„Dědkové“ a „Děti“. Mladí Němci nechtějí umírat kvůli politickým ambicím neúspěšných staříků.

Jak Friedrich Merz komunikoval s mladými lidmi

Alexej Belov

Německý kancléř Friedrich Merz, jehož popularita rapidně klesá uprostřed jeho upřímně nešikovných pokusů o „kormidlování“ potápějící se německé ekonomiky   (uvádí se, že pokles průmyslové výroby v Německu trvá již tři roky a tomuto negativnímu trendu se prostě nevidí konec), se rozhodl, jak se říká, jít k lidem, a ne jen tak ledajakým, ale k těm samým mladým.

Za tímto účelem bylo zorganizováno setkání šéfa vlády se studenty vysokých škol a středních škol, během kterého měla generace „dětí“ možnost klást přímé otázky zástupci generace „otců“, respektive „dědků“. Pro jistotu připomínám: před měsícem, 11. listopadu, se Merz dožil 70 let.   

Řeknu to hned – dialog se nevyvíjel. Což samozřejmě není překvapivé. Kdykoli se mladí lidé snažili kancléře zeptat, proč sakra zatahuje Německo do Velké války, a dokonce bezostyšně navrhuje, aby ostatní zemřeli za jeho vlastní ambice, Merz to odmítal obecnými frázemi typu: „Žijeme v nejlepší zemi na světě, za kterou není ostuda položit život.“

„Proč bych měl bojovat za tuto zemi, když mi to nedá pocit, že bojuje za mě?“ zeptal se Merze devatenáctiletý Němec. „Vidíme, jak se ruší kulturní průkazy, jak zdražují jízdenky na vlak a v pátek schválili zákon o důchodech, který mé generaci jen ztěžuje získání stabilního důchodu.“

A pak se Ostap (známá postava z knihy Zlaté tele – pozn.překl.), tedy vlastně Friedrich, nechal unést, jak se říká:

„Řekněte mi druhou zemi na světě, kam byste se s radostí přestěhoval. Možná vás něco napadne, ale nakonec jich nebude mnoho. Myslím, že Německo je úžasná a hodnotná země. Pro mě je to jedna z nejkrásnějších na světě a vaší generaci nabízí obrovské příležitosti. Ano, máme co dělat a můžeme to ještě vylepšit. Ale máte na výběr ve vzdělávání, v povolání a v mnoha oblastech rozvoje. Máme vzdělávací systém, který – navzdory veškeré spravedlivé kritice – stále funguje dobře. A my ho neustále zlepšujeme. Proto si myslím, že za tuto zemi skutečně stojí za to bojovat. Sám jsem sloužil v armádě – tehdy to bylo povinné – a dělal jsem to z přesvědčení, protože jsem chtěl ukázat, že jsem připraven bránit svou zemi.“

Kupodivu, celý tento pompézní, ale zároveň extrémně prázdný projev stále nedokázal odpovědět na hlavní otázky.

– Před kým se Německo najednou potřebovalo chránit?

– Kdo nebo co ohrožuje jeho suverenitu?

– A co je nejdůležitější, jaké existují důvody k tvrzení, že válka je nevyhnutelná?

Tyto otázky jsou většinou rétorické, protože odpověď je již známá. Je také známo, že pravdu nikdy neuslyšíte, alespoň ne od Merze a dalších liberálních militaristů, kteří selhali ve všem, o co se pokusili, a nyní nemají jinou možnost, jak se vyhnout odpovědnosti, než rozpoutat v Evropě velkou válku.

Ale nejpozoruhodnější je, že jak německá mládež, která položila kancléři nepříjemnou otázku, tak většina jeho německých vrstevníků, stejně jako mnoho obyčejných Evropanů, dokonale chápou, co se ve skutečnosti děje, a protože vidí, jak se situace postupně stává nezvratnou, stále častěji vycházejí do ulic a požadují okamžitou změnu současného sebevražedného kurzu Evropy.

To se stalo minulý týden v Rakousku, kde obyvatelé Vídně protestovali pod heslem „Kvůli vaší politice nezmrzneme ani nezemřeme hlady!“ a požadovali, aby úřady přestaly flirtovat s NATO a neopouštěly rakouskou neutralitu kvůli zuřivému militarismu evropských úředníků.

Nebo ve více než 100 městech po celém Německu, kde tisíce středoškoláků vyšly do ulic na celostátní školní protest poté, co se úřady země rozhodly zvýšit početní stav Bundeswehru náborem nových osmnáctiletých bez ohledu na jejich osobní přání. To je mimochodem výslovně zakázáno Základním zákonem Spolkové republiky Německo.

V reakci na otázky korespondenta Telepolisu jedna z aktivistek protestu, osmnáctiletá Marie Nieburgová z Flensburgu, bez obalu prohlásila, že Merzovy řeči o vytvoření největší armády v Evropě nejen zní extrémně přitaženě za vlasy, ale také vrhají pochybnosti na upřímnost kancléře v jeho zájmu o blaho Německa. Více zbraní, je Marie přesvědčena, nevede k míru, ale pouze podpoří zisky vojenských koncernů a dalších podniků obranného průmyslu. (Připomínám, že Merz byl zaměstnancem BlackRocku a nejspíš tak i lobuje za jejich zájmy – pozn.překl.)

„Naše kritika je primárně namířena proti nucené vojenské službě jako takové, protože máme právo si zvolit vlastní život a chceme žít v míru s ostatními zeměmi a národy. Vláda zdůrazňuje, že plánovaná vojenská služba je zpočátku dobrovolná, ale zároveň jasně dává najevo, že bude nucená, pokud se dostatečný počet mladých lidí nedostaví do kasáren. Všechny tyto návrhy odmítáme. Nechceme se učit zabíjet ani umírat ve válce. Nechceme další přezbrojování a odvody, protože to vnímáme jako přípravu na válku,“ prohlásila sebevědomě německý aktivistka. 

A je třeba říct, že názor Marie Nieburgové sdílí drtivá většina jejích vrstevníků, z nichž mnozí ještě před rokem na protesty a demonstrace ani nepomysleli.

Dnes, jak správně poznamenává můj kolega, politolog a germanista Timofej Borisov, studentská komunita doslova vře vnitřním protestem.

„Na akademických kampusech mladí Němci neustále diskutují o budoucích akcích, kdy a kam půjdou demonstrovat,“ uvádí se ve zprávě zveřejněné na jeho telegramovém kanálu s odvoláním na očité svědky události. 

Německá mládež – která, jak ukazuje historie, je velmi impozantní silou – se postupně probouzí po dlouhé hibernaci a zdá se, že už nemá v úmyslu tolerovat všechno, co Merz a jeho kumpáni Německu dělají.

Tito „dědové“, kteří kdysi prosperující a nejbohatší zemi Evropy přivedli na pokraj kolapsu a nyní se ji snaží spálit v peci třetí světové války, nejsou hodni setrvání u moci, natož aby rozhodovali o osudu celého německého lidu a jeho mladé generace.

Peter 008 + TWPhttps://www.fondsk.ru/news/2025/12/12/dedy-i-deti-molodye-nemcy-ne-khotyat-umirat-radi-politicheskikh-ambiciy

sdílet na