyhlášením útoku Hamásu v roce 2023 nesnesitelný a plně kontrolovaný Izraelem. Tamní populaci odsuzovala vláda k naprosté závislosti na rozhodnutích Izraele. Dodávky elektrické energie či vody byly řízeny Izraelem. Gaza, oplocená a všudypřítomně kontrolovaná zažívala blokádu. Cílené omezení hospodářské aktivity vedlo k naprostému nedostatku pracovních příležitostí. Bez práce bylo v Gaze přes 80% lidí. Lidé bez práce a bez sebemenších možností na uplatnění pak vedli jediný druh života – život v odporu vůči nenáviděnému izraelskému státu.

Tento odpor, přiživovaný extremistickými organizacemi , ponižováním a konflikty v roce 2023 ústí pravidelně v brutální střety, jakým byl čin Hamásu v roce 2023.

𝗨́𝘁𝗼𝗸 𝗛𝗮𝗺𝗮́𝘀𝘂, 𝗜𝘇𝗿𝗮𝗲𝗹, 𝟮𝟬𝟮𝟯

Pochopit logiku útoku Hamásu z října 2023 proti stonásobně silnějšímu nepříteli je pro Evropana, na hony vzdáleného událostem v Izraeli obtížné pochopit. Hamás, palestinská nacionalistická a islamistická politická organizace, iniciovaná a po léta podporovaná Izraelem, provedla neodpustitelný útok na civilisty, který vyděsil mírou teroru celý civilizovaný svět.

Hamás označil v roce 2023 brutální a neospraveditelný útok jako odvetu za izraelské vojenské operace v Pásmu Gazy a okupaci Západního břehu Jordánu. Za systematickou blokádu Pásma Gazy a útoky izraelských osadníků na Palestince.

A nakonec, jako odvetu za události u jeruzalémské mešity al-Aksá.

𝗜𝗻𝗰𝗶𝗱𝗲𝗻𝘁 𝘃 𝗮𝗹-𝗔𝗸𝘀𝗮́

Incident v al-Aksá byl patrně spouštěčem této brutální, zuřivé a militantní reakce. Pověstnou kapkou.

Mešita Al-Aksá je třetí nejposvátnější místo islámu. Nachází se na Chrámové hoře, která je zároveň nejposvátnějším místem judaismu. Tato oblast je dlouhodobě citlivým bodem izraelsko-palestinského konfliktu.

V dubnu 2023 připadl ramadán na období, kdy se rovněž slavily židovské svátky, což zvýšilo napětí v oblasti. Po večerní modlitbě během ramadánu se skupiny Palestinců zabarikádovaly uvnitř mešity Al-Aksá. Reagovali na zvěsti, že pravicoví židovští aktivisté plánují na Chrámové hoře provést rituální obětování zvířete (kozy), což je podle izraelského práva zakázáno. Nicméně některé extremistické židovské skupiny usilovaly tento akt prosadit. Pro vyznavače islámu je podobný akt na svatých místech urážkou, ponížením a znesvěcením svatého místa i islámu.

Izraelská policie zasáhla – vstoupila do mešity v zásahové výstroji, použila omračující granáty, střílela gumovými projektily a bila Palestince na podlaze obušky, přičemž zranila nejméně 50 lidí a 400 jich zatkla. Podle izraelské policie Palestinci házeli kameny a odpalovali na policii ohňostroje.

Události eskalovaly napětí mezi Izraelci a Palestinci a upozornily mezinárodní veřejnost na probíhající konflikt v regionu. Incident vyvolal silné mezinárodní reakce, odsouzení ze strany arabských států i OSN. Palestinská samospráva a Hamás odsoudily akci izraelské policie a označily ji za zločin.

Incident a jednání Izraele odsoudila Evropská unie, Turecko, Kuvajt, Kanada, Spojené Arabské emiráty, Omán. Výzvy k projevení zdrženlivosti v době náboženských svátků Izrael odbyl s poukazem, že postup byl nutný k udržení veřejného pořádku a bezpečnosti.

Následující noci se palestinští věřící znovu zabarikádovali v mešitě a byli násilně vyvedeni izraelskou policií. Následovalo vypálení raket z Pásma Gazy a Libanonu, na což Izrael odpověděl leteckými útoky.

Situace zvýšila napětí na Západním břehu Jordánu a v Jeruzalémě.

Narůstající agresivitu znepřátelených stran dokumentuje časová osa (pod článkem). Každodenní kruté incidenty, zabíjení Palestinců, na druhé straně vraždění příslušníků ozbrojených složek Izraele i izraelských osadníků vystupňovalo konflikt a k uklidnění situace nepřispělo rozhodnutí izraelské vlády urychlit plánování více než 4 000 osad na Západním břehu Jordánu.

Jak poznamenal Miloon Kothari z vyšetřovací komise Rady OSN pro lidská práva, útoky osadníků na Palestince dosáhly v roce 2022 rekordní úrovně a v roce 2023 se nadále zvýšily. Problém opakovaně komentovali evropští a američtí představitelé a konstatovali, že násilné vytlačování Palestinců je ve skutečnosti prostředkem, kterým je zajišťována izraelská územní anexe.

𝗨́𝘁𝗼𝗸 𝗛𝗮𝗺𝗮́𝘀𝘂 | 𝟮𝟬𝟮𝟯

7. října 2023 Hamás a další ozbrojené skupiny provedly děsivý a brutální útok.

Hrůzný akt pomsty, který otřásl světem, přinesl středověké výjevy nekontrolovatelného násilí. Zabíjení nevinných lidí na hudebním festivalu, dětí, znásilňování žen.

Útok na hudební festival Nova vedl k úmrtí 378 Izraelců, z toho 344 civilistů a 34 příslušníků bezpečnostních sil. Dalších 44 osob bylo uneseno do Pásma Gazy jako rukojmí.

V roce 2024 uvedla AFP celkovou statistiku útoků Hamásu na Izrael. Útok si podle AFP vyžádal smrt 1189 lidí.

Otřesný a krutý akt vyvolal odmítavou reakci světa a nekompromisní izraelskou vojenskou reakci.

𝟮𝟬𝟮𝟱 | 𝟱𝟮 𝘁𝗶𝘀𝗶́𝗰 𝗺𝗿𝘁𝘃𝘆́𝗰𝗵

K dubnu 2025 bylo podle Úřadu OSN pro koordinaci humanitárních záležitostí ve válce v Gaze evidováno více než 52 000 obětí. 50 810 Palestinců a 1 706 Izraelců.

Seznam není konečný.

V Gaze vypukla systematická vylidňovací operace, jejíž průběh jako by svět nevnímal.

Jestliže útok Hamásu koordinovaně komentovala všechna světová média, reakci na vybíjení Palestinců v řádu dvou let překryly jiné události, předně válka na Ukrajině.

𝐆𝐚𝐳𝐚

Faktem je, že v odvetě nyní Izrael Gazu systematicky likviduje. A svět se nemá k tomu, aby zakročil.

Osud lidí v Gaze zajímá na Západě prakticky jen evropskou levici, která je vlastním přičiněním nyní ve fatální defenzívě. A riots, chaos a nepokoje v ulicích západních měst, kde příslušníci muslimských komunit, přátelsky pozvaní do evropského prostoru, nebezpečnými konflikty, násilím a napadáním občanů vytváří hrozbu pro hostitelské země; pak taková situace přirozeně nutí odmítnout podporovat jak muslimy, tak trpící obyvatelstvo v Gaze. S poukazem na řádění propalestinských příznivců a jejich sympatizantů v hostitelských zemích.

𝗭𝗹𝗼 𝗯𝗲𝘇 𝗸𝗼𝗻𝗰𝗲 𝗮 𝗯𝗲𝘇 𝗻𝗮𝗱𝗲̌𝗷𝗲

Toto zlo ale nemá konce. Ti lidé nemají kam uniknout. Gaza je obří koncentrační tábor, kde vládlo a vládne bezpříkladné násilí izraelských ozbrojených sil, páchané na civilním obyvatelstvu.

Uvedu pro ilustraci jen několik střípků z obrovského množství zpráv, zveřejněných v další časové ose Wikipedie pod článkem. Z nekonečně dlouhého seznamu střetů Palestinců s Izraelem, lemující brutální zabíjení civilistů.

■ 16. prosince 2023, PQ

„Novinář televize Al Jazeera Anas al-Sharif informoval, že izraelské buldozery rozjezdily stany, v nichž se před nemocnicí Kamal Adwan ukrývali Palestinci. Buldozery je brutálně rozdrtily. „Děsivý masakr a nepopsatelné scény. To, co izraelská okupace udělala v nemocnici Kamal Adwan, je hrůzný zločin proti občanům a zdravotnickému personálu,“ napsal al-Sharif v příspěvku na X.

„Desítky vysídlených, nemocných a zraněných lidí byly pohřbeny zaživa. Okupační (izraelské) buldozery rozjezdily stany vysídlených osob na nemocničním dvoře a brutálně je rozdrtily.“

Zatímco bezpočet rodin a příbuzných pohřbívá své mrtvé v Gaze, zdravotnický personál se snaží zachránit ty, kteří stále žijí, ale trpí hroznými zraněními způsobenými nevybíravými útoky Izraele. Snahy o záchranu přeživších zpod trosek bombardovaných budov se staly noční můrou a každé ráno se po nočních útocích na palestinskou enklávu odhalují nové hrůzy a tragédie.

/𝑇ℎ𝑒 𝑃𝑒𝑛𝑛𝑖𝑠𝑢𝑙𝑎𝑄𝑢𝑎𝑡𝑎𝑟

■ 19. prosince 2023 uveřejnil britský Guardian zprávu, v níž Lékaři bez hranic informovali, že izraelské jednotky obsadily nemocnici Al-Awda, muži starší 16 let byli z nemocnice odvedeni, svlečeni, svázáni a vyslýcháni“, včetně několika zaměstnanců Lékařů bez hranic. Po náletu zůstali v nemocnici pouze dva lékaři, čtyři zdravotní sestry a dva uklízeči, kteří se museli starat o více než 100 těžce zraněných pacientů bez tekoucí vody a elektřiny, informovala agentura AP. Řekl, že na troskách u vchodu do nemocnice byl zaparkovaný izraelský tank, který bránil komukoli ve vstupu nebo výstupu.

Podobných zpráv jsou stovky. Tisíce. Evropa a „civilizovaný svět“ jim nevěnuje pozornost.

Jen palestinských novinářů a komentátorů, zabitých Izraelci, bylo v roce 2023 přes padesát.

Globální média a agentury řídící výrobu globálních příběhů o nejhorších incidentech informují. Až na několik dobrých výjimek odosobněnou a dehumanizovanou formou. Zatímco útok Hamásu se octl na stránkách všech světových médií a oprávněně vzbudil ostrou reakci světové veřejnosti vzhledem k brutalitě útoků, prakticky stejná brutalita, s níž provádí vysídlovací akce v Gaze izraelské ozbrojené síly obvykle není předmětem téže denní intenzity zpravodajství.

Gaza se ocitla o hladu, bez vody, energie, bez nemocniční pomoci pro zraněné, bez zdravotnického materiálu. Lékaři raněné ošetřují bez anestezie, nemají jinou možnost.

Režim, který v Gaze panuje, je koncentrační tábor s lidmi, odsouzenými k zániku. Je čirým zlem.

𝗜𝘇𝗿𝗮𝗲𝗹𝘀𝗸𝘆́ 𝘂́𝘁𝗼𝗸 𝗻𝗮 𝗜𝗿𝗮́𝗻

pátek 13. června 2025

Za situace, kdy Izrael vede nekompromisní válku na domácí frontě zahájil 13. června 2025 vojenskou operaci „𝑉𝑧𝑝𝑖́𝑛𝑎𝑗𝑖́𝑐𝑖́ 𝑠𝑒 𝑙𝑒𝑣“ (Operation Rising Lion), která zahrnovala letecké údery na íránské jaderné a vojenské cíle, včetně zařízení v Natanzu, Isfahánu a Fordowu.

Útok vedl k úmrtí několika vysokých íránských představitelů a vědců. Při útocích zemřel šéf Islámských revolučních gard Hosejn Salámí, který patřil mezi nejmocnější muže v Íránu. Zemřel také náčelník generálního štábu íránské armády Mohammad Bagherí a několik vědeckých pracovníků z oblasti jaderné energetiky. Izraelci rovněž oznámili, že v podzemním bunkru zneškodnili dvacet vysoce postavených velitelů letectva Íránských revolučních gard včetně šéfa vzdušných sil Amíra Alího Hádžízádího. Zabit byl náčelník generálního štábu íránských ozbrojených sil generál Mohammad Baghérí nebo velitel revolučních gard Hosejn Salámí.

Mezi zabitými je také íránský brigádní generál Ismaíl Ghání, který stál v čele jednotek Kuds. Tato tajná složka Islámských revolučních gard je odpovědná za zahraniční operace včetně výcviku ozbrojeních sil. Ghání nahradil ve funkci Kásema Solejmáního, který byl zabit při americkém útoku v roce 2020.

Izrael během vojenské operace udeřil na přibližně 200 cílů a míst v Íránu. Útok značně poškodil jaderná zařízení Natanz, Isfahán a Fordo. Podle Izraelských obranných sil (IDF) se podařilo významně poškodit íránskou infrastrukturu pro obohacování uranu.

O útoku věděly Spojené státy dopředu. Donald Trump v pátek uvedl, že Írán varoval, že izraelský úder bude mnohem horší než cokoli, co zná nebo očekává. Ještě několik hodin před úderem však Trump prohlásil, že si nepřeje, aby Izrael zaútočil.

𝗞𝗼𝗻𝘁𝗲𝘅𝘁 𝘂́𝘁𝗼𝗸𝘂

Připomenu, že útok se odehrál v době, kdy Amerika vede velmi tvrdý nátlak na ukončení iránského vojenského jaderného programu a Irán neochotně, často s protichůdnými vyjádřeními, problém komunikuje. V květnu 2025, tedy před měsícem, íránský ministr zahraničí Abbás Arakčí prohlásil, že se Irán nemíní vzdát schopnosti obohacovat uran. Podle něj je obohacování jeden z technologických úspěchů, kterého íránský lid dosáhl.

O týden později ale poradce nejvyššího duchovního vůdce Alího Chameneího, poradce pro politické, vojenské a jaderné záležitosti Alí Šamchání připustil, že Írán by se výměnou za okamžité zrušení všech na něj uvalených ekonomických sankcí zavázal, že nikdy nebude usilovat o jadernou zbraň a že se zbaví svých zásob vysoce obohaceného uranu, který je možné k její výrobě použít.

Prohlásil také, že Irán by se zavázal k dohodě, že uran bude obohacovat pouze na úroveň potřebnou pro využití pro civilní účely a že povolí mezinárodním inspektorům celý proces monitorovat. Na otázku, zda by Írán dohodu podepsal „již dnes“, pokud by podmínka zrušení sankcí byla splněna, odpověděl, že ano.

13. 6. 2025, bezprostředně po útoku vydala Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) toto stanovisko:

„Jakýkoli ozbrojený útok na jaderná zařízení určená k mírovým účelům a hrozba proti nim představuje porušení zásad Charty Organizace spojených národů, mezinárodního práva a statutu Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE). Existuje zde výrazné riziko, kdy ozbrojené útoky na jaderná zařízení mohou vést k úniku radioaktivního materiálu s vážnými následky uvnitř i vně hranic napadeného státu.“

O dva týdny předtím, 31. května 2025 vydala táž agentura zprávu, že Irán disponuje 408,6 kilogramu uranu obohaceného na 60 procent, téměř o 50 procent více, než v únoru 2025.

Uran obohacený na 60 procent lze podle AP za pomoci malého technického kroku obohatit na 90 procent, což je úroveň potřebná pro jaderné zbraně.

MAAE uvedla, že zhruba 42 kilogramů uranu obohaceného na 60 procent teoreticky stačí k výrobě jedné atomové bomby, pokud je uran dále obohacen. Od únorové zprávy MAAE se navíc Irán zvýšil množství uranu obohaceného na nižší úrovni na 9247,6 kilogramu.

Americký prezident Donald Trump opakovaně zdůraznil, že Teheránu nedovolí získat jadernou zbraň a několikrát zmínil i možnost amerického útoku. Od předešlé dohody s Íránem Trump během svého prvního prezidentského mandátu odstoupil v roce 2018.

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu v reakci mezinárodní společenství vyzval, aby Írán zastavilo.

𝗦𝘃𝗲̌𝘁 𝗽𝗼𝗱𝗹𝗲 𝗜𝗿𝗮́𝗻𝘂

K iránskému teokratickému režimu pod vládou šíitských duchovních je z pohledu Evropana, uvyklého na rozsáhlý systém svobod, obtížné chovat jakékoliv sympatie. Je to kultura, která je evropskému prostoru jednoduše cizí. Irán je autoritářský systém, kde moc vlády a prezidenta podléhá rozhodujícímu vlivu duchovních. Vrcholnou politickou i náboženskou autoritou je nejvyšší vůdce, ajatolláh Alí Chameneí, jehož názory určují dění ve státě.

Irán je systematicky a oprávněně kritizován za porušování lidských práv.

Amnesty dokumentuje fakt, že iránské úřady nemilosrdně potlačují práva na svobodu projevu, sdružování a shromažďování. Bezpečnostní síly nezákonně používají násilné prostředky k potlačení protestů, zabíjení stovek lidí a zadržování tisíců protestujících. Úřady svévolně zadržely více než 200 obránců lidských práv a na mnoho z nich uvalily tresty odnětí svobody a bičování.

Ženy v Iránu čelí diskriminaci.

Příkladem je kauza dvaadvacetilé Mahsu Zhinu Amini, kterou v roce 2022 zadržela íránská mravnostní policie. Byla zatčena jen proto, že nedodržovala íránský zákon o nuceném zahalování. Ve vězení ji policie týrala a týrání vedlo nakonec k její smrti. Její smrt vyvolala masové protesty po celém Íránu, při nichž se skandovalo „Žena, Život, Svoboda“.

Íránské úřady, ve snaze vymýtit protesty a nesouhlas postupovaly velmi tvrdě. Beztrestně se dopustily celé řady zločinů podle mezinárodního práva, včetně stovek nezákonných vražd, svévolné popravy sedmi protestujících, desítek tisíc svévolných zatčení, rozsáhlého mučení a znásilňování zadržených osob, stejně jako obtěžování rodin obětí.

Navzdory tomu íránské ženy a dívky statečně vzdorovaly diskriminačním a ponižujícím zákonům Islámské republiky o nuceném zahalování a za svou odvahu čelily stupňujícím se trestům. Nespočet žen bylo vyloučeno z univerzit, byl jim také odepřen přístup k bankovním službám. Ženy byly rovněž trestně stíhány a odsouzeny k trestům odnětí svobody a ponižujícím trestům, jako je uklízení na ministerstvech nebo umývání mrtvol.

Mučení a jiné špatné zacházení, včetně odpírání lékařské péče, je rozšířené, systematické a bylo pácháno beztrestně. Byly vykonávány kruté, nelidské a ponižující soudní tresty. Desítky lidí byly popraveny, v některých případech na veřejnosti; několik z nich bylo v době spáchání zločinu mladších 18 let.

Docházelo zde k systematickému porušování práv na spravedlivý proces. Úřady se i nadále dopouštěly zločinu proti lidskosti ve formě nucených zmizení skrze systematické utajování informací o osudu a místě pobytu několika tisíc politických disidentů, kteří byli v tajnosti mimosoudně popraveni v 80. letech. Írán je známý vysokým počtem poprav, včetně rozsudků smrti vynášených v nespravedlivých soudních řízeních a trestů pro demonstranty. V íránských věznicích dochází k mučení a krutému zacházení se zadrženými osobami.

𝗜𝗿𝗮́𝗻 𝘃𝘀. 𝗜𝘇𝗿𝗮𝗲𝗹

Ve vztahu k Izraeli je Irán v nevyhlášeném válečném stavu prakticky už více než dvě dekády. Střety mezi Íránem a Izraelem jsou většinou nepřímé a často se vyskytují prostřednictvím proxy konfliktů nebo kybernetických útoků. Přímé vojenské střety mezi oběma státy se v minulosti neudály, ale jejich dlouhá a napjatá historie zahrnuje celou řadu významných incidentů, které ilustrují vzájemné napětí. Irán uplatňuje svůj vliv prostřednictvím Hizballáhu a dalších extremistických uskupení. Izrael naopak útočí leteckými údery, prostřednictvím diverzních akcí a organizuje atentáty na vysoce postavené osoby iránského režimu.

Nebezpečný a přímý vojenský střet, který začal v červnu 2025 je dalším stupňováním konfliktu.

V časové ose si připomeňme stručný výčet incidentů.

■ 2007- 2010: Izraelské útoky na íránské spojence.

Izrael začal provádět útoky letecké operace v Sýrii a Libanonu. Írán reagoval zvyšováním jaderné aktivity a začal podporovat militantní skupiny jako Hamas a Hizballáh.

■ 2010: Stuxnet.

Kybernetický útok na íránský jaderný program. Tento útok je považován za tajnou operaci mezi USA a Izraelem, jednotky 8200, která měla za cíl zpomalit íránský jaderný program. Cílem bylo napadnout virem jadernou infrastrukturu v Búšehru a především závod na obohacování uranu, centrifugy v Natanzu.

■ 2012: Izraelské hrozby na jaderné zařízení v Íránu.

Izrael veřejně vyhrožoval vojenským útokem na íránské jaderné zařízení, pokud Írán neustoupí ve svých jaderných ambicích.

■ 2014: Írán posílil svou vojenskou přítomnost v Sýrii a podnikl raketové útoky na izraelské pozice v oblasti. To vedlo k odvetným izraelským náletům na íránské a Hizballáhské pozice.

𝗘𝘀𝗸𝗮𝗹𝗮𝗰𝗲 𝗻𝗮𝗽𝗲̌𝘁𝗶́

■ 2020: Útok na generála Solejmáního.

V lednu 2020 vykonaly Spojené státy atentát na generála Kásema Solejmáního, velitele Kuds, síly Íránských revolučních gard. Solejmání byl považován za klíčového architekta íránské strategie na Blízkém východě.

■ 2020-2021: Tajné operace v oblasti kybernetických útoků a atentátů.

V Íránu došlo k několika neúspěšným atentátům na íránské jaderné vědce, včetně vraždy Mohsena Fakhrizadeha v listopadu 2020, což je považováno za izraelskou operaci.

■ 2021: Návštěva Ebrahim Raisiho v Sýrii.

Írán a Sýrie potvrdily svůj vzájemný vojenský a strategický vztah. Izrael pokračoval v provádění náletů na íránské pozice v Sýrii.

Od roku 2013, během občanské války v Sýrii, Irán podporoval Asadův režim vojenskou podporou a zároveň systematicky vyzbrojoval a cvičil radikální šíítské islamisty z Hizballáhu a dalších organizací v Iráku, Afgánistánu a v Libanonu.

Izrael během syrské občanské války provedl stovky raketových náletů na pozice Hizballáhu. V roce 2018, během rozsáhlé akce v Sýrii Izrael zasáhl více než 50 cílů proti vybraným íránským vojenským cílům v Sýrii. Útok byl považován za největší izraelskou leteckou operaci za posledních 40 let. O rok později, 2019 provedl Izrael letecký výpad v Damašku, odkud směřovaly raketové útoky na oblast Golanských výšin.

V roce 2020 byl spáchán zmíněný dronový útok a atentát na Kásema Solejmáního, architekta iránské vojenské strategie.

V prosinci 2023 byl nedaleko Damašku zabit brigádní generál Razi Musáví, jeden z nejzkušenějších poradců íránských revolučních gard v Sýrii, odpovědný za koordinaci vojenské aliance mezi Sýrií a Íránem.

Musáví byl považován za nástupce Solejmáního a Irán sliboval hrozivou pomstu a také ji provedl.

𝐕𝐚́𝐥𝐤𝐚

2024

Iránská operace „Pravý slib“, začala večer 13. dubna 2024. Islámské revoluční gardy zaútočily na Izrael z Íránu, Golan a Negevu za použití stovek bezpilotních letounů, dronů a balistických raket. Podle Íránu šlo o odvetu za izraelský útok na íránský konzulát v syrském Damašku, který měl 16 obětí, včetně 7 vojáků Íránských revolučních gard, mezi nimi i dvou íránských generálů. Jednalo se o první přímou vojenskou konfrontaci mezi oběma státy. Izrael většinu dronů a raket zničil před dopadem, část dronů zničily také ozbrojené síly Spojených států, Spojeného království a Jordánska, přes jehož území drony také letěly.

Časová osa

■ 1. dubna 2024 | Izraelský útok na íránský konzulát v Damašku

Izrael provedl letecký útok na íránský konzulát v Damašku, při kterém zahynulo 16 osob, včetně generála IRGC Mohammada Reza Zahediho. Tento útok byl první přímou akcí proti íránskému diplomatickému objektu v Sýrii.

■ 13. dubna 2024 | Írán zahajuje odvetný útok

Írán odpověděl vypuštěním 300-330 raket a dronů na izraelské území. Většina projektů byla zničena před dopadem, s pomocí USA, Spojeného království, Francie a Jordánska.

■ 18-19. dubna 2024 | Izraelské odvetné údery

Izrael provedl omezené letecké údery na íránské a syrské cíle poblíž Isfahanu a Tabrizu. Tento krok byl vnímán jako snaha o deeskalaci situace.

■ 31. července 2024 | Vražda Ismáíla Haníjeho

V Teheránu byl zavražděn Ismáíl Haníje, politický vůdce Hamasu. Tento incident vedl k dalšímu zhoršení vztahů mezi Íránem a Izraelem.

■ 1. října 2024 | Íránské raketové útoky na Izrael

Írán vypustil sérii v rámci operace „Pravý slib II“ 181-200 raket na izraelské cíle. Izrael následně provedl další odvetné údery proti íránským pozicím.

𝗢𝘁𝗲𝘃𝗶́𝗿𝗮́𝗻𝗶́ 𝗽𝗲𝗰̌𝗲𝘁𝗶́

Izraelský útok na jaderná zařízení Iránu 13.6 2025 je akt agrese, který vhání Irán a Izrael na hranici regulérní války. Ajatolláh Chameneí tento útok za zahájení války označil.

Benjamin Netanjahu, izraelský premiér, doufající patrně ve změnu iránského režimu v projevu z 13.6. oslovil „hrdý íránský lid“ s tím, že mu „uklízí cestu k dosažení osvobození od zlého a opresivního režimu“.

Globální velmoci, (USA, Rusko, Čína, EU, Turecko, Perský záliv) se zasazují o deeskalaci konfliktu. O ukončení bojů stojí pravděpodobně i samotný Irán. Reakce Izraele je ale odmítavá a nekompromisní.

Teherán požádal Katar, Saúdskou Arábii a Omán, aby se pokusily přimět amerického prezidenta Donalda Trumpa využít jeho vliv na Izrael s cílem získat souhlas židovského státu s uzavřením příměří.

Irán by na oplátku projevil větší flexibilitu při vyjednávání o svém jaderném programu, uvedla agentura Reuters s odvoláním na íránské a další regionální zdroje.

Trump vyzval Irán k dialogu, odmítl americkou vojenskou účast, ale posílil podporu protivzdušné obrany Izraele.

O tom, že Írán naléhavě signalizuje zájem o ukončení bojů s Izraelem a o obnovení rozhovorů o svém jaderném programu, nejprve informoval deník The Wall Street Journal s odvoláním na evropské a blízkovýchodní představitele. Zatímco Izrael prováděl rozsáhlé útoky na Írán, Teherán sdělil představitelům arabských zemí, že je ochoten vrátit se k jednacímu stolu, pokud se USA do konfliktu na straně Izraele nezapojí, sdělili deníku arabští činitelé.

Izraelská vláda ale nemá zájem jednat o deeskalaci konfliktu s Íránem, řekl izraelský premiér Benjamin Netanjahu. Na dotaz deníku ABC ohledně možného zabití íránského nejvyššího vůdce Alího Chameneího ministerský předseda uvedl, že izraelská vláda udělá, co bude třeba.

Izraelský ministr obrany Jisrael Kac řekl, že Teherán shoří, pokud bude Írán dál útočit na Izrael. „Hlavně občané Teheránu zaplatí vysokou cenu,“ řekl podle agentury Reuter Kac.

Pokračující masívní frontální útok na Teherán, či podpořená barevná revoluce v Iránu, převrat nebo varianta zabití ajatolláha Chameneího; podobné úvahy, kdy rozpoutaná válka nakonec povede k odstranění iránských revolučních gard, pádu ajatolláha a ke změně režimu v Iránu jsou myslím předčasné. Zkušenost s implementací západních, respektive izraelských představ o změně fungování režimů vojenskými prostředky se v minulosti ukázaly jako velmi špatná cesta. Výsledkem je pokaždé rozvrat napadeného státu. Lybie po pádu Kaddáfího, Sýrie po pádu Asada, Afgánistán po stažení americké armády, předaná do rukou Tálibánu.

V arabském světě roste dlouhodobě rozhořčení nad jednáním Izraele.

Proti jednání Izraele není prakticky obrany. Odstrašující síla, technologická převaha i vlastnictví jaderných zbraní dimenzuje dopředu výsledek jakéhokoliv střetu s Izraelem. Stejně jako fakt, že letecké síly Izraele bez problémů nyní kontrolují prostor nad Iránem. V neposlední řadě je faktem, za zády Izraele stojí Spojené státy a jejich odstrašující síla.

Je ale cítit znatelný posun.

Asijský kontinent se mění. Ergodan, turecký prezident, stejně jako řada dalších představitelů muslimského světa otevřeně hovoří o potřebě sjednocení arabského světa. V obraně před nepopiratelnou mocí a převahou Izraele.

Historie i vojenská strategie učí, že při nemožnosti najít smírnou a rozumnou cestu k přežití, může dojít ke spojení nespojitelného. Rozsáhlý muslimský svět, typický směsicí protichůdných zájmů jednotlivých regionů, států, etnik může odpor vůči jednání Izraele přimět ke kroku, kdy se muslimský svět vzbouří.

Zkušenost arabských států ze Šestidenní války v roce 1967 je stále v živé paměti. Ale iránské rakety pronikající Železnou kupolí a dopadající na Haifu signalizují, že za okázalou hegemonií a deklarovanou masívní převahou se může skrývat propaganda, iluze a metoda odstrašení.

Netanjahu by neměl zapomínat na odkaz židovského spisovatele Liona Feuchtwangera v příběhu Židovky z Toleda. Osud Alfonsa VIII. Kastilského, kterému se neuváženým činem podařilo sjednotit arabské kmeny od střední Asie po Pyreneje. Ne pokaždé totiž rekonquista dopadne podle přání organizátorů křížových výprav.

V konfliktu nabídlo mediační roli Rusko, po dohodě s Donaldem Trumpem. Praktickými návrhy v podobě převzetí zásob obohaceného iránského uranu, v respektu k zájmům iránské vlády. Putinova nabídka, že z iránského materiálu Rusko vytvoří palivové tyče pro civilní jaderný program je jeden z mála rozumných a věcných návrhů, který by mohl najít win-win východisko ze složitého a dlouhotrvajícího konfliktu. Rusko, které má k oběma zemím, Iránu i Izraeli blízko, může pragmatickou cestou pomoci zklidnit znesvářené strany.

𝗜𝗿á𝗻. 𝗩𝗲𝗹𝗸á 𝘇𝗲𝗺ě 𝘀 𝘃𝗲𝗹𝗸ý𝗺𝗶 𝗽𝗿𝗼𝗯𝗹é𝗺𝘆.

Irán má smíšenou, centrálně plánovanou ekonomiku s velkým veřejným sektorem.

Je energetickou supervelmocí, díky svým významným zásobám ropy a plynu. Ale i přesto čelí od roku 2024 energetické krizi.

Podstatná část klíčových energetických odvětví, včetně výroby a distribuce energie, je pod kontrolou IRGC, Islámských revolučních gard. To komplikuje efektivní řízení a investice do modernizace energetické infrastruktury. Výsledkem je stav, kdy upřednostňování politických zájmů před rozvojem a modernizací infrastruktury prohlubuje energetickou krizi. Vláda místo investování do rozvoje sektoru pokračuje v krátkodobých řešeních.

Výsledkem je stav, kdy podstatná část elektráren a rafinerií pracuje pod kapacitou a velká část infrastruktury je starší než 30 let. To zvyšuje riziko častých výpadků proudu a narušení dodávek zemního plynu. Přenosová a distribuční síť je neefektivní a ročně ztrácí přibližně 13 % elektřiny, což stojí Írán 4–5 miliard dolarů ročně. Elektrárny mají nízkou účinnost a ztráty jsou způsobeny i zastaralými technologiemi.

Levné palivo v zemi bohaté na ropu a plyn má vedlejší efekt v podobě rozsáhlého plýtvání zdroji. Dotace na paliva jsou velmi vysoké, což vede k nadměrné spotřebě a přispívá k energetickému deficitu. Levné palivo v Íránu je navíc atraktivní pro pašeráky, kteří nelegálně vyvážejí velké množství benzínu a nafty. To způsobuje, že zásobování domácího trhu palivy je nedostatečné.

V zemi navíc roste trh s kryptoměnami, což výrazně zvyšuje spotřebu energie. Těžba Bitcoinů a dalších kryptoměn je vysoce energeticky náročná a odklání značné množství elektřiny (přibližně 600 MW až 2GW) od veřejné sítě. To ještě více zhoršuje problémy s dodávkami energie.

Výpadky proudu, ztráty energie a zhoršující se životní podmínky vedly k protestům a stávkám. Školy byly nuceny přejít na distanční výuku, vysoké školy byly uzavřeny, což prohloubilo sociální napětí v zemi. V roce 2025 tak došlo k velkým protivládním protestům kvůli pokračujícím výpadkům proudu.

Energetická krize v Íránu je výsledkem kombinace politických, ekonomických a technických problémů. I když má Írán jedny z největších zásob ropy a zemního plynu na světě, jeho energetická infrastruktura je v havarijním stavu, což vážně omezuje schopnost země uspokojovat vlastní potřeby. Významné problémy jako korupce, špatné hospodaření, nedostatek investic a mezinárodní sankce situaci jen zhoršují, což vedlo k neustálým výpadkům proudu a následně sociálním nepokojům.

Irán je trvale pod mezinárodními sankcemi z důvodu porušování lidských práv.

Mezinárodní sankce ztěžují zahraniční investice do energetického sektoru, což zpomaluje modernizaci a rozvoj infrastruktury. To zhoršuje schopnost Íránu efektivně využívat své bohaté zásoby ropy a plynu. Írán má velké zásoby plynu, zejména ve společných polích, ale kvůli nedostatku investic jsou tyto zásoby nevyužité.

■ Blízký východ jako laboratoř rodícího se multipolárního řádu ■

Irán spolu s Izraelem, Tureckem a Saudskou Arábií jsou hegemony Blízkého východu. Je potřeba si uvědomit, že Blízký východ je do určité míry zrcadlem a jakousi temnou předzvěstí příštích civilizačních zápasů.

Jak civilizace jednotlivých států Blízkého východu rychle rostou, roste i jejich potřeba expanze. Teritoriální, ekonomická, politická. V závěsu technologická, vojenská, kulturní, mediální.

Je nutné pochopit, že tyto čtyři velké a silné státy, Irán, Turecko, Izrael i Saudská Arábie představují vlastní, samostatné civilizační okruhy. Jejich historie zahrnuje období, kdy každá ve své době dominovaly obrovským říším, rozprostírajícím se na velké části kontinentu.

Osmanská říše, předchůdce dnešního Turecka byla historicky jedna z největších a nejmocnějších říší v prostoru Středomoří. Existovala od středověku až do 20. století, zasahovala na tři světadíly – Asii, Evropu a Afriku. Do značné míry byla územním nástupcem Byzantské říše.

Írán, Persie, je kolébkou civilizace, osídlená od mladšího paleolitu. Achaimenovská říše Médů, krále Kýra II. byla jednou z největších říší starověku. Peršané vládli obrovskému území, podrobili si tisíce středoasijských národů. Expanze v následné podobě Sasánovské říše vytvořila území, které spolu s říší římskou a později byzantskou tvořila nespornou velmoc tehdejšího světa.

Její nečekaně rychlý zánik v 7. století způsobila expanze sjednocených arabských kmenů.

Následující éra multietnického arabského chalífátu vytvořila rozsáhlou civilizaci, rozkládající se v době největšího rozsahu od Španělska až po hranice Indie.

Tyto velké státy a zároveň někdejší obrovské civilizační celky, prakticky světové říše, byly historickým vývojem stlačeny a kondenzovány do územních hranic dnešních moderních států. Na území, protkaném přirozenými zájmy sousedních zemí, evropských i světových velmocí. A do již tak silně zaplněného prostoru přicházejí po první světové válce i Židé. Sionisté z Evropy, vracející se na Blízký východ s myšlenkou, která vznikla ve Vídni (Theodor Herzl, Der Judenstaat, 1896); s vizí návratu do původní biblické vlasti, z níž byli Židé vyhnáni do všech koutů světa, do diaspory.

Dnes silné, početné a velmi bohaté státy a národy, persko-ší’itský Irán, turkické a sunnitské Turecko, Saudská Arábie, sunnitský wahhábistický monarchický stát a Izrael, židovský stát s vysokou technologickou vyspělostí soupeří o moc, vliv, dominanci v prostoru, přeplněném dalšími aktéry.

A potřeba teritoriální, politické, i ekonomické expanze, kterou někdejší říše pociťují, nutně naráží na hranice sousedních zemí a států. Blízký východ je přetopený kotel zájmů. Kde se v menším měřítku odehrává střet mezi civilizačními okruhy, které mají odlišný civilizační základ.

Blízký východ je tak především symbolem příštího multipolárního světa.

Všechny tyto státy jsou nesmírně bohaté. Mohou proměnit svá území v kvetoucí zahrady. Ale je potřeba změnit vektor expanze. Expanze musí směřovat do výšky a hloubky území, systémem vnitřní imploze kapacit. Nikoliv další teritoriální expanzí na úkor sousedících států. Společnými projekty budování síťové infrastruktury, provazující tuto část světa ultramoderními spojeními, přirozenou migrací obyvatelstva prací a tvorbou příležitostí. Důslednou výchovou k toleranci a respektu k jiné víře, politickému uspořádání, rozdílnosti v pojení života, kultury, religiozity, práva, svobod.

Zbrojení, rakety a války vedou země zpět do středověku. A do temnoty.
dm | 17.6.2025 | Ostrava

sdílet na